Túžba Veroniky Vossovej

Osaměle a ztraceně bloudí okolo tramvajové zastávky Geiselgasteig nedaleko Bavaria-Studios žena děštěm. Fascinován jejím elegantním zjevem zavede ji sportovní reportér Robert Krohn (Hilmar Thate) do města a den nato ji vezme do nobl kavárny, kde si ona od něj půjčí 300 marek. Reportér ještě netuší, kým tato diva vlastně je: Veronikou Voss (Rosel Zech) - bývalou Ufa-star. Rolí již nedostává, ale starší dámy ji ještě drží v paměti - ve foyer kavárny dokonce visí její obraz... Pozdní dílo Rainera Wernera Fassbindera tvoří prostředník mezi filmy Die Ehe der Maria Braun a Lola a je součástí grandiózní trilogie, jež se vypořádává s kulturním a politickým dědictvím nacistického Německa. Film je vlastně založen na skutečném osudu herečky Sybille Schmitz a svojí černobílou formou je ostrou alegorií vůči všem těm melodramatům, jež tak hojně vznikala za Třetí říše. Do německých kin se film dostal jen čtyři měsíce před smrtí svého autora. (26.05.2005)

Fassbinderova poklona klasickému Hollywoodu a zrkadlo nemeckých dejín v jednom. Nie ale tým, že by o továrni na sny rozprával, ale že evokuje formou aj obsahom napríklad Sunset Boulevard a nakoniec je samozrejme jedno, kde sa príbeh odohráva, pretože filmári sú všade slizkými bohémami a k drogám nemajú nikde ďaleko. Veronika Vossová je veľmi smutnou postavou, to ale nakoniec snáď aj všetci v tomto veľmi neutešenom, ale štýlovo nesmierne vypiplanom filme. Fassbinderove pohľady cez členené okná sú tu snáď ešte viac, ako obvykle a režisérova zrelosť je cítiť v každom zábere. (24.03.2016)

Výtečný film, oplývající množstvím ryzích filmařských kvalit. Byť jsem se musel zpočátku do toho dost nutit, protože úvod na mě působil zmateným a nepříjemným dojmem (a samotná titulní postava mi byla extrémně nesympatická). Inspirace filmem Sunset Boulevard je zde nepřehlédnutelná, ale Fassbinder si jde zcela svou cestou - podle mě například pro něj není tak důležitá věrnost v zobrazení historických reálií (podobný dojem jsem už měl z jeho předchozích historických filmů - všechny na mě působily velmi současně, jako by se odehrávaly v době, kdy byly natočeny, nikoli v době, do které byl děj zasazený), jako spíše jiné aspekty - jako např. způsob nasvícení a snímání každé scény (samotná Veronika Voss v jedné scéně pronáší: "Světlo a stín. To je tajemství filmu. Víte to?"), a vedení herců (všichni do jednoho jsou zde naprosto výborní). Film se postupně přehoupne až do jakési detektivky, kde je samotná titulní postava částečně odsunuta do pozadí, a pozornost se soustředí na postavu sportovního reportéra, který usiluje odhalit pravdu - což je změna, která se mi osobně líbila, a která celý děj přivede až k velmi působivému zakončení. Nebýt jakéhosi zvláštního hektického dojmu, kterým na mě ten film působil, asi bych za sebe neměl problém jít na maximální hodnocení - můj oblíbený Fassbinder mě zde opět zcela dostal. (18.06.2017)

Štylizovaný noir film silne inšpirovaný smutným príbehom slávnej nemeckej herečky Sybille Schmitz. Jej podlomená duša podľahla depresiám, závislosti a tá jej vzala život. Bludný kruh, z ktorého sa nedokázala vymaniť, okolnosti jej smrti v nemocnici a záhadnej liečby sú podkladom pre silný scenár. Vizuál pôsobí ako z 20-30tych rokov a na filme ma asi najviac fascinuje. Biela žiari, lesk oslepuje zrak a čierna má tie najtmavšie odtiene. Zvláštne pôsobí aj čudná citová nezainteresovanosť postáv. Láska, ktorá rýchlo vzplanie, no z plátna ju necítiť, rovnako ako po smrti slávnej divy ide život ďalej...akoby jej list na rozlúčku so slovami: "Nikomu nechýbam" aj vystihol kvalitu jej citových väzieb. (19.04.2022)

Drahý bože, to je podivný film! A to už se mi dlouho nestalo, že bych si tohle řekla, mám velkou radost. A dalo by se říci, že jsem příliš vyděšená na to, abych prošla tmavým bytem do své postele. Sama už tři dny dýchám jako hlavní čarodějnice Helena Marcusová ze Suspirie, spánek se mi vyhýbá a takovéhle věci nadměrně podporují moji představivost. Sehnsucht je myslím mnohem obsažnější slovo než česká touha. (05.02.2015)