Invaze
The Invasion
L'Invasion
Obsahy(1)
10 rokov po uvedení epického filmu Majdan pokračuje Sergej Loznica vo svojej ukrajinskej kronike a dokumentuje boj krajiny proti ruskej invázii. Film nakrútený v priebehu dvoch rokov zachytáva život civilného obyvateľstva na celej Ukrajine a predstavuje jedinečnú a konečnú výpoveď o ukrajinskej odolnosti voči barbarskej invázii. V druhej časti svojho ukrajinského diptychu Loznica maľuje monumentálne plátno národa odhodlaného brániť svoje právo na existenciu. Svetová premiéra filmu Sergeja Loznicu Invázia sa uskutočnila v sekcii Zvláštne uvedenie na tohtoročnom filmovom festivale v Cannes. Loznica uviedol: „Tento film som nakrúcal s hlbokou bolesťou v srdci a s veľkou láskou k svojej krajine. Tento film sa zrodil zo súcitu.“ (Art Film Fest)
(viac)Recenzie (4)
Nekonečný dokumentární film, jemuž chybí nějaké dramaturgické ukotvení. Na začátku vidíme pohřeb tří vojáků (budiž, dobrý úvod). Pak následuje svatba mladého páru (dívčin snoubenec je voják) - a právě tento bod bych v dokumentu ukotvil jako určité pojítko, k němuž bych se v průběhu filmu vracel (řekněme vývoj těchto osob). Ve své podstatě je toto 2,5 hodiny trvající cosi - záběry, z nichž většina je až zbytečně dlouhá, některé momenty působí až zinscenovaně (alespoň na mě to tak působilo - nic nezlehčuji, aby bylo jasno!). Chtělo to zkrátit a vytyčit si body, které jsou důležité. Výsledek je vlastně jen jakési sestříhání různých záběrů, které tvůrci pořídili během ruské invaze na Ukrajině. Za mě nenaplněný potenciál (chápu, že jde o obraz života běžných lidí během války, ale dalo se to pojmout mnohem lépe. Nuda. Viděno na KVIFF 2024 ()
Nevypráví, nevysvětluje, jen ukazuje. Může to stačit, nemusí. Čekal bych silnější dramaturgii pro silnější zážitek. Síle výpovědi 20 dní v Mariupolu se to nerovná ani náznakem. KVIFF 2024 ()
KVIFF58: Idea byla, že se po 2 letech války na Ukrajině znovu nějakým způsobem víc vrátím k utrpení, které se tam děje. Zkrátka že mě film emočně zasáhne a alespoň pro jednou budu něco cítit. Co se stalo nicméně bylo, že jakási emoční otupělost ukrajinského lidu (přirozeně, jelikož jsou neuvěřitelně silní) se přenesla i na mě. Čekala jsem slzy, vycházela jsem braindead. Plakala jsem pouze na úplném začátku, kdy mi ze suchého oka vypadla čočka a já začala po tmě panikařit, že když ji ztratím, neuvidím na festivalu už vůbec nic (doslova). Všechno ale dobře dopadlo a doufejme, že i co nejdříve na Ukrajině 🇺🇦 ()
Ať je válka nebo mír, život se nezastaví a je potřeba ho žít, jak to člověk nejlépe umí. Sergej Loznica ve svém dokumentu tiše pozoruje, zaznamenává a předkládá divákovi epizody ze života ukrajinského lidu během války s Ruskem. Činí tak bez nátlaku, divákovi nic nevnucuje, jen bez jakéhokoliv komentáře nechává promlouvat své záběry a lidi v nich zachycené v běžných životních situacích. Pohřby padlých vojáků, svatba, zbavování se ruských knih, oslava Vánoc, oprava rozbořeného domu, a mnoho dalšího. Každý divák nechť si sám zhodnotí, jestli lze i navzdory válce žít normální život. Místy hodně silné a zajímavé, místy nudné, vždy záleží na tom, který příběh je zrovna na plátně. Každopádně tohle byl snad první dokument, na který jsem kdy vyrazil do nějakého kinosálu. A rozhodně jsem nezvolil špatně. [30. Art Film Fest Košice] ()
Galéria (5)
Fotka © Atoms & Void
Reklama