Sid a Nancy

Punkovou muziku jsem měl tak do dvaceti hodně rád, Pistole obzvlášť a Great Rock'n'Roll Swindle z ohraný VHSky jsem považoval za supr biják, hlavně jeho pařížskou pasáž se Sidem. A bavilo mě chodit chlastat a pogovat na punkový koncerty a lákal mě punkovej život. Ale v jádru jsem nebyl žádnej punker, jen pozorovatel. A dneska už mě nějaký výjevy ze života vysmaženejch a vypitejch degenů, jako byli Sid & Nancy, ani nebaví pozorovat. Starej dobrej Morrison byl sice taky smažka, vejpitka a kurevník, ale zároveň i intoš a mystik, svým způsobem. Zatímco tihle dva vylízanci... škoda slov. Ale co naplat, muzika je to pořád skvělá, mladej Oldman parádně špulí držku a drtí svůj anglickej přízvuk, a tenhle film je fakt zatraceně dobře natočenej. Škoda jen, že se neobjevila fatální postava Sidovy matky, ale to asi proto, že se to jmenuje jen 'Sid and Nancy', že jo. (21.12.2016)

Jako fanouška punkový hudby mě trochu mrzí, že ve filmu nedostala větší prostor dějová linka s kapelou Sex Pistols, protože samotnej vztah Sida a Nancy mě nijak zvlášť nezaujal. Přesto mám ale celkovej dojem z filmu pozitivní. Jeho rámec tvořej především vynikající herecký výkony ústřední dvojice, zejména pak Garyho Oldmana, kterej do role vložil všechno, co v ní mělo bejt, a osobně jsem si užil i hudbu. Perfektní byly hlavně situace, ve kterejch docházelo ke konfrontaci pankáčů s většinovou společností. Naopak mě ve filmu příliš neseděly snový scény a druhá polovina mohla bejt klidně o něco kratší, protože v podstatě neukazuje nic jinýho než drogovou závislost hlavních aktérů. Filmu ale rád udělim čtyřy hvězdy, protože mě donutil zasněně přemejšlet o tom, jakej by to byl úžasně osvobozující pocit, bejt pankáčem v 70. letech v Anglii a žít podobnej život jako Sid Vicious. Sral bych na všechny konvence, choval se jako hulvát, veřejně bych posílal vládu a establishment do prdele, měl bych pořádný číro, celý dny bych se jen válel a chlastal a bylo by mi všechno jedno, protože bych byl nejsvobodnější člověk na světě. Bylo to příjemný zasnění. (13.12.2010)

Mladík Sid, kterého hraje "stařík" Gary Oldman a který pořádně neuměl zpívat ani hrát na basu, je frontmanem Sex Pistols a všechno se kolem něj točí. Stejně jako kolem jeho milenky. Ostatní jako by nebyli. Bavilo mě to tak moc, až jsem to po půlce vypnul. Mnohem lepší film o Sex Pistols je Filth and Fury. (21.05.2008)

Necelé dvě hodiny sledovat sebedestruktivní počínání dvou feťáků se dá vydržet. Ale necelé dvě hodiny poslouchat uječenou Nancy, jejíž hlas se podobal umrčenému a rozmazlenému spratkovi, bylo moc i na mě. To se pak není čemu divit, že Sid v podání Gary Oldmana (btw jeho herectví tady klobuk dolů!) jednal tak, jak jednal... Nicméně, film, který si vezme za úkol zobrazit drsné punkové prostředí let sedmdesátých, a přitom nemá vůbec "koule", to je chyba naprosto fatální! (16.08.2009)

Nic neříkající výsek ze života smažky, která nikdy nesebrala sílu k tomu, aby se svým bídným žitím cokoliv udělala. Problém je, že ta smažka je Sid Vicius - muzikant, který vlastně neuměl hrát, ale to mu nijak nezabránilo v tom, aby se stal ikonou punkové generace. Na biografii je film málo obsáhlý (a že by bylo o čem vyprávět), na romantiku má zase dost chabý příběh - dvě ztracené existence se protloukají životem a když spolu nefetují, tak na sebe řvou. A na hudební film je tam zase až moc málo hudby - o Sex Pistols to není ani omylem, ty jedou tak říkajíc na druhé koleji. Coxův film stojí na jediném - na excelentním výkonu Garyho Oldmana. To ostatní je bohužel o poznání horší - v ději se moc není čeho chytnout, příběh nula, spíše jen řada epizodek, styl, v němž jen obtížně orientuje - možná to je ten punk, ale tady to moc nefungovala. Není to vyloženě špatný film. Jen není prostě dobře natočený. Je rozkročený mezi několik nápadů a žánrů, přičemž žádný nedokáže naplnit bezezbytku. (13.10.2013)