Shrek

Když se řekne DreamWorks Animation Studios tak si většina lidí hned vybaví právě Shreka. Zlobr původně pocházející z knižní předlohy Williama Steiga se vzhledem k úspěchu své knihy jednoduše musel jako většina úspěšných knih dočkat filmového zpracování a k jeho realizaci ušla velmi dlouhá cesta. Shrek měl původně například vzniknout jako klasicky animovaný film, což byl nápad samotného Stevena Spielberga, který práva na knihu zakoupil, producent John H. Williams ho ale v roce 1994 přesvědčil,aby práva na film dal čerstvě založenému studiu DreamWorks a jeho animované pobočce DreamWorks Animation. Zároveň Shrekem proplouval zajímavý konflikt při kterém režisér Andrew Adamson chtěl filmového Shreka částečně udělat přístupnějším i dospělejším divákům a udělat tak ze Shreka zcela funkční rodinný film ve kterém si najdou své děti i dospělé a kvůli tomu měl spory s dalším producentem snímku Jeffrey Katzenbergem, který se s Adamsonovou vizí shodoval, ale zcela odmítl sexuální narážky nebo aby film obsahoval soundtrack od Guns N´ Roses. Nakonec se s Adamsonova původního spolurežiséra Kellyho Asbury (ten od projektu odstoupil aby mohl pracovat na jiném snímku studia Spirit- divoký hřebec) vystřídala Vicky Jenson a tato dvojice si následně práce na filmu doslova rozdělila. I co se týče obsazení hlavní role film ušel dlouhou cestu, protože původně měl Shreka namluvit Bill Murray, následně Nicolas Cage, který odmítl, protože nechtěl aby byla postava Shreka vymodelována dle jeho, poté Chris Farley, který ale zemřel předtím než stihl nahrát všechny dialogy a nakonec se hlavní role konečně ujmul Mike Myers, který se zásadně zasadil o výslednou podobu filmu a podílel se na tom aby měl Shrek skotský přízvuk, stál za většinou kulturních narážek, které se ve filmu nakonec vyskytují a chtěl především vystihnout hlavní myšlenku Shreka- Je to film o vyrovnávání se s tím co jste zač. Aktuálně je Shrek brán především jako uložiště nejrůznějších memes, v roce 2001 se ale stal Shrek jednoduše velkou kulturní záležitostí, což dokazuje i úspěch, kterého film dosáhl- Byl nominován na Zlatou palmu za nejlepší film na Filmovém festivalu v Cannes, byl nominován na Oscara za nejlepší adaptovaný scénář (Joe Stillman+ dvojice Ted Elliott a Terry Rossio, kteří se už předtím u Disneyho Aladina a následně u série Piráti z Karibiku projevili jako tvůrci, kteří chrlí jeden divoký a šílený nápad za druhým) a především se v roce 2002 se založením kategorie ,, Nejlepší animovaný film´´ stal Shrek historicky prvním vítězem této kategorie, čímž tehdy překonal jak Příšerky S. R. O. od Pixaru, tak Cestu do fantazie od studia Ghibli. Shrek byl prostě výraznou událostí, která se navíc u nás už víceméně stála takovou klasickou vánoční pohádkou (minimálně televize Nova se bez jejího pravidelného vysílání na Vánoce jednoduše neobejde) a především filmovou klasikou, která je skutečně něčím víc než pouhým jednotvárným animákem. Už volbou hlavního hrdiny je Shrek jedinečný- Zlobr, který byl v historii popkultury brán především jako protivník udatných rytířů či princů je zde zasazen do polohy hlavního hrdiny, který je vlastně společnosti donucen k tomu aby se snažil odradit co nejvíce lidí. Shrek se nesnaží o to navázat přátelství, jednoduše proto, že šanci navázat přátelství už uzavřel jako misi nemožnou. Ve Shrekovi tak lze objevit to slavné poselství o tom nesoudit člověka/tvora na první pohled, zároveň ale představuje hrdinu, který si své nepřátelské chování vlastně právem obhajuje. Shrek má v podstatě tragický původ (backstory ze Shreka Třetího naznačí jak výchova klasického zlobra probíhá a není to dobrý!) a přesto i on by pravděpodobně nejradši měl šťastný pohádkový život. Sice si nalhává, že mu nechybí nic- Má svou bažinu, svou chýši, pohodlí a nerušený klid, i na toho největšího samotáře ale přece jen někdy přijde chvíle osamění a když se Shrek přáním osudu vydá na osudovou výpravu, jeho život už následně rozhodně nikdy není takový jako předtím. Původní Shrek zde navíc naprosto parádně vystaví přátelství mezi Shrekem a Oslíkem, mluvícím