Melinda a Melinda

Poslední film Woodyho Allena není až tak špatný. Má dobré herecké obsazení, zajímavý děj, kde se zrcadlí komedie s melodramatem. Linie vyprávění je nudná, nic neříkající a je zde vidět jak si Allen sám útočí na své předchozí filmy. Dobrou zprávou je Will Ferrell, který táhne všechny vtipy a baťoh plný humoru na svých zádech. (22.10.2005)

Melinda a Melinda jsou klaunovou hříčkou s prožitkem toho, čemu se říká láska. Klaun se rozkročil nad termínem dualita a zatroubil své úsměvné zamyšlení nad odlišností potřeb a vnímání života. Klaun sarkasticky odhaluje křehkou zranitelnost vnitřních světů, pocity nenaplněnosti a přizpůsobení se potřebám, a byť je rozdělení předkládáno klaunovou divadelní tezí o tragédii a komedii v kontextu se životem, jsou obě části díky sarkastické klaunově podstatě směle karikovány. Melinda a Melinda svítí rozvernou náladou, prokáží schopnost úspěšně pobavit, ale mezi vrcholy klaunovy tvorby nezasahují. Obětí klaunovy povznesené nálady a jeho škádlivého pokusu svátku tragédie s komedií je Melinda Robicheaux (velmi zajímavá Radha Mitchell), nešťastnice s vypáleným cejchem nevěrnice a kořist elitářského mužského šovinismu. Jednou je tak pro ni romantický idealismus jedinou přijatelnou normou, podruhé je po výkřiku zoufalství pokornější. Vede-li některá z cest i k naplnění? Hlavní mužskou postavou je tu Hobie (příjemný Will Ferrell), neznámý a nepříliš vytížený herec a muž v trpkém pocitu rozrůstající se prázdnoty manželství. Láska se šibalsky usmívá. Důležitou postavou filmu je Laurel (zajímavá Chloë Sevigny), bývalá Melindina spolužákyně a žena z vyšší střední třídy v citovém odcizení manželství, uzavřeného překotně mladým věkem. Potřeba intimního naplnění si zlomyslně kasá rukávy. Významnou postavou je Ellis Moonsong (zajímavý Chiwetel Ejiofor), klavírista a mladý a ctižádostivý hudební skladatel. Klaun vyhrožuje emočně konkurenčním střetnutím a nepokojně poskakuje. Výraznější postavou je zde Susan (příjemná Amanda Peet), Hobieho manželka a asistentka filmové režisérky s ambicí vlastního prosazení. A příležitosti se přizpůsobují potřeby i intimita. A k výraznějším postavám patří též Lee (příjemný Jonny Lee Miller), herec a Laurelin manžel, který své možnosti utápí v malichernosti a intimním vzdálením v manželství. Z dalších rolí: vypravěč tragičtějšího příběhu Max (Larry Pine), a oponující vypravěč komediálního příběhu Sy (Wallace Shawn), posluchači soupeřících příběhů Louise (Stephanie Roth Haberle) a Al (Neil Pepe), nejlepší kamarádka a spolužačka Melindy a Laurel v těhotenském stavu Cassie (Brooke Smith), její manžel a úspěšný právník Peter (Zak Orth), možný investor filmu, úspěšný a bohatý Steve Walsh (David Aaron Baker), nezkušená a mladá studentka herectví (Alyssa Pridham), Susanina režisérka (Katie Kreisler), Hobieho kamarád Walt (Steve Carell), neúspěšně navrhovaný nápadník a zubař Bud Silverglide (Geoffrey Nauffts), neúspěšně navrhovaný nápadník a okázale úspěšný zubař Greg Earlinger (Josh Brolin), Hobieho sok v lásce a pianista Billy Wheeler (Daniel Sunjata), či nepovedené Hobieho rande a s rozvodem dosud nevyrovnaná Stacey Fox (Vinessa Shaw). Melinda a Melinda jsou lehkou filmovou hříčkou kabaretního klauna, aneb láska lidí má různé podoby, chutě a vůně. Stylově škádlivé klaunovo pobavení. (21.11.2020)

Z devětadvaceti filmů Woodyho Allena, které jsem zatím viděl, je Melinda a Melinda rozhodně nejslabší. Vleče se to, nápad s komediálním a dramatickým příběhem by bylo opravdu lepší pojmout jako dvojí vyprávění téhož, než jako dva odlišné příběhy se stejnou ústřední postavou, a nad vodou to celé drží akorát Will Ferrell, jemuž Allen napsal to nejlepší. Ano, potěšily mě role Steva Carella, Amandy Peet a Joshe Brolina, jenže... Jenže takhle moc jsem se zkrátka u Woodyho Allena ještě nenudil. Ani při Interiérech. (26.12.2014)

Docela jsem se na to těšil, ale nakonec jsem byl zklamán. Dlouhé, mnohdy i nudné dialogy prostupují celým příběhem. Vadilo mě, že svět Melindy i druhé Melindy byl barevně skoro stejný a přechody z jednoho do druhého světa se někdy nedalo postřehnout. Až po nějaké době vám dojde, že koukáte na druhou Melindu. Bylo to až zbytečně těžké a mohlo to být propracovanější. (08.05.2012)

Moje další setkání s Woody Allenem, kterého jsem dlouhá léta opomíjel. Nevím, jestli přímo záměrem, ale rozhodně se mi to dařilo obstojně. Po poměrně novém filmu, jakým je "Půlnoc v Paříži", jsem se ohlédl trochu zpátky do minulosti, ale ne zase o tolik. "Melinda a Melinda" je filmem, který rozhodně patří do Allenovy novější tvorby, která se mimo jiné vyznačuje tím, že už v ní sám tvůrce skoro nehraje. "Melinda a Melinda" je přesně ten případ. Je to film o lidských vztazích a o tom, jak si do svých životů jednotliví lidé navzájem zasahují. Film je celkem inovativní. Ve skutečnosti sledujeme večer malé skupinky lidí, která se v restauraci baví o tom, jak může příběh vypadat. Jsou zde dva spisovatelé a každý má na příběh jiný názor. Jeden v něm vidí komedii, druhý tragédii. A tak sledujeme to, jak příběh utváří. Jeden komicky, druhý tragicky. Jako kdyby Allen měl v hlavě námět, který neměl rozpracovaný, a tak si ho vyzkoušel se skutečnými herci a udělal z toho záznam. Příběh je neucelený, hromadí se zde různé myšlenky, různé pohledy. I když se Woody Allen snažil o trochu jiný přístup, v tomhle případě mu to prostě nevyšlo. Woody Allen řekl, že má nápady, které nikdy nestihne realizovat do konce života. Kdyby místo "Melindy a Melindy" zkusil jiný z těch nápadů, myslím, že by kinematografii obohatil o něco víc. Jsou zde vtipné scény, jsou zde dramatické scény, ale není zde celek, který by to dával nějakým obstojným způsobem dohromady. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/10/prach-uspesna-pokracovani-animaku.html (01.03.2013)