Mačka na rozpálenej plechovej streche

Marně pátrám v paměti, kdy jsem naposledy viděl tak funkční a přitom dokonale nenásilnou moralitu. A přitom když jsem se zadíval do rozvíjejícího se příběhu zdánlivě marnivé Taylorové a z neznámých důvodů zapšklého Newmana, rozhodně bych nečekal závěrečný citový apel na diváka ve smylu "Je důležité si umět v rodině věřit a mít se upřímně rád." V tomhle filmu je totiž překvapivě hodně věcí nepředvídatelných a přestože se vlastně jedná jen o dlouhý dialog s měnícími se aktéry a střídavou pozorností pro hlavní postavy, neměl jsem šanci odtrhnout oči od dění na obrazovce. Díky Ivesově charizmatu a Newmanově opileckému žáru v očích tahle geniálně vygradovaná zápletka získala body na všech frontách. (04.05.2007)

Ta pochopitelná, ale mě přesto nepříjemná divadelnost, mi celou první půlku lezla na nervy - zvlášť když přecházela až v přepjatou teatrálnost, kdy jsou nepřirozeně vyčištěné, přespříliš zinscenované a vždy dokonale vypointované promluvy podporovány údery blesků a hromobitím. Až Newmanovo "prokecnutí" tátovi mě vtáhlo, protože s tímhle silným motivem v zádech (kdo by se těšil na smrt) může Brooksovo drama skvěle vygradovat. Takže stále živé dílko. (15.11.2005)

Neodolatelný Paul a krásná Elizabeth ve vynikajícím a inteligentním dramatu své doby. Vztahy plné zmatků, touhy, vášně, pokrytectví, poctivosti, nedůvěry a mohla bych pokračovat dál a dál. Miluji tyhle staré smysluplné filmy s maximálně profesionálními hereckými výkony, ke kterým řadím i ostatní obsazení, kde mě obzvlášť zaujal i Burt Ives, kterého až tak moc neznám. A i když to na mě působilo dojmem, že se dívám na divadelní hru odehrávající se v jednom domě, tak to nic nemění na faktu, že jsem prožila mimořádně příjemné odpoledne s Kočkou na rozpálené plechové střeše, která nakonec přece jen věděla kam skočit, aby si zachránila život. Když k tomu všemu přibalím vynikající dialogy, například Bricka s tátou ve sklepě, tak dnes rozhodně pod pětku nejdu. (15.08.2013)

Kdyby existoval žebříček filmů, kterým k dokonalosti stačily pouze dialogy mezi několika málo postavami a herecké kreace jako z říše snů, v popředí by zřejmě stál právě tenhle nehynoucí klenot. Jsem si jist, že ještě před nějakými čtyřmi lety bych nasávajícího Newmana, čarokrásnou Taylor a upoceného Ivese zkousával celých 100 minut jen těžko, avšak dnes na pokraji dospělosti mohu říci, že jsem si připsal jeden z nejskvělejších a nejchytřejších zážitků v mé krátké divácké kariéře. A co asi teprve, až si tohle pustím za dvacet let ve společnosti bezdětné ženušky a se sklenkou brendy po ruce? To bude teprve sestřel, jaký zdejší hvězdičkové hodnocení nepamatuje. :)) 100% (02.03.2014)

Zase jeden "kultovní" film. Čekal jsem, že těch 85% bude nutný brát trochu s rezervou, ale nečekal jsem, že to bude až taková blbost. Vydržet 104 minut, jak na sebe členové jakýsi bizarní rodinky v jednom kuse hystericky ječej a vedou nějaký absurdní rozhovory, bylo pro mě docela utrpení. K tomu je nutný ještě zmínit takový hovadiny jako to, že třeba ten fotr je úplně v pohodě, pak před nim prokecnou, že má nádor, tak si najednou vzpomene, že ho to trochu bolí, a za dalších 5 minut už se bez morfia ani nepostaví na nohy. Nebo Paul Newman jako těžkej alkoholik tam do sebe láme jednu flašku za druhou, ale úplně v klídku tam skáče po jedný noze, aniž by měl po takovym množství alkoholu třeba nějaký problémy udržet rovnováhu. A konec mi přišel jako deus ex machina. Hvězdu snad akorát za sympaťáka Paula Newmana. (28.12.2014)