Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Židovské ghetto, 1944. Jakob Heym (Vlastimil Brodský) si náhodne v nemeckom rádiu vypočuje správu o postupe sovietskej armády. Aby zabránil svojmu priateľovi Mišovi riskovať život pre pár zemiakov, povie mu, že sovieti sa už blížia a aby dodal svojej správe váhu, vymyslí si, že vlastní rádio, čo bol v ghette zločin, ktorí Nemci trestali smrťou. Jeho správa sa v ghette čoskoro rozšíri a jeho obyvatelia vďaka nej získajú novú nádej a dôvod žiť. Aby si ich však udržali, musí Jakob prichádzať so stále novými a novými správami... (STV)

(viac)

Recenzie (58)

Pohrobek 

všetky recenzie používateľa

Absolutně nejlepší, nejhlubší, nejprostší a nejlidštější výkon pana herce Vlastimila Brodského, kam se na něj hrabe Robin Williams ze silně nepovedného remaku. Příběh sám o sobě je krásným symbolem o naději a lidské síle, v porovnání s filmem "Život je krásný" se nejedná o žádnou trapnou, neskutečnou komedii, (porovnej záchodovou scénu Brodského a např. pitomé Benigniho vyučování italštiny) nýbrž o skutečný a hluboký příběh. ()

vypravěč 

všetky recenzie používateľa

Jeden z mých nejranějších nejsilnějších filmových zážitků – ještě z času otevřených trezorů. Již jako kluka mne tenkrát nadchl úžasný Vlastimil Brodský a jeho úsilí proměnit ghetto týraných, mlčenlivých bytostí v prostor naděje a víry. Po letech nesouvislého pronikání do tkáně těchto mikrokosmů se mi při opakovaném shlédnutí můj raný pocit potvrdil a rád jsem docenil, jak věrně tento skvěle obsazený film vstřebává tísnivé klima ghetta, stravující sebe sama a vyčleňující se z plynoucího času. Je to svět schoulený v ruinách, živený jen vzpomínkami (a jimi současně vysilovaný), čekající na jaro volnosti a pak již jen o něm snící. A nemohl jsem si přitom nevzpomenout na úlomky slov, tóny hudby a detaily obrázků, které ve mně zůstávají, třeba i na to, jak terezínský skladatel Karel Berman zpíval píseň dalšího z terezínských skladatelů Hanse Krásy na slova básně Arthura Rimbauda Sensation: „Za modrých večerů si vyjdu po pěšině, / lechtán obilím, se brouzdat svěží travou: / a zasněn ucítím, jak vítr na mýtině / mi bude kroužiti nad rozcuchanou hlavou! // Ni slova neřeknu a nepomyslím na nic. / Však budu míti duši lásce otevřenou; / jak cikán půjdu dlouho, dlouho podél hranic, / v nesmírné Přírodě - šťasten s ní jako s ženou.“ Tady i tam, všude se zhmotňovala ta představa svobody, která rostla uvnitř – s tvorbou, vzpírající se násilnému ujařmení. To všechno pro mne nadále zůstává velkou posilou. ()

Reklama

Marthos 

všetky recenzie používateľa

Téma holocaustu patří v rámci světové kinematografie k obzvláště vděčným příběhům, skrývajících mimo své morální poselství také určitou dávku emocí. Jak je s nimi v rámci hrané fikce naloženo, závisí do jisté míry na konkrétním tvůrci. V případě JAKUBA zvolil režisér Frank Beyer překvapivě melancholickou tóninu, stimulovanou lehkým, typicky židovským humorem, prosvítajícím skrz temné a zanedbané ghetto, ztracené kdesi na polských hranicích. Neodvratná tragédie, blížící se se stejnou rychlostí jako tanky sovětské armády, je alespoň na čas vykoupena dobrosrdečným prášilovstvím titulního hrdiny. Drobný muž s ustaranou tváří a jakoby ustrašeným pohledem, který není žádný hrdina, jež přesto předstírá, že vlastní ukryté rádio a nosí válkou pokořeným lidem kolem sebe "zaručené" zprávy o již přicházejícím konci utrpení, je mistrovskou hereckou studií Vlastimila Brodského, získávajícího právě zde výjimečnou příležitost k výjimečnému výkonu, v českém prostředí jen stěží nahraditelného. Ocenění Brodského Stříbrným medvědem i prestižní oscarová nominace pro studio DEFA jsou jen zlomkem vyjádření obdivu zúčastněným tvůrcům, vzdávajících nenápadný hold lidské odvaze a statečnosti. Oč menší, o to větší. V roce 1944 zcela určitě. ()

Sandiego 

všetky recenzie používateľa

Kdo by byl řekl, že Brodský podal svůj životní herecký výkon ve filmu, který je u běžného českého diváka téměř neznámý. Film stojí na lidské postavě, jež se zaplétá do nevinné lži, která se mění ve velkou lež milosrdnou a plnou naděje a nakonec si vyžádá velkou oběť a vyznívá do prázdna. Scénář je velmi kvalitní a uměřeně balancující na tragikomické rovině, skvěle zvolená je i lokace pomalu zanikajícího Mostu jako zanedbaného ghetta. Trochu na škodu je spíše televizní charakter snímku, nepříliš šťastné retrospektivy narušující atmosféru života v ghettu, občasná zdlouhavost. Ze snímku o holocaustu ale určitě jeden z nejzajímavějších počinů. ()

Stanislaus 

všetky recenzie používateľa

V těžkých dobách je vidina každé naděje vítána s otevřenou náručí, i za cenu toho, že ona naděje může být vykonstruována pomocí lží. V případě Jakuba však divák nevnímá jeho lži jako něco negativního, obzvlášť ve srovnání s vyhlazováním židů a hrůzami 2. světové války. Jakub lhář je přímočaře vyprávěný film s upřímnými hereckými výkony, který se snaží tragickou skutečnost zahalit pomocí několika odlehčujících prvků (např. scéna s rádiem přes zeď či pohádka o princezně a mracích z vaty). Nejvíce mě zaujaly herecké výkony Vlastimila Brodského a Erwina Geschnonnecka. Zkrátka kvalitně natočený a skvěle zahraný snímek, který diváka vrací do časů plných strachu, děsu, hrůz, ale i naděje. ()

Galéria (11)

Zaujímavosti (6)

  • Natáčení probíhalo v roce 1972 v Žatci, konkrétně například na náměstí Svobody. Ve městě vznikly například scény z Varšavského ghetta. (Frontie)
  • Pro roli Jakuba režisér zvažoval mimo Brodského i obsazení populárního německého herce Heinze Rühmanna, jehož účast by na film nalákala větší publikum. Problém byl v tom, že Rühmann byl občan Západního Německa. Tehdejší politický vůdce Německé demokratické republiky Erich Honecker nakonec rozhodl, že Beyer by měl obsadit Brodského. (BoredSeal)
  • Protože Vlastimil Brodský němčinu neovládal dostatečně, své dialogy ve filmu pronáší v češtině a pro německou verzi filmu byl předabován německým hercem. (BoredSeal)

Reklama

Reklama