Mačka na rozpálenej plechovej streche

Ach tyhle komorní dramata..Všechny možné víceméně negativní lidské vlastnosti jako žárlivost, sexuální komplexy, prolhanost, pokrytectví, nenávist, sarkasmus apod., které v zastoupení s dlouhatánským vedeným, místy nudným dialogem, očividně vyniknou spíše na divadelních prknech než ve filmu, kde navíc děj a dialogy byly pro film upraveny a zjednodušeny, otevřený konec, tak jak je tomu ve hře nečekejte. Vůbec mě nezajímá že jde o kultovní film, jeden z nejlepších do dnešních dnů vyprodukovaných v Hollywoodu společností MGM, že vynesl tolik a tolik, že ten či onen herec zahrál výtečně, že předlohou filmu byla znamenitá divadelní hra od T.W., že kameraman William Daniles začínal u velkého Erica von Stroheima a zde odvedl velmi slušnou práci snímání hvězd..Navíc se všude píše že Elizabeth Taylor to nesmírně slušelo, já jsem však opačného názoru, okouzlující možná byla, ale poněkud staromódní, ale tak krásná jako o pět let v Clee nikoliv a že Paul Newman byl druhý Marlon Brando, to si také nemyslím....Zklamání, které vynikne, jak už jsem psal leda tak na divadelních prknech ale ve filmu je to opravdu neúnosná interiérová nuda..Už vidím jak by si takto trio protagonistů jako podle nějaké šablony, mezi sebou v normálním životě bavilo:-) (13.05.2006)

Inteligentní, opravdová, emotivní, pohlcující konverzačka s fámozně civilními hereckými projevy všech zúčastněných. Jako milovník detailů nezapomenu na scénu, kdy ten uvřískanej penězuchtivej napoleon v sukních po nechutných pomluvách Bricka, vyleze na schody pod kterýma stojí Brick (Paul Newman ) zavadí o sebe pohledy a Brick jen řekne "ten pohár byl stříbrnej" a naprosto nezůčastněně odchází. Líp dát najevo opovržení už fakt nešlo. Charisma Paula Newmana a krása Elizabeth Taylor ještě přidávaj na už tak silným filmovým zážitku. (28.03.2013)

Nedávno jsem opět četl Malého prince od Exupéryho. V bravůrní kapitole XII se vede rozhovor o chlastu: "Proč piješ? - Abych zapomněl, že se stydím, že piji!". Paul Newman taky pil. Jeho důvod mohl být různorodý (jeho synovci jsou odnoží malého Damiena z Přichází Satan!, či fakt, že jeho žena je Elizabeth Taylor, což už samo svádí k myšlence přihnout si). Já chlastám svátečně, avšak i přes všechny zápory, který pití má, jsem Newmanovi fandil ze všech nejvíc. Byl to chlapík, který má chyby, ale jeho pohled na svět skrze dno omšelý skleničky, mělo svoje hluboký opodstatnění. Jako jediný člen z rodiny Velkého šéfa byl nejracionálnější. Zatímco se všichni hádali o majetek, on stál u okna a pozoroval. Respekt. A zamrzí o to víc, že je jediným kladem z celého filmu. Věřím, že divadlo je zážitek, ale jelikož jsem lehce skeptickej člověk vzhledem k přepisům her na filmové plátno, krčím nos i tady. Takže tentokrát jen za toho Paula a čau! (24.10.2009)

„Pravda je bolest, pot, placení účtů a milování se s ženou, kterou už nemiluješ. Ve skutečnosti se sny neplní a tvoje jméno otisknou v novinách až když umřeš.“ A o pravdu a lež tu jde především…Kočka na rozpálené plechové střeše je jedním z těch filmových příspěvků, které hezky ilustrují, jak vypadá skutečná narozeninová idyla v kruhu milujících příbuzných, a přitom ukazuje, jak „krásné“ rodinné vztahy panují mezi jednotlivými příslušníky (z nichž někteří opravdu nejdou vystát…ostatně i ty „bezkrké“ zrůdy byly přesně tím, čím je Maggie nazývala, ehm). Ano, najde se pár nedostatků. Konec byl už trošku vybájený, citové výlevy občas kapánek přepjaté a výstupy teatrální. To ale nic nemění na tom, že jde o solidní emocionální jízdu, navíc výborně herecky podpořenou, mnohými pravdivými postřehy protkanou. („Bez peněz můžeš bejt mladej. Ale starej bez nich být nemůžeš.“). A jistá „divadelnost“ téhle konverzačky na údernosti také nijak zvlášť neubírá. Za mě to budou solidní 4*. „Já mám odvahu umřít. Ale chci vědět, jestli ty máš odvahu žít?“ (13.12.2020)

Brooksův film hodnotím s odstupem několika let, ale ještě dnes si zřetelně vybavuji většinu scén a vybroušených dialogů. Drama o rozpadajících se rodinných vztazích a přetvářce, kterou je nutno hrát ve jménu tradičních konzervativních hodnot jižanského prostředí staví na vynikajícím herectví ústřední dvojice. Zvlášť pro Taylorovou šlo vedle snímku Kdo se bojí Wirginie Woolfové o její nejlepší výkon na filmovém plátně. Film nezapře své divadelní kořeny, ale Tennessee Williams patří k absolutní autorské špičce a tak jde ve skutečnosti o výhodu. Celkový dojem: 95 %. (30.11.2008)