Réžia:
Jošijuki KurodaHudba:
Kunihiko MuraiObsahy(1)
V posledním dílu série se Ogami Ittó a Daygoró vydávají definitivně zúčtovat s klanem Yaguů a očistit tak své jméno. V cestě jim tentokrát stojí pomstychtivá sestra tří Ogamiových obětí a tajemný klan Tsuchigumo, využívající strašidelné bojovníky, kteří se po zvláštním rituálu pohybují na hranici života a smrti. (cubajz)
Recenzie (29)
I tato epizoda Vlka samotáře s mládětem je velice dobrá. Až do chvíle, kdy Ogami Itó odstraní tři postavy pohybující se mezi smrtí a životem. I zde se ukazuje, že původní komiks musel být nevyčerpatelnou studnicí inspirace. Závěr filmu je pro mne ale menším zklamáním. Velkolepý souboj v horách na saních a lyžích se mi totiž vůbec nelíbil. Přišel mi technicky nezvládnutá a toporný. Vůbec nepůsobí dynamicky ani komiskově, ale naprosto nudně. Samé záběry na lyžaře, střihy na Vlka s kočárkem a následné pády. Není zde žádná dynamika, pro kterous si japonských akčních filmů cením. ()
Lone Wolf and Cub je populárny manga príbeh obsahujúci 28 kníh. Určite môžeme rozprávať o rozsiahlom a zábavnom diele, keďže sa TOHO v 70. rokoch rozhodlo dať tvorcovi kníh Kazuovi Koikemu priestor, aby spravil aj ich adaptácie. V rámci exploitation filmov je táto séria určite chuťovka. Prvé tri časti ma bavili veľmi. Odzrkadľovali to najlepšie z chambara filmov a z toho, čo považujeme za Eastern. Zvyšné tri filmy zo série majú kolísavú kvalitu. Sú recipročné, epizodické a niekedy balansujúce na hranici absurdity. V tomto poslednom šiestom diely ma konečne tá epizodickosť bavila. Wakajama tu hovorí viac ako v predchádzajúcich častiach. Ale tá sánkovačka a lyžovačka na konci ( nech má akékoľvek dobrú choreografiu) pôsobí smiešne. To v zásade podkopáva pekne vybudovanému príbehu, kde poteší aj prvok mystiky a špeciálnych trikov, nohy. Film končí bez tej povestnej bodky, čo zamrzí tiež. Asi čakali, že so sériou budú pokračovať, čo sa nestalo. Chcelo by to novodobý remake. Inak dobrá séria filmov, ak je teda takýto žáner to, čo máte radi. ()
Záverečná časť Osamelého vlka Ogami Itta zmenila jarné, zelené prostredie za zimné a zasnežené hory. Takisto vymenila denné svetlo za nočnú temnotu. Je to najtemnejšia časť v ktorej nepriateľský boss príde aj o svojho posledného potomka mečom Ogamiho a tak sa rozhodne že vyvolá s hlbín podsvetia duchov aby mu pomohli. Takže proti Ittovi sa postavia tento raz nie len obyčajný ľudia aj zombieci a duchovia... Chvíľku mu budú znepríjemňovať život ale čoskoro aj oni padnú jeho mečom. Záverečné posledné zúčtovanie na snežnom kopci bolo úchvatné a trocha ma mrzí že sa neskončilo stretom mečov Bossa Yagu a Ogamiho... Bolo to skvelé finále ale akoby si tvorcovia nechali ešte zadné vrátka na ďalšiu epizódu hoci si neviem predstaviť akoby vyzeralo ešte brutálnejšie pokračovanie... White Heaven in Hell to zakončilo aj tak skvelo. ()
Skvělé zakončení série. Krom klasických samurajských scén jsou tu i jisté prvky hororu – tři zombie bojovníci, a technika klanu Takeguchi, která spočívá v odebrání všech soupeřových emocí kromě strachu. Závěrečný souboj na kopci s lyžujícími ninji nemá chybu. Snad jen ten padouch mohl zemřít, a bylo by to ještě velkolepější. Tehdy se však asi počítalo ještě s dalšími díly, takže se to dá chápat. Celý děj doplňuje skvělá hudba, trochu anachronicky poukazující spíš na 70.léta, ale to k žánru patří. Kdo má rád mytologické Japonsko, samuraje, šikmooké westerny, atmosféru 70.let a esteticky šplíchající krev, jistě tuto sérii zná, netřeba doporučovat. Vybrané ukázky jsem však pouštěl některým kamarádům, kteří se o podobné filmy příliš/vůbec nezajímají, a setkal jsem se s naprostým nepochopením Přicházejí o hodně! ()
Poslední díl mé nejoblíbenější samurajské série a v podstatě jakékoliv série, co znám, byl opět perfektní. Bohužel pomalý styl vyprávění byl ještě více zpomalen a celý film byl zahalen v temnotě, která navozovala horrorovou atmosféru. Ogami se tentokrát utkává i s nadpřirozenými bytostmi, používá k boji zejména svůj kočárek naládovaný zbraněmi, neváhá použít několikrát i kulomet (podobně jako v třetím díle) apod. O to však ubylo soubojů na meče a gore scén. Na tomto díle je znát práce jiného režiséra. Kdyby nebyl poslední díl tak příliš utahaný a temný (i obrazově), byl by to ode mne opět plný počet. Vše vynahradí závěrečná bitva v horách, kdy Ogami stojí proti armádě několika stovek bojovníků a úhlavnímu nepříteli. Krvavá jatka odehrávající se na bílém sněhu mi pak dala odpověď na význam názvu tohoto dílu. Ogami v podstatě v rámci tohoto dílu rozseká poslední možné nepřátele, kteří ještě zbývali a mohli se mu postavit. Zůstává jen úhlavní nepřítel, který zosnoval zradu jeho rodiny a vraždu manželky v prvním díle, dědek s bílým vousem a vlasy. Ten na konci filmu ujíždí na saních s příslibem pomsty. Zřejmě měly vzniknout ještě další díly této excelentní série, ale už se tak nestalo. Škoda, "Lone wolf and Cub" je obecně pro mne naprostým kultem a jedním z nejlepších děl světové kinematografie, v rámci samurajského žánru pak vrcholem, v rámci zfilmovaného komixového žánru taktéž. Při každém sledování jednotlivých dílů jsem prožíval neopakovatelnou atmosféru a s údivem sledoval Wakayamovo ztvárnění hrdiny, který v dějinách akčních filmů nemá obdoby... Nelze chvílemi vůbec uvěřit, že takový skovst, nápady, choreografie soubojů (přehledné bez střihů!), emocionální, explotační a obecně výtvarný koncert vznikal někdy před přibližně 35 lety ... ()
Galéria (21)
Fotka © Toho Company
Zaujímavosti (5)
- Yagyū Retsudo, úhlavní nepřítel Ogamiho Itta (Tomisaburo Wakayama), se objevil ve čtyřech ze šesti filmů série Vlk samotář a mládě a byl ztvárněn třemi různými herci. Minoru Ohki byl třetí herec, který ho ztvárnil v tomto a předcházejícím snímku Kozure Ôkami: Meifumando (1973). Ve filmu Vlk samotář a mládě: Námezdný zabiják (1972) ho hrál Tokio Oki a v Kozure Ôkami: Oya no kokoro ko no kokoro (1972) Tatsuo Endo. (Rominator)
Reklama