Strašiak

Tak trochu neprávem zapadlý a opomíjený film, který však snese srovnání s nejvěhlasnějšími snímky své doby. Přímo se nabízí srovnání s dřívějším oscarovým Půlnočním kovbojem. Strašák je mu podobný jak tématem výjimečného přátelství mezi dvěma zcela odlišnými lidmi, tak zvláštní atmosférou, která dokáže být příjemná až optimistická, i přestože se jedná o smutný příběh. Schatzbergova civilní režie je tak suverénní, že film působí svěže i po čtyřiceti letech bez známek zestárnutí. A protagonisté ústřední dvojice jsem bezpochyby výteční, jak zupácký, nedůvěřivý a rvavý Hackman, tak Pacino v roli tak trochu naivního prosťáčka. Herec, který se rok předtím proslavil rolí mafiánského kmotra tu předvádí pro mě až neuvěřitelný, jemně komediální výkon. Scéna s "krádeží" kabelky v obchoďáku je prostě fenomenální. (30.06.2013)

Nemôžem si pomôcť, ale celý príbeh mi prišiel ako trápna hlúposť a ako taká šedivá a nudná báchorka o dvoch akože smoliaroch, ktorí si všetku smolu ale privodili svojou detskou naivitou. No môžete mať k takým postavám vzťah? Napríklad to, ako sa dal Pacino oklamať tým blonďákom... Iba slepý by nevidel, že to nedopadne dobre, ak sa s ním spaktuje. Záver tiež taký od veci, dosť trápne povedal by som, žiadne emócie, možno tak prevracanie očami nanajvýš. Na druhú stranu film má pozitívum v ohromných hercoch, ktorí snímok svojim majstrovstvom ťahajú aspoň do toho priemeru, aj keď scenár stojí za starú bačkoru. 60/100 (19.05.2020)

Vytipoval jsem si tenhle flák s historkou o Strašákovi z úst Pacina na čt2, páč jsem zaprvé čekal kvalitu, zadruhé film bez reklam a zatřetí bych si to nikdy na domácí projekci sám nestáhl. No... Hackman a Pacino, to jsou dva veliký pojmy světové kinematografie, to bezpochyb. Určitě zde vše potvrzují. Jenže těch děr a hluchých míst ve scénáři bylo tolik, že jsem se málem unudil k smrti a nezachránili to ani ti dva bouráci. Nic proti, chyba je asi ve mě. 40% (12.04.2021)

Mam moc rád americký road movies se záběrama tamní krásný krajiny. To je u mě vždycky bonus, taky hlavní představitelé jsou bonus. Co mi nesedí, je určitá plochost hlavních postav v tom smyslu, že jsou docela primitivní, nefilosofičtí, nemaj takovej ten rozměr filosofů, kterej lidi na cestě mívaj. Nemusí ho mít vždycky, ale tak nějak přirozeně se tam vždycky objeví. Svádí k tomu už ta cesta. Ovšem film v celku už částečně tenhle rozměr má. (26.05.2010)

Řečeno slovníkem Jana Nerudy, ti mužové dva, ti se vryli v srdce, v srdce mého..., pan Max a pan Lion. Nesním o životě ve velkém americkém městě, ani o luxusní myčce aut, nemám v sobě povahu rváče, natož vězenskou minulost, přesto se mi tenhle příběh vryl hluboko pod kůži. Pro jeho krásnou snílkovskou atmosféru, pěkný motiv putování napříč celým filmem, pro občas mírně divoký humor, který se ale po celý čas udrží na hranici slušnosti, ale hlavně pro myšlenku přátelství. Jestliže jsem dříve váhal s plným hodnocením kvůli občasné ztrátě na tempu, po opakovaném zhlédnutí díky silnému závěru (citově dost vyčerpávějící katarzní scéna v kašně a následní vyvrcholení) se nemohu páté hvězdičce ubránit. Ono už v samotném dobovém kontextu je to mírně paradoxní film (propadák mezi diváky na domácí půdě v USA, verzus velké přestižní ocenění na festivalu ve francouzském Cannes) a zřejmě si ho buď zamilujete, nebo vás nechá úplně chladným. Na hodnotě snímku samozřejmě přidává poměrně unikátní spojení dvou hereckých legend. Zatímco počiny Gena Hackmana z téhle doby mám povětšinou dost nakoukané, s Al Pacinem je to pro mne teprve první seznámení – jsem rád, že se tak stalo prostřednictvím takového krásného filmu ze života a ne nějakou mafiánskou gangsterkou. Oba byli ve svých rolích úžasní, a rozhodně nejen v milých pantomimických scénách fungovala mezi nimi zajímavá chemie. 90% (07.11.2019)