Panika v Needle Parku

Přeci jen jsem čekal víc. Možná trochu více emocí, trochu víc špíny, trochu víc dramatu. Al Pacino, ač zahrál opět samozřejmě na výbornou, je zde téměř nepřetržitě hladce oholen a jako feťák moc nevypadá. Což mi přijde u člověka na heroinu, který se živí tak jako on v tomto filmu, trochu zvláštní. Čekal bych nějaké mrtvoly, předávkování, přinejmenším opravdové absťáky, protože takhle vypadá závislost na heroinu jako takový menší problém, se kterým se dá celkem normálně fungovat... Což je samozřejmě úplně mimózní představa. (28.06.2015)

Depresivní, syrový příběh bez jakékoliv doprovodné hudby, kamerových filtrů nebo významných zvratů. Film, kde si ani nevzpomenete, že Al Pacino je dnes ten uznávaný herec, že proslul hlavně díky rolím vysoce postavených mafiánů. V "Panice v Needle Parku" je totiž tak neobvykle dokumentární, nevybočující a přitom strhující, obyčejný a přitom zapamatovatelný, že z počátečního "Je to fajn kluk" brzy přejdete na "Nenávidím toho zkurvenýho bastarda". Neznám zas tolik filmů zabývajících se drogami, abych mohla porovnávat či srovnávat, znám ale jednu knihu, která má i přes lehce odlišnou příběhovou linii úplně stejný dopad a efekt na vaše podvědomí. My děti ze stanice ZOO. (03.04.2008)

Tenhle film má jedno výrazné plus v moři mnoha mínusů - Al Pacina, který, velmi jednoduše řečeno, prostě hrát umí. Je to trochu škoda pro jeho hereckou partnerku Kitty Win, protože ačkoliv její výkon nebyl špatný, je Al Pacinem výrazně zastíněna. Prostředí feťáků se podařilo zachytit bez zbytečně brutálních výjevů, přesto však velmi přesvědčivě. A ty mínusy? Bohužel jsem se u toho velkou část stopáže nudila. Když jsem přemýšlela proč, došla jsem k závěru, že to nejspíš bylo příběhem, který místo věcí, které by mě zajímaly, řeší něco zcela jiného. Velká pozornost je zaměřena na vztah dvou hlavních postav, ovšem dynamika vývoje tohoto vztahu mi vyloženě nesedla - spousta věcí se děje strašně skokově, čemuž navíc vůbec nepomáhá to, že příběh je místy až zbytečně komplikovaný. Lépe to vysvětlit neumím, ale snad se s tím nějak poperete :). (21.05.2012)

Bezútěšné, hnusné a depresivní feťácké drama (krimi to není ani omylem, romantický už vůbec ne). Subjektivně se mi to nelíbilo, protože nesnáším fetky a koukat se na ně skoro dvě hodiny jak se potácí od ničeho k ničemu mě teda opravdu nebaví. Empatie na nule a emočně mě to naprosto minulo, maximálně smutná scéna s pejskem. Objektivně se nedá moc vytknout - Pacino ve své první hlavní roli je naprosto fantastický, stejně jako neznámá Kitty Winn. Oba, stejně jako většina vedlejších postav jsou autentičtí - euforie po dávce, absťák, třes hlavy, pofrkování, nepřítomný pohled, ztrácení se před očima, plané sny, podrazy a kurvení se za trochu dávky. Filmařsky tak reálné jako sledování feťáků u brněnského Tesca a nádraží a přesně proto se mi to pranic nelíbilo, proč fandit feťákům kteří se ani nepokusí se z toho nějak dostat? (22.12.2022)

Síla tohoto, místy až nepříjemně naturalistického dramatu s autentickými záběry na vpichování drog, spočívá mj. právě ve velice seriózním uchopení tématu bez příkras, nadhledu, zároveň bez přímého moralizování a také bez tvůrčí snahy natočit na drogové téma cokoliv divácky populárního. Vynikající civilní výkony Al Pacina a Kitty Winnové nám umožňují nahlédnout do hloubky duše obou hlavních postav, jejichž vztah zároveň odkrývá až nezvykle temnou stránku lásky, která dokáže někdy z jednoho člověka na druhého pronášet i to nejhorší... Velmi citlivě natočeno, realistickým objektivem zachytávající tehdejší dobu v americkém velkoměstě, k tomu občas vyprávěno s malou symbolikou, třeba ve dvou scénách se štěňátkem, které po temných časech představuje chvíli (žel jen opravdu chvíli) malou a lehce ztratitelnou naději. Tohle byla po dlouhé době moje třetí zkušenost s režisérem Jerrym Schatzbergem, jehož „nezávislý“ styl komorních lidských příběhů mi opět hodně sedl, a nemohu si pomoct, opět mě bývalý pan fotograf Schatzberg svým filmem nadchl a emociálně zcela vyčerpal... 90% (09.04.2021)