Jakob klamár

Vlastimil Brodský netradičně v německé produkci, kde si svým výkonem vysloužil dokonce cenu Bílého lva. Přesto o tomto snímku hodně lidí ani neví. Škoda tedy, že především ČT se vůbec nemá k tomu film uvést. Ideálně s existujícím českým dabingem z roku 1990, kde se Brodský sám nadaboval. V německém originalu se mu bohužel nevyhnulo předabování německým hercem, které pro mě bylo iritující. I tak je ale vidět, že Brodský podal velmi solidní výkon. Zbytek obsazenstva mě tolik nezaujal a je možné, že vzhledem ke koprodukci bylo zčásti taktéž předabované, což taky ničemu moc nepomohlo. Jinak ovšem jde o pěkné komorní drama, které se divá na válku lidským pohledem pěkným námětem o židovi Jakubovi, který si vymyšlí nadějné zprávy z falešného rádia, aby zabránil ostatním z ghetta sebevraždám. Jeho postava se sice neostýchá lhání, ale zároveň tím pomahá a činí tak hrůzný svět pro své přátelé alespoň na chvíli lepším. Stejně tak film dokáže ukázat hrůzu války, ale jinak umí být i velmi poetický, zahrát si s dětskou fantazíí při výkladu pohádky,ale i s tou dospělou při neústalých Jabukových vzpomínkách na staré časy a dávnou lásku. Možná trochu zamrzí ufiklý konec, který su ale alespoň v sobě po jednom zajímavém tragickém osudu jedné z postav ponechá naději. (15.12.2020)

Myšlienka silná a vzhľadom na dobu a udalosti, ku ktorým sa vzťahuje aj veľmi smutná. To všetko malo predpoklad na silné emotívne vyznenie snímku. Žiaľ necítil som to tak, na moje prekvapenie ma to nejak zvlášť nezasiahlo. Myslím, že hlavným dôvodom bol samotný príbeh, ktorý okrem scén s Jakubom a jeho vymýšľaní si o vojenskej situácii nepriniesol žiadne ďalšie dramaticky silnejšie scény. Vlastne spomenúť sa dá len jediná - to s tým dievčatkom a rádiom za stenou. Na druhú stranu ale dejová linka nenudila, aj keď sa tu v podstate nič nedeje. Lepší priemer. 65/100 (25.06.2019)

Do velké míry stylizovaný slavný koprodukční film z produkce východoněmeckého studia DEFA a východoněmecké televize (koproducentem byl i náš Barrandov), přičemž televizní rozměr snímku celkem překvapivě vévodí. Celá stylizace opravdu nejvíc připomene Benigniho proslulý film Život je krásný a bylo by skutečně zajímavé zeptat se slavného Itala, do jaké míry se Jakubem lhářem inspiroval. Velmi prostý příběh o důležitosti naděje se zjevnou biblickou aluzí v názvu a silným etickým přesahem. Biblický Jákob je ten, který ,,zápasil s Bohem" a co jiného je existence fiktivního rádia a šíření naděje, tedy dobrých zpráv, než právě zápas s krutým Bohem, který připravil Židům (izraelitům = synům Jákobovým) tak nemilosrdný osud? K poněkud uměřené stylizaci lze mít jistě mírné výhrady, absolutorium ovšem zaslouží herecký výkon Vlastimila Brodského. Dobře dokumentuje fakt, že špičky jeho herecké generace (Hrušínský, Kemr, Lohniský...) byly co do umění více evropskými než jen lokálně českými herci... (26.09.2012)

Téma holocaustu patří v rámci světové kinematografie k obzvláště vděčným příběhům, skrývajících mimo své morální poselství také určitou dávku emocí. Jak je s nimi v rámci hrané fikce naloženo, závisí do jisté míry na konkrétním tvůrci. V případě JAKUBA zvolil režisér Frank Beyer překvapivě melancholickou tóninu, stimulovanou lehkým, typicky židovským humorem, prosvítajícím skrz temné a zanedbané ghetto, ztracené kdesi na polských hranicích. Neodvratná tragédie, blížící se se stejnou rychlostí jako tanky sovětské armády, je alespoň na čas vykoupena dobrosrdečným prášilovstvím titulního hrdiny. Drobný muž s ustaranou tváří a jakoby ustrašeným pohledem, který není žádný hrdina, jež přesto předstírá, že vlastní ukryté rádio a nosí válkou pokořeným lidem kolem sebe "zaručené" zprávy o již přicházejícím konci utrpení, je mistrovskou hereckou studií Vlastimila Brodského, získávajícího právě zde výjimečnou příležitost k výjimečnému výkonu, v českém prostředí jen stěží nahraditelného. Ocenění Brodského Stříbrným medvědem i prestižní oscarová nominace pro studio DEFA jsou jen zlomkem vyjádření obdivu zúčastněným tvůrcům, vzdávajících nenápadný hold lidské odvaze a statečnosti. Oč menší, o to větší. V roce 1944 zcela určitě. (26.10.2013)

Kdo by byl řekl, že Brodský podal svůj životní herecký výkon ve filmu, který je u běžného českého diváka téměř neznámý. Film stojí na lidské postavě, jež se zaplétá do nevinné lži, která se mění ve velkou lež milosrdnou a plnou naděje a nakonec si vyžádá velkou oběť a vyznívá do prázdna. Scénář je velmi kvalitní a uměřeně balancující na tragikomické rovině, skvěle zvolená je i lokace pomalu zanikajícího Mostu jako zanedbaného ghetta. Trochu na škodu je spíše televizní charakter snímku, nepříliš šťastné retrospektivy narušující atmosféru života v ghettu, občasná zdlouhavost. Ze snímku o holocaustu ale určitě jeden z nejzajímavějších počinů. (15.01.2013)