Za ginipiggu 2: Chiniku no hana

Legendární japonský arty fake snuff (hehe :-) ) ve mne zanechává tak trochu rozporuplné pocity. Co mi zde moc nesedlo a nad čím jsem se spíš křenil byl herec, ztvárňující hlavní postavu šílence. Působil na mě nechtěně směšně, kolikrát nasadil tak vykulenej výraz (např. když odřízl nohu), že člověk nevěděl jestli hraje dítě sedící na nočníku nebo údiv jako vyoraná myš. Jeho oblek a helma mi taky připadly jak z maškarního, nemluvě o rybářské zástěře, která mi připomněla fronty na kapra :-) . Další věc je gore. Jakože guma rules, ale tady je to místy (říkám místy, krev má opravdu barvu krve, střeva taky vypadají jako střeva, jen občas ta gumová kůže) opravdu docela okaté a umělé, Charlie Sheen musel bejt při sledování sjetej fakt těžce když uvěřil že je to opravdový snuff. Na druhou stranu i lépe zvládnuté gore efekty můžou v člověku co studuje medicínu (což není můj případ) taktéž vyvolat úsměv. O třináct let mladší Niku Daruma od Tamakichiho Anaru, které z tohoto snímku v lecčem čerpá koneckonců také obsahuje některé momenty které vyloženě prozrazují že jde o fake. Ale přejděme k pozitivům - celý film se opravdu snaží tvářit tak trochu neotřele arty, včetně ústřední fetišizace vlastního aktu rozřezávání mladé japonky, které se místy evidentně to všechno docela líbí a užívá si to. Za dobrý nápad považuju i cílenou změnu osvětlení pro každou nadcházející fázi řezničiny a zajímavě pojaté doprovodné zvukové efekty, šikovně dokreslující záběry řezání a sekání. Takže ve výsledku takový průměr. (29.12.2009)

Ač tedy v tomto snímku není žena mučena jako v prvním, ale rovnou čtvrcena, není to tak šokující a drsné. Naopak, díky své místy přehnané teatrálnosti a až směšného čtvrtitele v samurajském obleku, to celé nabírá komických a groteskních výšin (ale možná to byl záměr). Rozhodně tomu chybí nepříjemnost a alespoň náznak realističnosti jedničky. Zaujalo mě vlastně až klasické oko na závěr a úplně závěrečná galerie. A slečna byla hezká. Jako trikově to není zrovna špatné, ale tak nějak mě to nechalo zcela chladným. (28.09.2014)

Vzhledem k tomu, že série už je stará skoro 30 let, musím jí uznat určitý potenciál své doby, ale v současnosti, kdy hranice toho, co je zobrazeno, zacházejí ještě o něco dále, jen tenhle vrah v samurajském brnění prostě jen jedním filmem z mnoha, který ničím zásadně nevyniká. Absence děje tomu příliš nepomáhá, jsme vlastně celou dobu v místnosti, z níž se nehneme, až na úvodní scénu, kdy je vražděná dívka unesena. Jak říkám, se statickou kamerou by tohle celé vyznívalo jinak. (27.11.2013)

Pri tomto vyzerá Cannibal Holocaust ako rozprávka pre deti na dobrú noc a je to asi to najšokujúcejšie, najgorovitejšie, najsplatterovatejšie, najkrvavejšie a najbrutálnejšie, čo som kedy videl (teda nič ma nenapadlo ani po dlhšom premýšlaní:))) Toto je len pre FEST silné nervy a žalúdky! Čo sa dá vlastne na takomto snímku hodnotiť??? Ak budeme brať snuff ako plnohodnotný filmový žáner tak musím dať odpad, aj keď to je z 85% podmienené skôr šokujúcim obsahom, ktorý poriadne útočí na divákove emócie a zmysly. Tých 15% (jedna hviezdička) je za spracovanie, ktoré keď sa na to pozeráme z umeleckej stránky (značne zvrhlej a chorej samozrejme) je výborne naturalisticky spracované a nebyť úvodných titulkov (chvalabohu že tam sú!!!!!) tak mám vážne obavy o to dievča...Takéto filmy fakt nemusím a už nechcem ani ďašie diely série vidieť...Aj gore má pre mňa isté hranice...Len tak na margo-ako budúceho psychológa by ma zaujímala typológia ľudí, ktorý si snuff dokážu "vychutnať" a páči sa im to...Možno sa tým v budúcnosti budem zaoberať :))) (18.03.2006)

Vraj sa Hideši Hino inšpiroval opisom skutočného zločinu. Mne to štylizáciou pripomínalo japonský strašidelný príbeh o ovládnutí démonom, ktorý vstupuje do snov a robí v nich večer čo večer popisované krvavé bububu (mimochodom z takejto opakovanej nočnej mory by šiblo zrejme každému). Celé toto "řádění" je poprekladané vzletnými básnivými pojednaniami o tele, krvi a násilí. Cieľovým efektom je vytvorenie odpudivých artefaktov zmaru a rozkladu. Veď povážte: zobral by si ktosi k obdobnému masakru megahelmu, samurajský úbor a recitoval pri tom pateticky hromživé verše? Nasvetľoval by si každý kúsok odpidlikávaného tela iným svetlom? Ondial by sa najprv so zápästiami a potom s celou pažou? Kdeže, mal by to v paži a šmyk, šmyk. Taktiež môže byť Za ginipiggu 2 vnímané ako pocta totálnemu znehybneniu (šibari) - dievča už sa nepohne, keď sa mu pohyb stupňovane znemožní - najprv chloroformom, potom vyviazaním na lôžku, anestetikom a nakoniec amputáciou. Sadisti a tí, čo nenávidia ženy sa tu môžu substitučne ukľudniť, rybári zase v záverečných scénach rozpoznať minimálne tri druhy červíkov (také biele malé hmýriace sa, hrdzavé podlhovasté a také akoby jablkové ružovkasté, čo vytvárajú také obrátené účka, keď lezú). Naozaj ťažké hodnotenie, bezprostredne po pozretí som si povedal: "Čo je to za nudnú kravinu!", no potom som si spomenul na japonské ducháriny a nejako sa mi to spojilo. Aj so samotným záverom, kde sa lovec opäť vydáva na stanicu, kde to všetko začína odznova. Moc démona je večná, nikdy sa nekončí (séria Za ginipiggu má sedem častí). (07.08.2013)