Melinda a Melinda

Docela jsem se na to těšil, ale nakonec jsem byl zklamán. Dlouhé, mnohdy i nudné dialogy prostupují celým příběhem. Vadilo mě, že svět Melindy i druhé Melindy byl barevně skoro stejný a přechody z jednoho do druhého světa se někdy nedalo postřehnout. Až po nějaké době vám dojde, že koukáte na druhou Melindu. Bylo to až zbytečně těžké a mohlo to být propracovanější. (08.05.2012)

"Nerad bych pak zjistil, že se rozcházíme v otázkách daňových úlev." Tak tady s Hobiem souhlasím. Tyhle důležitý otázky by se měly vyřešit před prvním sexem. Hobie mě vůbec bavil. Nikdy nezapomenu na jeho šťastnej výraz, když zastihl manželku při nevěře. Tady však pozitiva končí. Veškerý rozhovory jsou neskutečným mlácením prázdný slámy, při kterým jsem se hrozně nudil. Navíc mě nebavila Melinda. A ani Melinda. Prostě vyprávět příběh dvěma naprosto odlišnejma způsobama je sice skvělej nápad, ale jedinej rozdíl mezi komedií a tragédií byl Hobie. A to je dost málo. (09.06.2022)

Konečně dostala Radha Mitchell pořádný prostor, aby se herecky trochu předvedla. Woody Allen jí dává šanci hned dvojí a Mitchell jí využívá vrchovatě. Allen se tentokrát rozhodl pro dva příběhy, které oba defakto pojednávají o tomtéž, ale jsou podávány jinými vypravěči. Tím na jedné straně vzniká dramatický, a na té druhé komediální příběh. Zároveň v tomto filmu Allen konečně našel plnohodnotnou hereckou náhradu za sebe a sice Willa Farrella, který se na sarkastické, neurotické a zmatkující Allenovo alter ego dokonale hodí. Ve výsledku dávám "pouhé" 4 jenom kůli tomu, že zpočátku ona dramatická rovina byla slabší, než ona komediální a snímek mírně zbržďovala v rozjezdu. Celkově za 4 1/2 hvězdičky... (24.03.2005)

To paralelní vyprávění jednoho příběhu ze dvou perspektiv, respektive ve dvou odlišných verzích, je asi filmařsky zajímavé a opět potvrzuje, že Allenova kreativita měla vždy bezedné zdroje, nicméně přesto si vlastně nejsem jistý, jestli se mi to líbilo nebo ne. Už ta výchozí nepravděpodobná situace (respektive rámování celého filmu metodou příběhu v příběhu) mě poněkud iritovala, protože si nedovedu představit, že by si někdo u večeře dokázal takto odvyprávět souvislý příběh (a ještě u toho vést  hlubokomyslné diskuse o tom, zda je podstata života tragická nebo komická), a považuji to pouze za tradiční literární techniku (Dekameron, Canterburské povídky), kterou si zde Allen jen vypůjčil a o kterou vlastně zas tak nejde, protože stěžejní je zde využití jedné postavy - ztvárněné stejnou herečkou - ve dvou odlišných příbězích, z nichž jeden má být tragický a druhý komický. Osobně by mi to takto napsané bez znalosti filmu asi přišlo jako docela působivý nápad, ale v tomto konkrétním zpracování musím říct, že mi to přišlo bohužel divácky docela odtažité, a osobně jsem se dost ztrácel v té změti postav (k obsazení ale výtky nemám, vadil mi tam snad jen krajně nesympatický zjev Brooke Smith), jejich nezapamatovatelných jménech a nepřehledných motivacích - dokonce jsem měl problém se vůbec orientovat v tom, zda zrovna sleduji komickou nebo tragickou část (!), což je možná moje chyba, ale fakt je ten, že film to svému divákovi skutečně nijak neulehčuje. A když si člověk odmyslí všechny ty blbinky s formální stránkou, zůstanou mu vlastně jen notoricky známé Allenovy motivy, servírované zde ve stopadesáté variaci, což se někomu může stále líbit, ale mně osobně to v tomto případě spíše jen nudilo, a vybavovaly se mi jiné Allenovy filmy, které osobně považuji za zdařilejší. Titulní postava mi navíc nebyla moc sympatická a už jsem u Allena zažil mnohem hezčí herečky v hlavní roli, takže hlavně to srovnání s jinými Allenovými filmy je pro mě asi hlavním zdrojem přesvědčení, že už jsem od něj prostě viděl lepší věci, byť možná odvyprávěné zcela konvenčně. (11.07.2021)

Poprvé za 70%, podruhé mě to bavilo ještě méně, snížil jsem hodnocení o hvězdu. Ze dvou linií mi bližší rozhodně byla komediální linie s výborným Willm Ferrellem. Zezačátku mě tenhle film moc nebavil, ale v jeho průběhu jsem si na vzájemné přeskakování dvou linií podobného příběhu zvykl a začal nalézat momenty, které mě pobavily, ačkoliv jich moc nebylo. (14.12.2007)