oslem, který se stává pravděpodobně prvním tvorem, kterého se Shrekovi nedaří odstrašit tak snadno. Především v originálním podání vzájemné hláškování mezi Mike Myersem a Eddie Murphym (ovšem ani dabingové podání mezi Davidem Prachařem a Oldřichem Víznerem v prvním českém dabingovém znění nemá chybu) nemá chybu a tyto dva zcela vizuálně a povahově odlišné tvory ve finále pojí jedna zásadní klíčová věc- Oba jsou víceméně samotáři, outsideři a a těžce přijímání okolní komunitou. Oslík je v tomhle ohledu tak trochu extrovertní a navazovat kontakty mu ve finále nedělá takový problém, přesto je zde ale skutečně představeno funkčně vybudované přátelství mezi zlobrem a oslem, kteří se ve finále přece jenom začnou mít navzájem rádi a přiznají si, že jsou přátelé. Nejlepší přátelství většinou vznikají skutečně jen velmi nepravděpodobně. Především se ale ve Shrekovi podaří představit naprosto stylový svět plný odkazů (nejen) na pohádky, kde vůbec poprvé můžeme vidět tři prasátka, Pinnochia, tři medvědy nebo Robina (Tedy Monsieura) Hooda v jednom snímku. DreamWorks Animation si zde překvapivě trouflo odkazovat na klasické snímky studia Walt Disney Animation jako Sněhurka a sedm trpaslíků, Pinochio, Dumbo nebo Petr Pan, zároveň ale též naprosto stylově na Matrix, Jurský park, Indiana Jonese a Chrám zkázy nebo Gladiátora. Shrek je prostě oázou pro fanoušky a sběratele popkulturních odkazů, které navíc potěší, že dávají smysl v rámci vyprávění a tudíž nejsou jenom rádoby cool na efekt. I v tomhle ohledu je Shrek fenomenální. Scénář zde vymyslí velmi smysluplný děj, při kterém se Shrek víceméně nevědomky stane hrdinou, který za účelem vlastního klidu téměř nevědomky brání práva pohádkových stvoření, které byla vyhnána ze svého území. Nepůsobí to akčně velmi působivá sekvence za doprovodu Bad Reputation a Shrek přitom skutečně dostává epický rozsah, ať už se přebíhá na dřevěném mostě nad hořící lávou, utíká se před nažhavenou dračicí nebo se soupeří s Robinovou/Monsierovou družinou. U Shreka byla v době jeho vzniku počítačová animace na dostačujícím bodě a překvapivě se tu skutečně objevuje několik zajímavých vizuálních záběrů, které Shreka skutečně ve finále dorovnávají na úroveň uměleckého díla. A pak je tu ten přesah- Prvoplánová mise o tom zachránit jednu princeznu, dovézt jí zlému Farquaadovi a dostat zpátky bažinu a zbavit se všech těch otravných prasat, dřevěných panáčků, krysařů a sedmi trpaslíků se skleněnou rakví Sněhurky se změní v definitivní probuzení Shrekových citů a to k samotné princezně Fioně, která na to na první pohled nevypadá, ale tady se skutečně podařilo vytvořit silnou ženskou postavu. Především jsou ale jejich časem navzájem probuzené city uvěřitelné a objeví se tu tak skutečně funkční nepravděpodobná romance, kterou může zničit jenom jedno tajemství. Farquaad je ztělesněním zakomplexovaného skřeta, který nepůsobí jako reálná hrozba, přesto ale svůj účel splňuje a především v originálním podání Johna Lithgowa jde o skutečně hlasově výrazného záporáka. I s Dračicí se tu po scénáristické stránce dějí divoké věci a celkově je Shrek ve finále skutečně zvláštním úkazem na první pohled bizardního a těžce do sebe zapadajícího námětu, který mohl skončit všelijak, nakonec se z něj ale skutečně stalo mistrovské animované dílo, které má stejně jako cibule a zlobři mnoha vrstev a krom své bezpochyby velmi funkční humorné stránky (dobrá komedie se pozná také tak, že se jejím vtipům můžete smát donekonečna) a zdařilé animované stránky, ale i hudební dramaturgii, epickým nádechem, skvělými postavami, celkově skutečně parádním scénářem a především krásným vizuálem. A samosebou hudební dramaturgii, ať už zrovna hraje Bad Reputation, Hallelujah, All Star nebo I´m a Believer, které doprovází jeden z nejlepších pohádkových konců všech dob. Je vyloženě poznat, že tvůrce realizace tohoto animáku strašně bavila a i díky tomu má tento animák nezpochybnitelné srdíčko. Jediný háček Shreka 1 je, že vám po vidění Shreka 2 dojde, že v jedničce chybí jedno malé kočičí štěstíčko..... (02.07.2016) (menej) (viac)