Melinda a Melinda

Upřímně musím přiznat, že jsem se tohohle filmu bál. Totiž, Woodyho filmy jedu pěkné od nejstarších po nejnovější a nikdy se nedívám, kolik který film zde má procent. Ale aby Woody měl dva roky po sobě filmy v modré rovině, to je (zatím) pouze u let 2003 a tady. A přitom (teď mě klidně ukřižujte) ani jeden z nich není špatný a navíc speciálně u tohoto snímku jsem hodně dlouho váhal nad 90 %. Melinda and Melinda je parádní a pro mě jeden z nejchytřejších Woodyho filmů, co kdy natočil. Ony to totiž nejsou dva rozdílné pohledy pouze na film a jeho zpracování (komedie vs tragédie) ale na život celkově a na lidi. A když se vám to rozleží v hlavě, tak zjistíte, že tento film opravdu má o čem vyprávět, je originální a nebýt jednoho momentu (nechci spoilerovat, ale v tragické rovině příběhu mi neseděl ten zvrat, u kterého mi přišlo, že je tam jen proto, aby tahle rovina měla ten konec, jaký byste u tragédie očekávali) tak jdu na 90 % bez mrknutí oka. Takhle "jen" 80 % s tím, že jsem si opět po dlouhé době potvrdil, že hodnocení na CSFD není vždy úměrné kvalitám daného snímku. (16.01.2013)

Z devětadvaceti filmů Woodyho Allena, které jsem zatím viděl, je Melinda a Melinda rozhodně nejslabší. Vleče se to, nápad s komediálním a dramatickým příběhem by bylo opravdu lepší pojmout jako dvojí vyprávění téhož, než jako dva odlišné příběhy se stejnou ústřední postavou, a nad vodou to celé drží akorát Will Ferrell, jemuž Allen napsal to nejlepší. Ano, potěšily mě role Steva Carella, Amandy Peet a Joshe Brolina, jenže... Jenže takhle moc jsem se zkrátka u Woodyho Allena ještě nenudil. Ani při Interiérech. (26.12.2014)

To paralelní vyprávění jednoho příběhu ze dvou perspektiv, respektive ve dvou odlišných verzích, je asi filmařsky zajímavé a opět potvrzuje, že Allenova kreativita měla vždy bezedné zdroje, nicméně přesto si vlastně nejsem jistý, jestli se mi to líbilo nebo ne. Už ta výchozí nepravděpodobná situace (respektive rámování celého filmu metodou příběhu v příběhu) mě poněkud iritovala, protože si nedovedu představit, že by si někdo u večeře dokázal takto odvyprávět souvislý příběh (a ještě u toho vést  hlubokomyslné diskuse o tom, zda je podstata života tragická nebo komická), a považuji to pouze za tradiční literární techniku (Dekameron, Canterburské povídky), kterou si zde Allen jen vypůjčil a o kterou vlastně zas tak nejde, protože stěžejní je zde využití jedné postavy - ztvárněné stejnou herečkou - ve dvou odlišných příbězích, z nichž jeden má být tragický a druhý komický. Osobně by mi to takto napsané bez znalosti filmu asi přišlo jako docela působivý nápad, ale v tomto konkrétním zpracování musím říct, že mi to přišlo bohužel divácky docela odtažité, a osobně jsem se dost ztrácel v té změti postav (k obsazení ale výtky nemám, vadil mi tam snad jen krajně nesympatický zjev Brooke Smith), jejich nezapamatovatelných jménech a nepřehledných motivacích - dokonce jsem měl problém se vůbec orientovat v tom, zda zrovna sleduji komickou nebo tragickou část (!), což je možná moje chyba, ale fakt je ten, že film to svému divákovi skutečně nijak neulehčuje. A když si člověk odmyslí všechny ty blbinky s formální stránkou, zůstanou mu vlastně jen notoricky známé Allenovy motivy, servírované zde ve stopadesáté variaci, což se někomu může stále líbit, ale mně osobně to v tomto případě spíše jen nudilo, a vybavovaly se mi jiné Allenovy filmy, které osobně považuji za zdařilejší. Titulní postava mi navíc nebyla moc sympatická a už jsem u Allena zažil mnohem hezčí herečky v hlavní roli, takže hlavně to srovnání s jinými Allenovými filmy je pro mě asi hlavním zdrojem přesvědčení, že už jsem od něj prostě viděl lepší věci, byť možná odvyprávěné zcela konvenčně. (11.07.2021)

Nedá se říct, že se jedná o špatný snímek, "Melinda a Melinda" je spíš nevýrazné dílko, něco mezi filmovou hříčkou (málo nápaditou) a vztahovou tragikomedií (bez účinného dopadu). Filmu by prospěla důkladnější péče, takhle totiž působí jako narychlo spíchnutý hybrid, kterému se nikdo neměl čas věnovat. Možná to zná příliš kriticky, ale je to dáno tím, že od Allena jsem si navykl na vyšší úroveň. Neříkám, že film není koukatelný (tedy až na k uzoufání nudnou úvodní scénu s večeří), obě poloviny mají své vrcholy a solidní herecké výkony (Radha Mitchell, Will Ferrell), ale ruku na srdce: Proč dávat přednost tomuto filmu, když existují obdobné a výrazně povedenější "Zločiny a poklesky"? 6/10 (04.11.2009)

Radha Mitchell je fajn v obou případech, nikoliv přímo Allen, který pořádně nerozvine ani jeden z nich a nejen kvůli tomu se divák cítí o něco ošizen. Z komediální alternativy předchozí tragédie Allen těží jen zpočátku a pak už se žádné překvápko nekoná, i když o svůj standard prosycený typicky vytříbenými dialogy fanoušci nepřijdou. P.S. Will Ferrell je Allenovy lepším alter egem než Jason Biggs a Scarlett Johansson dohromady, originál je ale bohužel stále jen jeden. (07.11.2008)