Kalamita

Bez vynikajícího Bolka Polívky by Kalamita nebyla ani zpola tak dobrá. Z mého pohledu je to jen a jedině on, kdo film neustále žene vpřed a kdo diváka přiměje, aby se zajímal, co se stane dál. Ne spousta podivných postav s všelijakými problémy, ne kritika společnosti... Ale jen a jen sympatický mašinfíra Honza Dostál. Film se mi líbil, to ano, ale nepodařilo se mi ho vnímat jinak než jako Polívkovo vydařené sólo (tedy samozřejmě až do uvíznutí vlaku, pádu laviny a paniky, během níž zase začne perlit děti pohlavkující Bronislav Poloczek). (22.07.2012)

Pro mě jeden z něj filmů 70-80 let čs.filmu....(viděl s dvd bonusy: s Chytilovou, Polévkou, Blahovou)  V době kdy režisérce "odpovědni pracovnici" na Barrandově sdělili že film se dotáčet už nebude, nelenila a s buldočí zaujatostí a odvahou obeslala nejvyšší instituce ve státě, že v tom případě žádá, aby vynaložené náklady na film zaplatili ti pracovnici kteří jej stopli. Za týden měla Chytilová telefonát z Barrandova s dotazem proč netočí. (18.08.2013)

Dílo, které ochotně vypráví všemi filmovými prostředky, nezapře, jak plnokrevnou režisérkou Chytilová bývala, a nezastře ani její kousavost a nenaladěnost na tupé sociální poměry, v nichž jí bylo dáno tvořit a živořit (ne že by snad kterýkoli opravdový umělec a myslitel v lidských dějinách žil v lepších, ale každý mohl reflektovat a potírat právě jen ty své vlastní, konkrétně nešťastné okolnosti, a Chytilová se svojí doby ujala z gruntu nepřehlíživě). Když Polívka vztekle a rezignovaně mrští dveřní klikou o podlahu a kamera na vteřinu udělá looping, srdce poskočí. Světla a protisvětla, plíživá rezignace a stagnace pronikající dialogy, gesta, pohyby i životní situace postav, nevšímavé, kratičké meziprůzory do jejich soukromí zákulisí, povrchní mělkost a roztěkanost soubytná s prozníváním prastarých pořádků a obyčejné selské moudrosti a soustředěnosti, dokonce i ústrojná sice, částečně ukotvená v ději a dějišti a přece nad oboje osvobozená a o zcizené a neznámé svobodě hovořící filmová hudba... a v protikladu k nezáživnosti zpracováváného tématu chtivá, rvavá a nadržená kamera, živost režisérského oka, nadupaného, ohmatávajícího a dál nenasytně rostoucího vědomí - a jednota, soubytnost obého, skrze niž tady z nezbytnosti vzniká film. *** "Prosím vás, jakápak lavina, to se jenom sesunulo větší množství sněhu." (22.07.2014)

Kalamitu som videl viackrát, aby som sa dopátral, čo na nej ostatní oceňujú. Nepodarilo sa. Absentujúci príbeh, nesúvislý sled scénok, tlachanie namiesto dialógov, pre mňa nepríťažlivá Décziho hudba a nenadchol ma ani môj obľúbený Bolek, pretože bol viac Bolkom, ako postavou. Takže mi z toho vychádza, že film mohol zaujať iba svojou odlišnosťou oproti ostatným dobovým rovesníkom. Škoda, že nemožno dať dve a pol hviezdičky. (09.06.2011)

Polívka ako strojvodca? Nuž, proti gustu, žiaden dišputát. Veľmi neobyčajný film s dejom, ktorý by som vážne nečakal. Je to aj mierne pochmúrny film, zimný film s určitou romantikou, ale ako komédia aj trošku suché, skôr by som to nazval tragikomédiou. Myslím, že celkom dobré a vystihujúce vtedajšie Československo. (06.09.2012)