Malé životné etudy

Dnes je pomerne ťažké z filmových úloh určiť, nakoľko je Nicholson kvalitný herec. Postavy sú mu písané na mieru, často sa musí pitvoriť a film prevažne musí patriť iba jemu. Preto si radšej pustite jeho rannú tvorbu a pochopíte, prečo je dnes tam, kde je. Five easy pieces rozpráva o robošovi, ktorému jeho životný štýl prestane vyhovovať a dospeje k názoru, že chce od života viac. Pokiaľ to jeho okolie nepochopí, má smolu. Mne sa takýto ľudia páčia a mám rád filmy, ktoré o takýchto ľuďoch rozprávajú príbehy. (02.06.2012)

Důkaz, že Jack Nicholson byl ďábel už v roce 1970, kdy ho svět Hollywoodu začal teprve objevovat. Malé životní etudy jsou film poměrně o ničem. Nejhorší je to opravdu v momentě, kdy Jack přijede za otcem. V tu ránu se rozjíždí absolutní herecká nuda a tam Jack lehce stagnuje. Nicméně cesta do práce, kde Jack místo auta skončí na korbě náklaďáku hrající na piáno a objednávka topinky v restauraci jsou scény, na které v jeho podání rozhodně nikdy nezapomenu. Nářez. Jack byl herecký šílenec už v době, kdy to po něm nikdo nijak zvlášť nechtěl…a už kvůli němu stojí za to tenhle film vidět. (15.01.2019)

Přehodnocuji své hodnocení a musím ten film znovu zhodnotit, protože je hodnotný i znehodnocuje, ale určitě mě zasáhl hodně a cítím se nyní ohodně hodnotněji :-). Skvělé malé drama o člověku, co se hledá a vše ho obtěžuje, on vlastně ani neví co chce, ale nesmí být na jednom místě. Pouta s jeho rodinou ho obtěžují, jeho milenka ho obtěžuje, protože je jednodušší a naivní a jeho to vše dráždí. Nechce zažívat nudu ani rutinu, ale zároveň touží po klidu v duši. Skvěle rozhozený Jack Nicholson a naivka Karen Black! (10.05.2008)

Film potácajúci sa odnikadiaľ nikam - presne ako hlavný hrdina, nachádzajúci a opúšťajúci, tak ako sa mu v danej chvíli zachce. Niekoľko dialógov, podmanivá kamera a miestami nevyspytateľnosť ďalšieho smerovania deja vyplývajúca z charakteru pianistu-tuláka. Uvedené momenty povýšili celkový zážitok zo sledovania do ľahkého nadpriemeru. Rafelsonove diela, ktoré som mal možnosť vidieť charakterizuje zaujímavý, no režijne nedotiahnutý námet, kvalitní herci a pozoruhodná kamera. Ich režisér je Majster priemerného filmu. (29.12.2004)

Malé konvenční etudy.¬         Poznámka: Toto opoznámkování je zamýšleno jako podání vysvětlení k filmu, a proto je vhodné čísti je až po jeho shlédnutí v případě, že se divák nedobral vysvětlení vlastního.¬                 Konvenční život může býti vlastně docela hezký a šťastný: dítě se narodí, je očkováno, navštěvuje mateřskou, pak základní školu, po vyučení nebo vyšších školách přijme někde zaměstnání, po čase se ožení či vdá, přijdou děti, denní starosti, možná nějaká bokovka, starobní důchod a radost z vnoučat, při troše štěstí nenápadná sešlost a milosrdná smrt. Smysl života není hledán, a nebo se hledání zúží na občasné letmé úvahy a letmá povzdechnutí, jakže ten život utíká, neboť pro takové hledání není v běžném životě času a místa pro důležitější věci, souvisící s běžným chodem života. Má-li člověk štěstí, přežije i některou tu světovou, obohatí se víc než ostatní, aby tak svým dětem usnadnil vstup do života nemlich takového jako byl ten jejich, ovšem s iluzí, že život jeho dětí bude lepší. Ti hloubavější či hledavější najdou své místo v některé z církví, ti světštější a snažící se více se prosadit v některé politické straně případně nepolitickém uskupení, dalším bude stačit jejich zahrádka, v paneláku akvárium s rybičkami a palma, jiným jejich koníčky či záliby, dříve partička mariáše dnes dobrý televizní seriál.¬                 Citová vyprahlost a mravní vyprázdněnost Roberta-Jacka se vyvíjí z hluboce skrytého pocitu bezútěšnosti konvenčního života, jaký jedině, jak se mu zdá, je mu světem nabízen; a poněvadž nevidí alternativu, protože není schopen vydolovati ze světa, do nějž byl vržen, jiné východisko a opříti se o ně, bloudí ve svém existenciálním kruhu, jehož konec není ukázán. V posledku tak příběh spadá do škatulky filosofie existencialismu, která byla v módě nedávno před vznikem snímku.¬                 Příběh "Malých životních etud" má svého následovníka ve snímku "Indiánský posel" S. Penna z r. 1991. Oba příběhy, byť nejsou zcela o tomtéž, poukazují ke stejné věci a mají vlastně i stejný konec — "Indiánský posel" je však podán syrověji, krutěji, nemilosrdněji; jako by doba, uplynulá od "Malých životních etud", pokročila... (08.01.2018)