Zlá zelina

Možná znáte tu situaci, kdy stojíte někde uprostřed společnosti, nemáte kapesník a cítíte, že obsah nosní dutiny touží po svobodě, a vy jen zoufale popotahujete a doufáte, že se vám podaří nenápadně zmizet a zbavit se objevivší se nudle. Tak nějak jsem si připadal při sledování tohoto dramatu. Mimochodem, snímek skončil jako těžký finanční propadák a producent se musel vyrovnávat s velkým nezájmem publika. Režisér neúspěch vysvětloval tím, že americké publikum nepřijalo své oblíbené hvězdy v rolích životních ztroskotanců, podle mého ale ten snímek jednoduše nemá jiskru. Chybí mu vnitřní napětí, dialogy nemají potřebnou sílu a nedostává se ani režijní invence. Je to zkrátka průměr, který navíc sráží šíleně přepísknutá stopáž. Mít poctivých a klasických 90 minut, byly by to silné tři hvězdičky i při výše zmíněných neduzích vzhledem k palčivému tématu. Takhle se jedná jen o protahovanou nudu, kterou si skupina festivalových diváckých harcovníků chce obhájit, tak jako si komerčně ladění diváci chtějí obhájit svoje oblíbené žánry. Osobně ale soudím, že Nicholsonův snímek O Schmidtovi, mimochodem silně nedoceněný, protože je vystavený vlivu masového diváka, stojí minimálně o dvě třídy výš. Celkový dojem: 45 %. (14.01.2012)

Mezi filmy, které se zaobírají okrajem společnosti jsem našel mnoho snímků, které na mě zanechaly hluboký, nesmazatelný dojem. Mezi filmy o pomatencích, životních looserech, opilcích, bezdomovcích apod. jsem našel i svůj vůbec nejoblíbenější film KRÁL RYBÁŘ. Na IRONWEED jsem se moc těšil. Teď bezprostředně po shlédnutí filmu jsou mé dojmy značně rozporuplné. V úvodu se píše, že film je o důležitosti rodiny v životě každého jedince. Já ho spíše vnímám, jako film o tom, že člověk sám před sebou nikdy neuteče, a že každý je svého štěstí strůjcem. Ale ať je to tak, či onak - až příliš často mi to přijde kýčovitě patetické, zbytečně slzopudné a hlavně obrovsky naivní ( zejména návrat domů ), a to i s ohledem na skutečnost, že se film odehrává ve 30. letech. Na druhou stranu herecké výkony, které jsou předem dané jmény hlavních aktérů, jsou vynikající, zejména Streepová ( i když ji nemám moc rád ) je prostě dokonalá. A radost mám i ze svého oblíbence Toma Waitse, ten má tento druh rolí v malíku. Takže jsem vlastně vcelku spokojený. Tři *. (11.01.2009)

V soutěži o nejstupidnější televizní kanál našly Nova s kolegyní Cinemou nečekaného soupeře v programu TV Barrandov. Tomu se totiž povedlo zařadit první reklamu již po deseti minutách u přes dvě hodiny dlouhého filmu. Gratulujeme a držíme palce do dalšího kola, v němž by třeba mohl zkusit zařadit reklamní blok doprostřed závěrečných titulků. K filmu samotnému; herecká symfonie Jacka s Meryl. Jen věty mohly být kratší. Anebo - což takhle u sestavování vysílacího programu trochu přemýšlet? Ne moc, opravdu jen trošku. Ale nepochybuji o tom, že třicetiprocentní Noha 22 byla jako předskokan naprosto nezbytná... (28.10.2011)

Jsem ráda za další film s Meryl do sbírky. Ironweed bohužel také patří mezi ty málo známé a těžce sehnatelné snímky, prostě žádný mainstream. Atmosféra je ponurá a nahořklá, to se filmu navodit podařilo. Herecký koncert se také odehrál. Meryl i Jack, sázka na jistotu, zajímavé vidět je jako ztroskotance. Ovšem markantní délka, absence gradace příběhu, spíše takové bloudění v kruhu, to mi vadilo, sem tam mě film nudil, a proto nemůžu hodnotit výše. (19.04.2012)

Melancholický příběh o dvojici alkoholiků, který na mě působí jako asi jako člověk s dvěma tvářemi. Z jedné tváře jako by vyplývalo nutkání diváka se nad sebou zamýšlet a druhá tvář působící jaksi opačně. Chladně, nestranně, zkrátka bez dojmu. Z celkového pohledu má však u mě film to pozitivum, že ačkoliv se jedná o loudavou životní etudu, která se nikam nesune, tak děj skoro vůbec nenudí, čehož si cením. Samozřejmě má na tom zásadní podíl jedinečné herectví mimořádných osobností (Nicholson, Streepová) a pochmurné flashbacky. Není to film pro každého a pro diváka, který celý film prozívá mám pochopení. Přesto si myslím, že má co nabídnout. 75% (18.02.2012)