Dívka a moře

Ľudia majú radi hrdinské filmy, aj keď sú silne prifarbené, v niektorých pasážach si vymýšľajú až klamú. A ľudia to aj tušia, ale veď kvôli dramatizácii na to predsa hľadieť nebudeme, hlavne nech mi stúpne falošná emócia do hlavy. Trudy je určite hrdinkou v tom, že dokázala to, o čom sa hovorilo, že žena nedokáže. Zvyšok okolo toho sú dosť silne dokreslené veci, aby sa ukázalo, že v silnom patriarcháte jej každý dával polená pod nohy, hoci to celkom tak nebolo. Ako film nakrútené celkom dobre, ako historická udalosť s nánosom potrebných súčasných formuliek to už pokulháva a Disney heroické vložky, kde môžeš preteky vyhrať aj keď prehrávaš po pošmyknutí sa na štarte o pol bazénu, to už je fakt na podlomenie celej dôveryhodnosti filmu. Alebo že by mala v plavkách ukrytý pr(ú)dový motor? (22.07.2024)

Čeští distributoři by se měli poučit. Původně jsem podle názvu myslel, že se jedná o tento film. "Based on true story" mám vždycky rád, zvlášť když jde o příběh nějaké jedinečné osobnosti, která se nebála posunout hranice, i když jí v tom bránily konvence i závistivci. Ostatně to platí i o tom druhém filmu. Každopádně Gertrude „Trudy“ Ederle si už zatraceně dlouho o zfilmování říkala a divím se, že se takový film objevil až nyní, skoro 21 let od její smrti. Daisy Ridleyová ji zahrála skvěle, jak mimikou a odhodláním na všech etapách onoho legendárního výkonu, tak nebojácným duchem své doby. Pozvolná a sebejistá režie Joachima Rønninga dává prostor pro předání té správné emoce a zasloužené hrdosti vůči hlavní hrdince a produkující veterán Jerry Bruckheimer zase dovoluje divákovi zprostředkovat rozmáchlé mořské scény, které si tenhle příběh rozhodně zaslouží. Jen mi nějak chyběl trošku více osobní závěr, který by dal divákovi šanci vhlédnout do duše slavné plavkyně. Její sláva zůstane zaslouženě věčná, to každý asi víme, ale co se jí honilo hlavou, když se zrovna nepromenádovala hlavní třídou, jak na svůj životní výkon pohlížela v ústraní, jsem se nedozvěděl (knihu jsem nečetl). Chybělo prostě rozvinutí jejího vnitřního konfliktu (včetně toho zásadního, když jí Wolffe sabotoval její první pokus). Každopádně filmové překvapení roku a patrně nový přírůstek do top 10ky nejlepších sportovních filmů vedle Rivalů, La Mans '66 nebo skvěle odlehčených Náhradníků. (23.07.2024)

Natolik mě to vtáhlo a ponořilo, že ani nechápu kde ten film nabral přes dvě hodiny stopáže. Prostě to dějově jelo jak po másle - rodina, plavání, odhodlání, sportovní sen a jeho realizace. Jasně, srozumitelně a přímočaře. Největším záporákem je tu doba a její všeobecně přijímaný sociální konstrukt o chování žen, z našeho dnešní pohledu samozřejmě diskriminace a nejen ve sportovním prostředí, personifikovaně pak sportovní kádři, zhrzení trenéři a zprvu i nedůvěřiví mužští příbuzní hlavní hrdinky. Vizuálně podmanivé zobrazení dobového prostředí i plaveckého boje v rozbouřených vlnách, vtipně zvolená dobová hudba, podmanivý soundtrack a přesné herecké výkony, to jsou velké plusy tohoto filmu. Drobná ale tu jsou, ubrala bych mírně na závěrečném patosu a možná lehce přitlačila na pilu v psychologii Trudy. V této oblasti se tvůrci evidentně snažili vyhnout jakékoliv fabulaci, hrdinka je tak pro diváka po celou dobu záhadou, jediné co s jistotou víme, že má velmi intenzivní citové napojení na sestru, že v rámci realizace svých sportovních snů dokáže odpálkovat a odsunout na druhou kolej prakticky kohokoliv, včetně svého života. Subjektivně je to pro mě určitě víc jak 80%! (22.07.2024)

Klasický životopis, tentokrát pod hlavičkou Disney, takže divák ví, jaké bude nejen tempo ale celková nálada. Příběh první ženy, která přeplavala La Manche, je dostatečně silný ale toto zpracování není ničím výjimečné oproti x dalších podobně laděných příběhů a jako film to hodně připomíná nedávnou Nyad, která se mohla opřít o silnější herecké výkony. Neurazí, nenadchne. (04.08.2024)

Film je plný feministických narážok, neuvidíte snáď jedinú scénu v ktorej by muž verbálne neubližoval nejakej žene. Tieto propagandy (feminizmus, LGBT a BLM) v každom druhom filme mi už lezú hore krkom, ale to čo ma vytočilo najviac je tá historická nepresnosť. Na olympiáde v Paríži 1924 americké plavkyne valcovali. Z 13 možných medajlí získali 10. Po návrate boli oslavované. Čo vidíme vo filme? Jeden bronz pre Ederle. Totálny prepadák amerických plavkýň a hanba na 100 rokov. Prečo to vidíme? Trebalo predsa dať niečo tým zlým mužom za vinu. Nemohli pred pretekmi trénovať, a tomu sa museli prispôsobiť aj výsledky, ktoré nesedia s realitou. Čo sme mali vidieť? V pretekoch na 400m získa bronz. Že v skutočnosti pred ňou skončili ďalšie 2 Američanky Martha Norelius a Helen Wainwright zamlčia. Striebro berie vymyslená Austrálčanka, pričom austrálska plavkyňa na tej olympiáde nebola žiadna. Ako víťazku dajú Britku Sybil Bauer. Sybil Bauer získala na tej istej olympiáde zlato na 100m znak a je to predstavte si Američanka. Potom vidíme preteky, v ktorých skončí mimo stupňa víťazov. Ide pravdepodobne o preteky 100m v.sp., v ktorých brala v skutočnosti bronz a pred ňou skončili zas dve Američanky Ethel Lackie a Mariechen Wehselau. Okrem dvoch bronzov brala ešte zlato v ženskej štafete, ale o tom nie je vo filme ani zmienka. Je to totálna neúcta voči tým spomenutým ženám. Podobným spôsobom je sfalšovaná história aj čo sa týka prekonania La Manche. Jej prvý pokus bol naozaj odsabotovaný, ale nebolo tam žiadne otrávenie čajom, akurát ju vytiahli z vody proti jej vôli. Jej druhý pokus neprišiel o pár hodín po skoku z okna lode (kristepanenanebi!!!). Vrátila sa tam o rok a dala to. Azda tá realita nebola dosť hrdinská a uznaniahodná? S podobnou tematikou odporúčam oveľa lepší film Nyad. (30.07.2024)