Horizont udalosti

Ve vesmíru váš křik nikdo neuslyší. Když v roce 1979 s tímto sloganem přišel do kin kanonický Vetřelec, odstartoval svým úspěchem renesanci subžánru sci-fi hororu. Ten se těšil velké popularitě v Americe padesátých let, kdy snímky o zlotřilých mimozemšťanech žily z paranoie vůči východnímu bloku, případně odrážely hrůzu z jaderné katastrofy i rapidně se rozvíjející vědy. S ochladnutím ideologického běsnění a především pak tváří v tvář reálnému závodu o dobytí kosmu přišel žánr o svou hybnou sílu a jeho příspěvky se staly zábavnou výplní nočního vysílání televize. Vetřelec coby čistokrevný horor postavený na psychologických a mytologických archetypech připomenul, že neprobádané dálavy mezihvězdného prostoru mohou skrývat hrůzy, které ze Země, kde vědecký pokrok okrajoval sféry tajemna a iracionálna, závratně mizely. Nadcházející dekáda přinesla vedle přímého pokračování a desítek laciných kopírek směřujících na bující videotrh také další dnes ikonické příspěvky, které sci-fi horor ustanovily jako jednu ze stabilních žánrových kategorií, jež se má čile k světu dodnes, jak ukazuje letošní premiéra Život (Life, 2017). Devadesátková produkce Horizont události je sympatická tím, že nijak nezastírá svou brakovost, ale vedle šestákové přímočarosti vlastní VHS titulům se chlubí také působivými efekty a výpravou i strhujícím formálním rukopisem. Režisér Paul W.S. Anderson, který proslul svými hyperrealistickými videoherními filmy v čele se sérií Resident Evil, za pomoci efektních kamerových kompozic a rychlého střihu proměňuje omezené prostředky a několik málo studiových interiérů na pohlcující horskou dráhu vesmírnou archou hrůzy. Na rozdíl od hrůzy personifikované do roztodivných mimozemských tvorů, Horizont události kráčí ve šlépějích lovecraftovského absolutního zla dalece přesahujícího malého člověka, které spojuje s prvky groteskně fyzických hororů Cliva Barkera. [psáno pro LFŠ 2017] (03.07.2022)

Ano, začátek vypadal slibně, velmi slibně. Jenže pak se něco stalo a film se velmi pevnými kroky začal blížit k hodně nepovedenému béčku. Možná že je to ještě o fous horší, protože béčka si obvykle nehrajou na nic víc, než čím jsou, ale tenhle film se tváří úžasně vyspěle a chytře, ale za moc doopravdy nestojí. I jindy solidní herci (Laurence Fishburne, Jason Isaacs) zde předvádějí podprůměrné výkony, možná i "zásluhou" zmateného scénáře, jehož druhou polovinu asi musel pan scénárista psát buď pod vlivem nějakých narkotik nebo ho snad někdo praštil do hlavy. A jestli se nestalo to druhé, tak bych to s obrovskou chutí udělala já (i když normálně nemám násilnické sklony :-)), protože to, co se z příběhu vyklubalo je opravdu na ránu. (10.07.2005)

Zhruba dvě třetiny filmu jsme byl přesvědčený, že se Andersonovi povedlo cosi naprosto jedinečného. Atmosféra, jakou Horizont oplývá, mě totálně přimrazila a způsobila mi velice nepříjemné duševní stavy. Kouzlo neznámého zla funguje na výbornou – ocitáme se v morbidních útrobách dlouho ztracené lodi, nevíme, co se děje kolem, jen tušíme, že každý další záběr může přinést leknutí a hrůznou brutalitu. Anderson si hraje, natahuje napínavé momenty, pak zvyšuje psychický tlak krátkými střihy, nešetří krví, ale zlo ponechává v zneklidňující anonymitě... až do závěru. Pak náhle mávne kouzelný proutek a z filmu je béčková vyvražďovačka s bezokým humusákem a všechno dosud pečlivě budované napětí přijde vniveč. Škoda, že se Horizont nespokojí s tušeným a namísto toho servíruje pěstní souboj s odporným, ale hmatatelným. Znovu se mi potvrdilo, že Anderson je režisér talentovaný, ale postrádající zdravý úsudek. Viděl jsem film, jehož větší část je dílem chytrého stratéga a jehož pointa je dílem béčkařského rutinéra. Že by rozštěp osobnosti? To lepší ve mně však ještě dlouho zůstane, společně s dobrou hudbou Michaela Kamena, kvalitními hereckými výkony (jen ten bodrý nigga... proboha proč zase?) a koukatelnými triky. Tohle mohl být památný sci-fi horror, ale ve výsledku je to vítězství promrhané v poslední třetině. Ohromná škoda! (06.10.2004)

Od momentu vstupu na Horizont události jsem tušila, že v tom bude nějaká čertovina a měla jsem pravdu! Slušně napínavý vesmírný horůrek. Díky za přitepleného Coopera, jehož postava dávala filmu tolik potřebný humorný prvek. Jeho hláška "Vrátil jsem se! ... Skoro. Teď vám ukážu. Co se děje?? Sakra! " mě rozsekala. Načež se znovu trochu proletěl ... Od snímku jsem čekala, že mě spíše vezme do vesmírného dobrodružství, což se až tak nestalo, když nepočítám Cooperův sólo výlet do kosmu. Sam Neill, jako dr. Weir - strůjce kosmické lodi, ale děsivě vypadal. Ten se poved přímo ďábelsky. U spousty záležitostí mi ale unikaly souvislosti. Takže ano, napínavé to bylo, ale jinak nic omračujícího, teda. (07.06.2015)

Je neuvěřitelný, že člověk co vyplodil AvP dokázal natočit i něco hlubšího a s celkem inteligentním a zajímavým příběhem. Než začne vyvražďovačka, tak je to tak napnutý, že kšandy by to nevydržely. Potom už je to celkem klasický, ale přesto ještě dost zajímavý. Z celýho filmu je cítit inspirace jinými slavnějšími snímky. První část je velice podobná Vetřelci. Nikdo neví, co se děje, tempo je pomalý, zlo jen občas letmo blikne. Vyvražďování je dost podobný tomu z mnoha známých vyvražďovacích horrorů. Záporák jako kdyby vypadl z oka Pinheadovi z Hellraiseru. Pravda, konec není takovej, jak by si divák podle atmosféry zbytku filmu přál, ale i tak je to dost kvalitní dílko navíc podpořené dobrými hereckými výkony. Sice předvídatelné nejen co se týká závěru, ale i tak. Pár logických kopanců (ta nahrávka, kterou se nepodařilo rozluštit přístroji, ale sluchem ano) tomu moc neublíží, protože nejsou až tak zjevný. Dobrý kvalitní SF thriller, kterej se nemusí za nic stydět. (07.10.2006)