Réžia:
Věra ChytilováKamera:
Jan MalířHrajú:
Leoš Suchařípa, Libuše Pospíšilová, Jiří Hálek, Ivan Vyskočil, František Kovářík, Ivana Chýlková, Alena Ambrová, Ela Šárková, Erna Červená (viac)Obsahy(1)
Komediálně laděný film V. Chytilové Faunovo velmi pozdní odpoledne, natočený na motivy povídky Jiřího Brdečky, lze označit jako groteskní moralitu. Zachycuje výjevy ze života stárnoucího elegána a svůdce mladých dívek, který ze strachu před stářím a smrtí se zoufale snaží urvat, co se ještě dá. Postupně si však uvědomuje, že jeho počínání je marné a bláhové, že ve svém životě spíše ztrácel, než získával. A tak se z Fauna, na první pohled šarmantního a úspěšného muže, stává tragikomická figura zbytečného člověka. Člověka se slabošským charakterem, který po celý život chtěl jen brát a dostávat, aniž příliš riskoval. Jeho životní styl, úzkostlivě uzavřený do soukromí, je zdánlivě přitažlivý, ale jak sám hrdina zjišťuje, ústí do samoty a prázdnoty. Autorky scénáře V. Chytilová a E. Krumbachová usilovaly o jakousi moderní commedii dell´arte. Vrstvením komediálních i vážných situací odkrývají hlubší jádro příběhu, jímž je právě téma stáří a zmarněného života. Ve formálním vyjádření zůstává režisérka věrna svému rukopisu. Kromě něj dominuje snímku obrazové zachycení Prahy a vynikající herecký výkon L. Suchařípy. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (234)
Obstarožní včelička by ještě ráda nasávala nektar z mladičkého kvítí, ale barevné listí opustivší koruny stromů jí nemilosrdně připomíná, že se blíží čas tlení, sešlost se zamění se stářím a láska se stane marností a iluzí. Uvědomuje si, chudinka, že je vlastně trubec? Zavalitost, kulovitá hlava s velkýma složenýma očima, krátký sosák..., i popis by odpovídal.. Obvykle mě filmy Chytilové začnou někde od poloviny ztrácet, tady se to povedlo mnohem dřív a to především stereotypy ve formě i obsahu. Specifickými, ale pořád stereotypy.. „Jak nejlépe zničit člověka? Jak? Jak? Jak? Aha, už to vím.. Musíte mu vsugerovat, že ho milujete..“ U slova vsugerovat si představte, že to říká Leoš Suchařípa pod vlivem léků na uklidnění.. ()
Moc nemusím morality, a zrovna v této jsem nenašel vůbec nic, co by se mnou nějak rezonovalo. Díky tomu se mi zdála dlouhá a docela se divím, že je tu označena jako komedie. Vždyť na tom skoro nebylo nic k smíchu. Hlavní hrdina je podán jako ubožák, jehož dny se krátí, tak se bavte na jeho triko. Nic pro mne. ()
Paní Chytilovou sice ctím, leč u jejích filmů (i když jsou pro mě zajímavé) většinou lehce trpívám... Tohle je ovšem krásná a moje oblíbená vyjímka! "Fauna" miluju, baví mě, rozveseluje i rozněžňuje - aniž by byl podbízivý. Jak tady čtu, spousta lidí jí vyčítá, že snad nemá ráda chlapy. Na mě tedy většinou působí tak, že nemá ráda hlavně ženy - a od toho se pak odvíjí všechno to ostatní... (Včetně feminismu i oné zajímavé drásavosti, která bývá jejím filmům vlastní.) Absolutně neženské, zkarikované, podivně se plácající hrdinky, které si neví rady samy se sebou a chlapům to dávají pěkně "vyžrat", tvoří ve "Faunovi" spíš jenom takové veselé a pestré pozadí a ani mi tam nevadí to jejich přehrávání. Možná naopak - jako by to tam nějak organicky patřilo... No a Leoš Suchařípa je samozřejmě kouzelný :-) ()
Sarkasmus Chytilové jde pod kůži a pionýrka feministického pohledu na svět u nás se s pány tvorstva moc nemazlí. Faun coby symbol mužství pocházející z mediteriánských bájí tu je zastižen v podzimu svého života a má podobu fenomenálního Leoše Suchařípy, jehož doslova fyzické herectví posouvá percepci někam dál, až k pocitu, že divák je svědkem mimořádného jevu - Suchařípa se často doslova dusí a zalyká textem a jeho sešlý Casanova má v sobě sukničkáře i slabocha zároveň. Více než zjevná je aluze na báseň Faunovo pozdní odpoledne, kterou napsal francouzský prokletý básník a symbolista Stéphane Mallarmé. I jeho Faun především vzpomíná na své obcování s nymfami. Faun, Pan, Satyr či Silén je přírodní božstvo spjaté s lokalitou lesa a bylo původně v naračním světě mediteriánů chápáno jako bytost pozitivní, křesťanství ho však vytlačilo do sféry démonické, negativní. Tenhle zajímavý posun jakoby se odrážel i v konceptu Věry Chytilové - muž je ochranitel, přirozený spojenec ženy, který je ale často více než směšný, sebestředný, ješitný a třeba hypochondrický, na což Chytilová ráda poukazuje...navíc reflektuje jev poněkud více obecnější, a totiž fenomén přechodu, který nepostihuje jen ženy, ale zjevně i mužskou část populace, počínající krizi středního věku pak mnohý z mužů řeší přerodem ve Fauna a tuto zahání čím dál mladšími a mladšími milenkami. Jsme směšní a zároveň tragičtí tvorové... ()
Koukám na to právě teď v televizi, a před chvílí zazněla věta (od jedné ze Suchařípových slečen): "A víte o tom, že jestli se dožijeme roku 2025, tak nás takovejch starejch, jako jste vy, bude dvakrát tolik co dnes?" Nikdy předtím jsem si toho nevšimla - asi to bylo tím, že rok 2025 byl dřív tak nějak... daleko. ()
Galéria (15)
Zaujímavosti (10)
- Ústřední Stivínův flétnový motiv k filmu je možné slyšet ve skladbě "Glömd" na albu Sons of Koop, vydané v roce 1997 skupinou Koop. (insurgentes)
- Snímek byl natočen v exteriérech barokní Prahy. (Lynette)
- Název filmu je parafrází Debussyho preludia "Faunovo odpoledne". Zajímavostí je i to, že tuto skladbu je možné ve filmu slyšet. (sator)
Reklama