Prvotný strach

Musel jsem to vidět, díky mému oblíbenému Edwardu Nortonovi. A musím říct, že mě zase nezklamal, i když mi připomínal toho ještě hodného klučinu z Kultu hákového kříže. Richarda Gereho znám jen z romantických komedií a nějak se mi tam nehodil. Radši jsem hltal Nortona. Zdejší brutalita mě ani nezaskočila a to se docela divím. Ale o to nejde, jde o to. Že svět zase může vidět další perfektní thriller s stejně perfektním Edwadem. (09.05.2004)

Jesti na Prvotním strachu je něco dokonalé a zaslouží pětihvězdičkové ocenění, je to určitě výkon Edwarda Nortona v roli muže obžalovaného z vraždy celebrity. Ve své prvotině ukázal obrovské možnosti svého talentu a kritika i filmoví diváci z něj byli paf. Určitě se poprávu zařadil mezi nejvýznamnější tváře své herecké generace. Nemám nejmenší problém ani s Richardem Gerem v hlavní mužské roli, který je sice o dvě třídy horší než Norton, ale pořád to stačí na lepší herecký průměr a především Gere tady byl typově přesně obsazený do pozice, kterou dokonale ovládá a má v zobrazování podobných sebejistých elegánů praxi. Co mi ale vadí, je scénář, takový ten typický hollywoodský konstrukt, který se snaží maximálně efektně diváka manipulovat a připraví mu "šokující" zvrat na samotný závěr. Tedy přesně to, co mnohé filmové fanoušky naopak potěší. Nejde mi o to, že pachatel zločinu počítá 20 tahů dopředu, to konec konců dělá každý špičkový šachista, jde mi spíš o to, že ten brilantní plán počítá s reakcí spousty zúčastněných, které se ve skutečnosti nedají odhadovat a kdyby se jejich reakce jen nepatrně odklonily od předpokladů, skončí pachatel velice rychle na elektrickém křesle. Nehledě na to, že podle mých zprostředkovaných znalostí takhle americká justice doopravdy nefunguje. Celkový dojem: 65 %. (16.06.2010)

U filmov s prekvapujúcim koncom ma zaujíma, či zmením ich hodnotenie pri opakovanej projekcii, teda v dobe, keď už "prekvapenie" nie je prekvapením. Ak nie, je to dobrý film (ani na Shakespearove hry nechodím do divadla zistiť ako to dopadne). Toto je však ten druhý prípad, keď pointu príbehu poznáte a ostalo iba herectvo Edwarda Nortona. Aj to ochudobnené starostlivosťou televízie o negramotných divákov a o inak nezamestnateľných hercov a z toho vyplývajúcim masovým dabovaním. (11.11.2009)

Možná i lehce nadprůměrná míšenina právnického a psychologického thrilleru, pochopitelně jako vždy s naprosto zkresleným, ale alespoň nějak "přitažlivým" obrazem amerického právnického systému. Všechnu pozornost na sebe zákonitě strhává výborný Edward Norton, který stejně jako ve Score dokázal, že je v současnosti jedním z mála "mladých " herců, jimž je možno svěřit postavu dvou tváří, aby z toho bylo něco kloudného. (12.02.2005)

Jak já se rád nechávám překvapovat těmi banálními ale přesto skvělými pointami, které přímo lákají podívat se na film znova jinýma očima. Vždycky se potom tak nějak zpětně obhajuji, že jsem to přece celou dobu věděl, ale prd, nevěděl. Asi to bude tím, že tenhle snímek se celou dobu tváří, že ničeho takového prostě není schopen, a o to více to překvapí. Opět se mi tedy vyplatilo si o filmu předem nic nečíst. Krom závěru a dokonalého Nortona (jeden z nejlepších výkonů vůbec) a jeho postavy toho Prvotní strach ale vlastně moc nemá. Soudní drama jsme viděli tísickrát předtím i potom (a zase to funguje). Hudba Jamese Newtona Howarda je nevskusně osmdesátková a filmu vůbec nepomáhá. Richard Gere mě moc nepřesvědčil a Laura Linney se chytla tak v druhé půlce. Přítomnost vedlejší linie s předchozím případem zcela nadbytečná. Na druhou stranu tematika "problematického" chování katolických kněží byla v době uvedení snímku velice aktuální a nová (teď mi teprve došlo, jak prozíravě jsem si ho vybral na Štědrý den) a prostě celý film přes svůj komorní průběh mě nadstandardně bavil. (24.12.2020)