Panika v Needle Parku

Bůh pomoz Bobbymu a Helen. ♥♥♥ Drogovým filmem číslo jedna pro mě i nadále zůstávají My děti ze stanice Zoo, přesto jsem se do Paniky v Needle Parku okamžitě a zcela zamilovala, ovšem z úplně jiných důvodů. "Děti" vnímám víc jako sebereflexivní a ironické a pracující na vytvoření komentáře ke společenskému problému, kdežto "Panika" nabízí hluboký ponor do svých postav a věnuje se jejich osobní proměně na základě vývoje okolností. Oba filmy si v sobě nesou silný pocit dokumentárnosti, který je ale zároveň výrazně vypravěčsky tvarovaný. "Děti" jsou víc jako rekonstrukce s naturščiky, kdežto "Panika" je inscenací velkého dramatu se soustředěnými herci. Oba filmy mají ve svém jádru lásku a vztah mezi mužem a ženou, ale zatímco Detlef prohlásí, že Christiane nikdy nemiloval, tak Helen na Bobbyho čeká. A když upustím od srovnávání, tak vedle zcela spektakulární hlavní dvojice (ani to snad neumím popsat jinak, než že co dělá Kitty je geniální a co dělá Al je geniální) mě v "Panice" mě ještě velmi odrovnaly dvě perfektní vedlejší postavy: hmatatelně slizký bratr Hank a andělsky manipulativní policajt Hotch. Hodně mi vyhovovala vypravěčská zkratka, která vypouštěla nepodstatné situace a soustředila se na konkrétní detaily. (29.08.2016)

Vysvětlí mi někdo, jak se tahle perla mohla časem ztratit v nánosu nevšímavosti a opomíjení? Vždyť je to skoro svatokrádež, takhle zapomenout na tento Alův první herecký koncert. Syrový, depresivní a nadmíru realistický příběh narkomana a zlodějíčka Bobbyho a Helen, která se zotavuje po potratu a odchází od svého přítele a která se také neubrání svodům bílého prášku, se už od prvních minut hluboce zarývá pod kůži. Žádné pentličky, efektní střihy s dokonale synchronizovanou hudbou (ve filmu dokonce žádná nezazní), zjednodušování či dokonce idealizace... Jde se tvrdě k jádru věci. Na příkladu těchto dvou mladých lidí je vidět, jak degradující účinky má heroin, jak je celé jejich živoření podřízeno sháňce po penězích na drogy. Vztah dvou lidí se začíná točit v kolotoči podezírání, bití, zrad a opětovných smíření, sexu sdíleného se zákazníky... Řada drsných scén je střídána záběry ruchu lhostejné ulice, atmosféra by se dala šňupat a realismus.... až je z toho ouzko... Skvělý film, skvělá režie - vždyť Schatzberg natočil i Strašáka.... (01.01.2008)

V dnešní době ( a vlastně možná i klidně nějakých 20 let nazpátek ) už není možné něco tak extrémně působivého natočit. Nevím, jestli je to dobou, úplně jinými filmařskými postupy, odlišnou atmosférou společnosti, ale Panika v Needle Parku je jednoduše svým způsobem dokonalým filmem. Něco tak syrového, živočišného, drsného, nekompromisního a zároveň i bezdebat lidského už není prostě dnes možné vytvořit. Je zde zobrazena všudepřítomná bezmocnost, špína, zoufalství a bezvýchodnost, ale i energie a touha po životě, tak neuvěřitelně stylově a reálně, že i přes trochu slabší děj jde stejně o neskutečný filmový zážitek. Celý film je natočen bez zbytečných příkras a odboček, je zde zobrazena sebevražedná romance na pozadí světa drog, prostituce a beznadějných existencí. Film je přímým útokem na divákovu duši, která z toho ani v jediném případě nemůže vyváznout bez filmového omámení. Panika v Needle Parku je ale přitom vlastně jen příběhem obyčejných lidí, kteří propadli závislosti nejen na fetu, ale i na lásce. Všemu pak samozřejmě dominuje geniální Al Pacino, jehož výkon se nedá popsat, to se musí prostě vidět. On je zkrátka tak přirozený a obyčejný, až to mrazí, prostě opět TOP výkon. Ovšem i ostatní herci a jejich postavy ve mě zanechali opravdu hluboký dojem. Já musím zkráka Paniku v Needle Parku označit za jeden z nejsyrovějších a především nejstylovějších filmů vůbec, jde o dechberouccí zážitek, kde je příběh až na druhé,třetí koleji, zde jde především o strhující zobrazení atmosféry a životního stylu newyorské sociálně slabé společnosti a to je sakra působivý zážitek!!! (15.09.2011)

Věřim tomu, že v 70. letech to byl asi velice šokující a odvážnej film. Ale já jsem zvyklej na to, že postavy ve feťáckejch filmech dělaj daleko horší věci, dopadnou daleko hůř a je to všechno daleko hnusnější a beznadějnější. Tady postavy prostě tak nějak vesele fetujou a profetujou se až k takovýmu nicneříkajícímu konci. Proměna Helen z obyčejný holky na smažku a prostitutku je možná smutná, ale to je asi tak všechno. Postava Bobbyho je od samýho začátku na přesdržku a nic dobrýho jsem mu ani nepřál. Navíc je to vyprávěný dost zkratkovitě, takže máte pocit, že když třeba Bobbyho zavřeli do vězení, tak se tam šel asi jenom osprchovat a druhej den ho zase pustili. Ve filmu se občas najde nějaká silnější scéna, povedlo se přenést na obrazovku tu atmosféru špinavýho New Yorku a nejrůznějších feťáckejch doupat, herecký výkony jsou taky na docela slušný úrovni, ale jako celek to prostě v dnešní době už nějak nemá sílu. 50% (16.05.2018)

Líbilo se mi toho hodně. Věrné podání ubohého života, až dokumentární popis drogové situace (na daném místě v daném čase), zmiňované nerozostřené vpichy, odporná hlavní herečka (holky feťačky jsou vždycky odpornější než klucí, dobře zahrané), bezvýchodnost situace. Téměř takhle by podle mě měly filmy o drogách vypadat. Na plné hodnocení však chybí nějaká přidaná hodnota. (85%) (06.07.2013)