Frida

Frida Nová adaptace životopisu známé mexické malířky Fridy Kahlo, tentokrát v americké produkci. A koho bychom obsadili do hlavní role, kdopak má takové ty mexické rysy? No jasně, Salmu Hayek! Osudy Fridy Kahlo natočil již v roce 1984 ve španělské produkci režisér Paul Leduc s Ofelií Medinou v hlavní roli. Pro zobrazení zvolil velmi zajímavý přístup, kdy její surrealistické obrazy podal sám v surrealistickém ztvárnění. Režisérka nové filmové verze jejího životopisu, Julie Taylor, se pokusila o podobný kousek. Bohužel více popustila uzdu své fantazii, než že by vycházela z daných možností. Tato v podstatě love story nám představuje Fridu jako dospívající dívku - v sukni a blůze katolické školačky, ale již v té době sexuálně aktivní. A při vzniku rodinného portrétu už nám bude jasno, že bude chtít vyzkoušet všechny možnosti včetně lesbické lásky. Pak však dojde k vážné dopravní nehodě v Mexico City, kterou Taylorová pojala efektně ve zpomaleném pohybu rozbitého skla a kovu, a Frida stráví určitý čas v komatu a poté v rekonvalescenci. Připoutaná na lůžko začíná malovat a svůj bohatý vnitřní život přenáší právě do obrazů. Fridiny obrazy se zalíbí muralistovi a skrytému fanouškovi komunismu Riverovi, který se do Fridy zamiluje - a ona do něho. Oba, vědomí si svých sexuálních, řekněme odchylek, uzavřou dohodu o vzájemné toleranci. Julie Taylorová zůstává věrná svému "uměleckému" pohledu na život, a to ať jde o efektnmí zpracování Lvího krále pro Broadway či film Titus Andronikus, jenž měl takový "úspěch", že se i u nás distribuoval rovnou jen na videu a DVD. Ostatně se stačí podívat na závěrečné titulky, v čem se Taylorová vyřádila: loutky kostlivců, jež tančí kolem Fridy v komatu a symbolizující Den mrtvých, výlet do New Yorku je prezentován jako knížka s animovanými pohledy a fotografiemi, podpis Fridy ožije a hýbe se atd. Přitom mnohé skutečné Fridiny výstřelky se ve filmu neobjeví. Sice stále máme před sebou jen jedno její obočí, ale Fridin pověstný knír se ve filmu objeví snad jen náhodou. Obdobně je tomu s jejími malbami, jež režisérka za pomoci moderní techniky zesvětlila a tak nějak lidsky proteplila. Rovněž nečekejte, že se z filmu dozvíte něco o Fridině skutečném životě. Kromě nehody a faktu malování jde už jen o historku plnou klišé, jak se potkali dva výrazní a řekněme nenormální umělci, a jak přes všechnu vášeň, sex a touhu spolu nedokázali žít. A mezitím malovali obrazy. Pravda, na nahou Salmu Hayek se muži dívá poměrně hezky, ale stejně tak mohla tuto roli vzít Penelope Cruz nebo J. Lo a výsledek by byl stejný. Protože nějaké větší psychologické projevy nedokáží zahrát ani jedna. Pokud zrovna nemrknete, zahlédnete v malinkatých rolích (cameo) další slavné herce - Antonio Banderase, Ashley Judd, Edwarda Nortona či Geoffreyho Rushe jako ruského disidenta Lva Trockého! Rovněž se nedá říct, že by film nebyl vizuálně nabitý, to zase ano. Ale za prvé tak nějak mimo mísu, tedy mimo Fridin surrealismus, a za druhé poněkud zmateně a neurovnaně. Pokud byste se chtěli dozvědět něco o skutečné Fridě Kahlo, otevřete raději encyklopedii malířů. Pokud chcete vidět obrazový mišmaš, prolnutý odvážnými nahými scénami Salmy Hayek, šup šup do kina. (01.05.2017) (menej) (viac)