Horizont udalosti

Nejzábavnější na tomhle filmu je, že někdo z toho vzal ty "zvuky z pekla" a pak to dal někde na net s tim, že je to nahrávka z nějakýho hlubinnýho vrtu, což je jasnym důkazem o tom, že peklo existuje. A hromada blbů na to samozřejmě skočila. Druhá věc, co stojí za zmínku, je písnička Funky shit od Prodigy, která zazní ale až u závěrečnejch titulků. Jinak zhruba do půlky to nevypadalo až tak špatně, ale ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, že ta vesmírná loď proletěla do pekla, jsem se málem pochcal smíchy. Tohle fakt může napadnout jenom američany :-) (09.03.2014)

Ve vesmíru váš křik nikdo neuslyší. Když v roce 1979 s tímto sloganem přišel do kin kanonický Vetřelec, odstartoval svým úspěchem renesanci subžánru sci-fi hororu. Ten se těšil velké popularitě v Americe padesátých let, kdy snímky o zlotřilých mimozemšťanech žily z paranoie vůči východnímu bloku, případně odrážely hrůzu z jaderné katastrofy i rapidně se rozvíjející vědy. S ochladnutím ideologického běsnění a především pak tváří v tvář reálnému závodu o dobytí kosmu přišel žánr o svou hybnou sílu a jeho příspěvky se staly zábavnou výplní nočního vysílání televize. Vetřelec coby čistokrevný horor postavený na psychologických a mytologických archetypech připomenul, že neprobádané dálavy mezihvězdného prostoru mohou skrývat hrůzy, které ze Země, kde vědecký pokrok okrajoval sféry tajemna a iracionálna, závratně mizely. Nadcházející dekáda přinesla vedle přímého pokračování a desítek laciných kopírek směřujících na bující videotrh také další dnes ikonické příspěvky, které sci-fi horor ustanovily jako jednu ze stabilních žánrových kategorií, jež se má čile k světu dodnes, jak ukazuje letošní premiéra Život (Life, 2017). Devadesátková produkce Horizont události je sympatická tím, že nijak nezastírá svou brakovost, ale vedle šestákové přímočarosti vlastní VHS titulům se chlubí také působivými efekty a výpravou i strhujícím formálním rukopisem. Režisér Paul W.S. Anderson, který proslul svými hyperrealistickými videoherními filmy v čele se sérií Resident Evil, za pomoci efektních kamerových kompozic a rychlého střihu proměňuje omezené prostředky a několik málo studiových interiérů na pohlcující horskou dráhu vesmírnou archou hrůzy. Na rozdíl od hrůzy personifikované do roztodivných mimozemských tvorů, Horizont události kráčí ve šlépějích lovecraftovského absolutního zla dalece přesahujícího malého člověka, které spojuje s prvky groteskně fyzických hororů Cliva Barkera. [psáno pro LFŠ 2017] (03.07.2022)

Po delší době a především po vyprchání negativních emocí, jenž ve mě vzbuzují do nebe volající debility, pro Andersonovu tvorbu tak typické, jsem došel k vlastnímu závěru, že někde v jeho nitru se skrývá režisérský talent, nicméně Anderson tvrdě pracuje na tom, aby zůstal skryt a nevyplaval na povrch :-) Horizont události začíná velmi dobře. Ba co dobře, přímo výtečně! Hororové napětí budované strachem z neznáma a vizuálně zatraceně promakaným prostředím svírá divákovu duši a vzbuzuje v něm hrozivé tušení a očekávání toho nejhoršího v takřka každé sekundě. Hororová nirvána bohužel funguje pouze do chvíle, kdy Anderson satví na neznámu a nemusí nabízet žádný příběh, žádnou zápletku ani žádné výustění. Jakmile začne režisér hnát "děj" (tragikomická snůška hovadin hodná dvanáctiletého fanouška sci-fi) vpřed, veškerá atmosférá uniká dírou v plášti, kterou opravdu není možné zalátat rychlým sledem úmrtí takřka všech členů posádky. Anderson prostě nemá dostatek soudnosti ani režisérského grifu (vizuální vychytávky se začnou brzy opakovat a Anderson již nedokáže vyplodit nic nového), o scénaristickém umu raději pomlčím, aby utáhl celovečerní film se vším všudy. Dovede jen vcelku slušně pracovat s atmosférou a emočností, leč po omezený čas a v bezdějové koncepci. (08.10.2007)

Ze začátku atmosféra navozená slušnou hudbou a kamerou, pak ale postavy začnou vypouštět z huby ty stupidní repliky, úmrtí se množí a člověk se začíná smát hlouposti scénáře. Rozuzlení je jedno z nejdebilnějších a navíc tak špatně natočené, že to vypadá, jakoby se na place všichni ožrali a dotočil to ten nejstřízlivější. (03.10.2006)

„V pekle, doktor. Tá loď bola v samotnom pekle.“ Vo vesmíre nebolo toľko strašidelnej gotiky od VOTRELCA a už ani zasa pár najbližších desaťročí nebude. Hoci satanský sci-fi horor HORIZONT UDALOSTI doplatil na údajné drastické zostrihanie (kvôli čomu sa druhá polovica mení na chaotickú vyvražďovačku) a ani niektoré postavy (vtipný Afroameričan) a logické nedostatky (doktor behom piatich sekúnd preloží text, ktorému neprišli na kobylku najlepší vedci NASA) nie sú chvályhodné. Ale úžasná atmosféra,  neskutočný vizuál,  sympatické herecké obsadenie a gore miestami až hellraiserského rangu, robia z HORIZONTU UDALOSTI výborný drsný kozmický hororový triler. Oveľa zaslúženejších by bolo (kvôli dosť mizernej druhej polovici) dať len 3*, ale žánrové srdce diktuje iné číslo. Kino Považan NMnV 1997 (15.12.2004)