Nahý medzi vlkmi

Syrová, černobílým obrazem podtrhovaná atmosféra, uvěřitelné herectví, zajímavé postavy i děj, poslední cca půlhodina, nutící člověka dýchat poněkud přidušeně, očistný závěr - a přesto do plného hodnocení filmu "cosi" chybí...snad depresivnější atmosféra, snad ještě o něco zajímavější styl vyprávění - kdo ví. Snímek každopádně stojí za zhlédnutí. (04.10.2006)

Nahý medzi vlkmi nie je iba o skrývaní dieťaťa v koncentračnom tábore. Blíži sa koniec vojny, každý to už tuší a všetci sú z toho nervózni. Skrývať dieťa nie je jednoduché, treba to premyslieť a prejavovať aj dostatok odvahy a schopnosti vzdorovať nátlaku nacistov. Všetko vedie k očakávanému koncu, ale na napätí to filmu neuberá, skôr naopak. Klasicky, skôr neautorsky prerozprávané, čo ale na druhú stranu znamená zachovanie tej správnej vojnovej atmosféry, tak, ako sme zvyknutí. Navyše bez prehnane zbytočného citového vydierania. Armin Mueller Stahl ešte s vlasmi. (24.07.2016)

Pár týdnů před koncem druhé světové války v koncentračním táboře Buchenwald: přicházejí stále noví vězňové, panuje tu čilý ruch. Jeden z nově příchozích , jistý Polák, si sebou přináší úzkostlivě střežený kufr, do nějž se skryl malý židovský sirotek, jehož rodiče byli zabiti v Osvětimi. Ponechat si dítě v táboře, znamená veliké nebezpečí nejen pro činnost ilegální skupiny. Avšak přece jen to zkusí... Pobyt v koncentračním táboře nepoznamenal pouze život spisovatele Bruna Apitze, nýbrž i jeho dílo. Deset let po osvobození tábora sepsal svůj nejslavnější román "Nackt unter Wölfen". S režisérem Beyerem se poté podílel i na scénáři jeho filmové podoby. (07.04.2005)

Vedle samotného příběhu mě nadchla především jeho jazyková stránka. Nebylo to poprvé, kdy jsem si při sledování filmového ztvárnění dramatu (zní to směšně „drama“ - v čase, kdy každý okamžik vyvažuje věčnost) z koncentračního tábora uvědomil, jak se ty různé řeči, nejen indoevropské!, jednotí v jednu společnou. Němý ústřední hrdina, chlapec (anebo dívka, jak leckdo z „heftlinků“ připouští) v sobě soustředí vše, co se v jeho přítomnosti pronese - a jeho netotožnost (nejen jazyková) odkazuje právě tím nejnaléhavějším symbolem řeči, jíž se marně snažíme dorozumět, právě k této jednotě. Vzpomněl jsem si přitom na - snad ten nelepší - esej Vítězslava Nezvala o mateřštině, v němž uvažoval nad tím, jak oproti němčině, kterou například Milada Součková nebo Thomas Mann pokládali na přelomu třicátých a čtyřicátých let za neplodný jazyk, vzniká na konci civilizace - nová řeč, kterou mluví bojovníci ve španělské válce - tedy muži i ženy různých národů. Tento podivný film mě utvrdil v tom, že tato rajská, všem společná, řeč se rozeznívala i v koncentračních táborech, ba v nich především. (08.08.2020)

Silný príbeh s veľkým odkazom. No nepáčila sa mi dramatizácia a celkovo i forma, akou sa snažili autori námet spracovať. Čakal som väčšie emócie. Tiež kostra príbehu občas dýchala miernou nudou, navyše niektoré situácie tu zachádzali do zbytočného chaosu okolo postáv s banálnym vyznením. V tomto smere mi to trochu pripomenulo snímok od Agnieszky Holland - V tme (2011). No narozdiel od neho sa v tomto prípade nedá uprieť aspoň istá dávka autentickosti. Lepší priemer. 65/100 (30.01.2018)