Panika v Needle Parku

Dobově stylový syrový nezávislák, pro našince ovšem televizně uveden v ořezu obrazu na 4:3 a s nesnesitelným jalovým pražskočudláckým dabingem, což z jinak bezesporu zajímavého filmu dělá pro fajnšmekra nesledovatelnou matérii... Takže někdy doufám na dvd a možná by pak i stálo za to s ohledem na kontexty přehodnotit na pět hvězd... - - - - - (Poprvé viděno 14.1.2011 na tv nova cinema, hodnocení 436., komentář zde rozmrzelý jako šestačtyřicátý - 15.1.2011) (15.01.2012)

Bůh pomoz Bobbymu a Helen. ♥♥♥ Drogovým filmem číslo jedna pro mě i nadále zůstávají My děti ze stanice Zoo, přesto jsem se do Paniky v Needle Parku okamžitě a zcela zamilovala, ovšem z úplně jiných důvodů. "Děti" vnímám víc jako sebereflexivní a ironické a pracující na vytvoření komentáře ke společenskému problému, kdežto "Panika" nabízí hluboký ponor do svých postav a věnuje se jejich osobní proměně na základě vývoje okolností. Oba filmy si v sobě nesou silný pocit dokumentárnosti, který je ale zároveň výrazně vypravěčsky tvarovaný. "Děti" jsou víc jako rekonstrukce s naturščiky, kdežto "Panika" je inscenací velkého dramatu se soustředěnými herci. Oba filmy mají ve svém jádru lásku a vztah mezi mužem a ženou, ale zatímco Detlef prohlásí, že Christiane nikdy nemiloval, tak Helen na Bobbyho čeká. A když upustím od srovnávání, tak vedle zcela spektakulární hlavní dvojice (ani to snad neumím popsat jinak, než že co dělá Kitty je geniální a co dělá Al je geniální) mě v "Panice" mě ještě velmi odrovnaly dvě perfektní vedlejší postavy: hmatatelně slizký bratr Hank a andělsky manipulativní policajt Hotch. Hodně mi vyhovovala vypravěčská zkratka, která vypouštěla nepodstatné situace a soustředila se na konkrétní detaily. (29.08.2016)

Věřim tomu, že v 70. letech to byl asi velice šokující a odvážnej film. Ale já jsem zvyklej na to, že postavy ve feťáckejch filmech dělaj daleko horší věci, dopadnou daleko hůř a je to všechno daleko hnusnější a beznadějnější. Tady postavy prostě tak nějak vesele fetujou a profetujou se až k takovýmu nicneříkajícímu konci. Proměna Helen z obyčejný holky na smažku a prostitutku je možná smutná, ale to je asi tak všechno. Postava Bobbyho je od samýho začátku na přesdržku a nic dobrýho jsem mu ani nepřál. Navíc je to vyprávěný dost zkratkovitě, takže máte pocit, že když třeba Bobbyho zavřeli do vězení, tak se tam šel asi jenom osprchovat a druhej den ho zase pustili. Ve filmu se občas najde nějaká silnější scéna, povedlo se přenést na obrazovku tu atmosféru špinavýho New Yorku a nejrůznějších feťáckejch doupat, herecký výkony jsou taky na docela slušný úrovni, ale jako celek to prostě v dnešní době už nějak nemá sílu. 50% (16.05.2018)

Jeden z vôbec prvých zásadných filmov zaoberajúcich sa drogovou problematikou... no a taktiež bez pochýb jeden z najlepších, ak nie ten úplne najlepší (alebo Trainspotting), no a to myslím skutočne vážne! Prikláňam sa dokonca k názoru, že je ešte o triedu vyššie ako napríklad Requiem for a Dream, pretože (ako už spomínal aj gudaulin) vďaka absencii efektov a rôznych zbytočných trikov pôsobí omnoho autentickejšie, servíruje nám drsnú realitu tou najjednoduchšou cestou bez akýchkoľvek škrupúľ. Proste natvrdo. Dokonale zobrazená premena hlavných postáv v priebehu necelých dvoch hodín, počas ktorých som sa od filmu jednoducho nemohol nijakým spôsobom odtrhnúť, nešlo to - skvelý príklad toho, že sa zaobísť aj bez hudby atď... Paniku v Needle Parku by skutočne mali mať preštudovanú všetci tí, ktorí majú v pláne vrhnúť sa do natáčania snímku na drogovú tématiku, niečo ako povinnú literatúru :-) A mimochodom, najmä vďaka tomuto vynikajúcemu hereckému výkonu (prvá hlavná rola v kariére) pravdepodobne Al Pacino vďačí za neskoršie stvárnenie dnes už kultovej postavy vo všetkým dobre známej klasike z mafiánskeho prostredia, kde zažiaril o rok neskôr. Neviem, čo viac ešte napísať, všetko podstatné tu v komentároch bolo už omieľané veľakrát, každopádne môžem tento film s čistým svedomím odporučiť, ak ste ešte nevideli. 5/5 (01.07.2014)

Obdivujem herectvo Al Pacina, ale pri filmoch z feťáckeho prostredia klesá moja, obvykle celkom slušná empatia, takmer na nulu. Tak som bol zvedavý, čo bude mať väčšiu váhu. Bol to veľmi zaujímavý, takmer dokumentárny film, očistený od všetkého, čo by mohlo narušiť uveriteľnosť jeho postáv. Na Al Pacina bola radosť sa pozerať a svetlé chvíľky mala i Kitty Winn. Problémom bol spád deja, oproti ktorému je i Malý Dunaj dravou bystrinou. Celkovo však mimoriadny film, ktorý si niekedy pozriem aj opakovane, na rozdiel od feťáckych ikon typu Trainspottingu. (04.03.2012)