Jakob klamár

Myšlienka silná a vzhľadom na dobu a udalosti, ku ktorým sa vzťahuje aj veľmi smutná. To všetko malo predpoklad na silné emotívne vyznenie snímku. Žiaľ necítil som to tak, na moje prekvapenie ma to nejak zvlášť nezasiahlo. Myslím, že hlavným dôvodom bol samotný príbeh, ktorý okrem scén s Jakubom a jeho vymýšľaní si o vojenskej situácii nepriniesol žiadne ďalšie dramaticky silnejšie scény. Vlastne spomenúť sa dá len jediná - to s tým dievčatkom a rádiom za stenou. Na druhú stranu ale dejová linka nenudila, aj keď sa tu v podstate nič nedeje. Lepší priemer. 65/100 (25.06.2019)

Smutný příběh s obrovským potenciálem, ale.. S přibývajícími minutami ve mě narůstal dojem, že jsou židé ve filmu spíše karikaturami, popřípadě postavami z židovských vtipů..což není klad. Skutečně zde byli vystiženi jako v nějaké knize o stereotypech, jako milí hloupoučcí dědové... Neuvěřitelné. Ale kromě tohoto bohužel dost závažného nedostatku velmi dobrý, dojemný film. Myslím, že by se dal přirovnat třeba k Život je krásný, až na to, že Jakub lhář se bere dost vážně, což ale právě kazí to vykreslení charakterů. Begnini dělající přiblblé skopičiny by se mezi nimi ztratil. (07.03.2009)

Vlastimil Brodský netradičně v německé produkci, kde si svým výkonem vysloužil dokonce cenu Bílého lva. Přesto o tomto snímku hodně lidí ani neví. Škoda tedy, že především ČT se vůbec nemá k tomu film uvést. Ideálně s existujícím českým dabingem z roku 1990, kde se Brodský sám nadaboval. V německém originalu se mu bohužel nevyhnulo předabování německým hercem, které pro mě bylo iritující. I tak je ale vidět, že Brodský podal velmi solidní výkon. Zbytek obsazenstva mě tolik nezaujal a je možné, že vzhledem ke koprodukci bylo zčásti taktéž předabované, což taky ničemu moc nepomohlo. Jinak ovšem jde o pěkné komorní drama, které se divá na válku lidským pohledem pěkným námětem o židovi Jakubovi, který si vymyšlí nadějné zprávy z falešného rádia, aby zabránil ostatním z ghetta sebevraždám. Jeho postava se sice neostýchá lhání, ale zároveň tím pomahá a činí tak hrůzný svět pro své přátelé alespoň na chvíli lepším. Stejně tak film dokáže ukázat hrůzu války, ale jinak umí být i velmi poetický, zahrát si s dětskou fantazíí při výkladu pohádky,ale i s tou dospělou při neústalých Jabukových vzpomínkách na staré časy a dávnou lásku. Možná trochu zamrzí ufiklý konec, který su ale alespoň v sobě po jednom zajímavém tragickém osudu jedné z postav ponechá naději. (15.12.2020)

Tenhle původní film s Vlastimilem Brodským je jeden z nejlepších filmů, které se odehrávají v židovském ghettu během 2. světové války. Bróďa film neskutečně táhne a ne nadarmo za něj získal cenu Zlatého medvěda. Zpočátku mě rušilo, že byl Brodský předabován německým hercem, záhy jsem si však velice rychle zvykl a stačilo si vychutnávat jen tvář, pohyby a byl jsem vtržen do děje, ikdyž Bróďa neměl svůj hlas. Je to neskutečně silnej snímek o naději, kterou Jakob dodává všem lidem v ghettu, když jim nalhává, že má rádio a tajně poslouchá zprávy a každý den dychtivě čekající lidi informuje, že Rusové jsou již velmi blízko. Americký remake, který vznikl v roce 1999 v hlavní roli s Robinem Williamsem je slabým odvárkem oproti tomuto dílu. Američané si potrpí na srdcervoucí konec a musí ukázat Jakoba jako trpitele a mučedníka, v tomhle filmu stačí jen málo maličko a je jasno, jak to dopadne....silnej, (bez)nadějnej konec. Dvě scény mě utví v hlavě vždy, když si na Jakoba vzpomenu. První - Jakob na esesáckým hajzlíku a druhou - když Jakob holčičce Leně (která teda zahrála svoji roli dítěte opravdu bravurně) za stěnou ve svém příbytku předvádí svoje " rádio" a klepe na kýbl, hlásí informace o Churchillovi, hraje hudbu při které vzpomíná, co se dělo před válkou (a do toho hraje opravdová hudba) a potom vypráví pohádku...neskutečná a silná scéna. Občasné mihotavé vzpomínky Jakoba v ghettu jen filmu dodávají pocit ztráty všeho, co měl Jakob rád. Celkově geniální film. (06.12.2015)

Téma holocaustu patří v rámci světové kinematografie k obzvláště vděčným příběhům, skrývajících mimo své morální poselství také určitou dávku emocí. Jak je s nimi v rámci hrané fikce naloženo, závisí do jisté míry na konkrétním tvůrci. V případě JAKUBA zvolil režisér Frank Beyer překvapivě melancholickou tóninu, stimulovanou lehkým, typicky židovským humorem, prosvítajícím skrz temné a zanedbané ghetto, ztracené kdesi na polských hranicích. Neodvratná tragédie, blížící se se stejnou rychlostí jako tanky sovětské armády, je alespoň na čas vykoupena dobrosrdečným prášilovstvím titulního hrdiny. Drobný muž s ustaranou tváří a jakoby ustrašeným pohledem, který není žádný hrdina, jež přesto předstírá, že vlastní ukryté rádio a nosí válkou pokořeným lidem kolem sebe "zaručené" zprávy o již přicházejícím konci utrpení, je mistrovskou hereckou studií Vlastimila Brodského, získávajícího právě zde výjimečnou příležitost k výjimečnému výkonu, v českém prostředí jen stěží nahraditelného. Ocenění Brodského Stříbrným medvědem i prestižní oscarová nominace pro studio DEFA jsou jen zlomkem vyjádření obdivu zúčastněným tvůrcům, vzdávajících nenápadný hold lidské odvaze a statečnosti. Oč menší, o to větší. V roce 1944 zcela určitě. (26.10.2013)