Plukovník Redl

Chirurgicky přesný řez churavějícím srdcem Evropy, o něco méně přesný řez psýchou toho, jemuž byla matkou armáda a otcem Jeho Veličenstvo Kaiser, oscilující mezi musilovskou obdobou muže bez vlastností a občas vystrkovanými růžky talentovaného pana Redla a uvádějící občas ve zmatek nepochopitelným jednáním postav, ale děje se to v tak mámivě straussovském rytmu s oslnivými výkony každého, kdo se onoho Evropou tančeného valčíku účastní, že se na ty chvilkové přešlapy a nedošlapy zapomíná velice snadno. Na co se nezapomíná, je pocit, když se dosud zbožňovaný tatíček mrknutím oka mění na Abraháma s obětní dýkou v ruce, a poznání, že vlastní kořeny jsou těmi bludnými, o které zakopnete právě ve chvíli, kdy si myslíte, že jste je definitivně vyklučili. Možná by byl o něco vyrovnanější portrét skutečného hochštaplerovského obersta Redla namísto oběti c. k. rakouského antisemitismu, obecné nechuti a vlastní sexuality, ale i když díky tomu celek vzhledem k úvodnímu přirovnání budí dojem precizní operace, při níž má akorát nevděčný pacient v některých okamžicích na kahánku, pocity, které ve mně částečně i díky obdobnému původu s Redlem film budil, resuscitaci rozhodně nepotřebují. (10.12.2008)

Zatímco aféra plukovníka Redla vzrušovala filmaře pravidelně už od 20. let - Oberst Redl. Der Spion, Der Fall des Generalstabs-Oberst Redl, Oberst Redl - Spionage, Postlagernd Opernball - Die Affäre Redl - zdá se, že Szabóova verze je na dlouhá léta poslední. V posledních letech jako bychom ztratili zájem o léta monarchie. A přitom typických vzrušujících případů, jako je ten Alfreda Redla (1864-1913), jsou ta léta plná. Nicméně po té, co jsem se seznámila s celou volnou trilogií s Klausem Mariou Brandauerem (Mefisto, Plukovník Redl, Hanussen), nejsem jím nijak nadšena. Jako narcistní herec, homosexuální kariérista nebo jasnovidec vyniká stále týž hereckými přednostmi a jeho postavy zanikají v jeho sólových výkonech. (16.01.2012)

Dosti úmorná podívaná, řekl bych. Sledovat kariérní vzestup a pád jednoho c.k. oficíra na pozadí rozpadající se rakousko-uherské monarchie na prostoru téměř 2,5 hodinové stopáže bylo na můj vkus hodně vyčerpávající a příchod závěrečných titulků jsem uvítal skutečně s nezměrnou úlevou. Z celého toho světa stupidních uniforem a armádní subordinace mi bylo vždy akorát nevolno, a pokud už budu mít výjimečně chuť vidět něco z této doby, ochotně vždy upřednostním dvojdílnou filmovou adaptaci Haškova Švejka s R. Hrušínským v titulní roli. Tento film mě skutečně minul a výsledný dojem u mě nezachránil ani působivý konec, kdy jsem na malou chvíli zauvažoval, zda jednu hvězdu nepřihodit. Ale vinou té předchozí nudy prostě nemohu - navíc mi zde nesedlo několik záběrů, v nichž herci odříkávali své repliky s pohledem upřeným do kamery - osobně to považuji za rušivé, byť chápu, co to má v divákovi evokovat. (11.12.2012)

S napätím som očakával poslednú, nevidenú, časť z trilógie Istvána Szabóa. Radím ju na úroveň Mefista, pretože bola dejovo zovretá, historické pozadie bolo v rovnováhe so životným príbehom plukovníka Redla a Klaus Maria Brandauer vytvoril vierohodný obraz ambiciózneho dôstojníka c. a k. monarchie snažiaceho sa prekonať svoje predurčenie dané nízkym pôvodom. Ostatné prednosti (casting, reálie, herci a pod.) boli tak, ako nedostatky (dĺžka, zbytočné dejové odbočky) spoločné pre všetky časti voľného triptychu. (02.12.2012)

Po záporné roli v Mefistovi se Brandauer vtělil do další postavy drcené soukolím dějin a zase dokonalým způsobem. Redl chce vlastně jen jedno - splynout s měšťáckým okolím a být jen vysoce postaveným šroubečkem. Jenže homosexualitu neskryjete po celý život. Závěrečná nařízená sebevražda patří k nejsilnějším filmovým scénám, co jsem kdy viděl. (27.09.2008)