Joru no kurage wa ojogenai

Animační studio Doga Kobo je v současné době známe hlavně ze dvou důvodů. Tím prvním je spousta poměrně kvalitních anime s příjemnou atmosférou, často jde o roztomilé dívčiny, co dělají roztomilé věci, ale není to jen to. Doga Kobo umí solidně animovat a umí divákovi předat silnou atmosféru a navodit u něj příjemné pocity ze sledování. Tím druhým, co vám spousta anime fanoušků řekne, když před nimi vyslovíte jméno Doga Kobo, bude „to je to studio, co dělá Oši no Ko“. Dramatické nahlédnutí do světa showbyznysu, které se nebojí silných témat, bylo tímto studiem výborně zpracováno, podařilo se jim zatím předat všechny nosné linky, drama, emoce. Proč o tom všem ale mluvím? Protože Jellyfish Can’t Swim in the Night je povedenou kombinací od obojího. Seriál o čtveřici sympatických dívek s problémy, které chtějí prorazit v různých kreativních odvětvích (hudba a zpěv, kresba a animace, streaming…). Můžete tvrdit, že variací na tohle téma najdete v anime spousty, ale tady se vše podařilo skvěle skombinovat – drama s komedií, tíživost s příjemnou atmosférou, zoufalství s odhodláním. Tvůrci úžasně pracují s velkými a silnými tématy, které tento na první pohled jednoduchý příběh prostupují a dávají mu hloubku. Málokdy se stane, aby se mnou silně rezonovala v rámci anime třeba jen jedna linka (a je i velmi těžké mě rozbrečet), tady mě však emocionálně dokázalo dostat hned několik částí (příběh Kiui, věčně mladá idolka a její dcera…). Bylo tu krásně ukázané, že někdy je nutné se postavit svému strachu, nebo že by člověk neměl vzdávat své sny, i když mu v jejich uskutečnění stojí mnoho překážek, že věk je jenom číslo, záleží na tom, jak se cítíme, že důležité názory jsou vždy od těch, kteří nám jsou nejblíž a že ti jsou zároveň i osobami, které nám dokáží nejvíc ublížit… Mám pokračovat? Jak chcete! Je tu mnoho zajímavých problémů, které pozná každý, kdo se někdy o něco snažil, chtěl byl kreativní. Uvidíte strach a nedůvěru z toho, co na vaše dílo řekne okolí, pochyby o sobě samotném, závist, žárlivost, profesionální odtažitost a mnohem, mnohem víc. Přesto je ale vyznění seriálu a většiny jeho částí spíš pozitivní, co víc, je dost pravděpodobné, že dostane v určitých chvílích sami chuť něco vytvářet, nebo vás možná i dokáže seriál motivovat i v osobnějších problémech... Vše se povedlo zabalit do náramně líbivého, barvami hrajícího kabátku – animačně je to občas vskutku nádherné! No a když i někdo, kdo nemá rád idolky a (nejen) japonský showbyznys obecně, stejně jako většinu hudebních výtvorů, co se k němu z tohoto prostředí dostane (nevyhledávám J-POP), si nepokrytě užívá skoro každý JELEE videoklip jak po hudební, tak i po umělecké stránce, tak už je co říct. Postavy zde byly velmi zajímavé, ustředí kvartet si mě velmi rychle získal, byly dobře zapamatovatelné, měli hloubku, uvěřitelné emoce a já je díky tomu všemu měl hodně rád, nejvíc asi Kiui, protože s ní jsem soucítil nejvíc. Nějaké nedostatky? Asi jen to, že samotný konec, ten poslední díl, byl v rozřešení všeho hodně rychlý, v rámci dramatičnosti bych některé části trošku víc rozvedl, ale i tak mě v téhle podobě nakonec dostal. Pokud to ještě někomu nedošlo, tak já si tohle anime sakra užil, když dám stranou všechna pokračování a remaky, tak se nebojím prohlásit, že jde o mé „nejlepší nové anime“ téhle jarní sezóny a klidně hod doporučím každému, kdo je nějak kreativní, nebo má jen rád kreativní lidi, také těm, kdo mají prostě jenom rádi hezké rozpohybované obrázky, zajímavé příběhy ze života a roztomilé holčiny co dělají roztomilé věci. 9/10 (22.06.2024) (menej) (viac)