Sezóna Titanov

K športu a športovým filmom obzvlášť si zachovávam primeraný odstup. Ten je väčší pri filmoch z "kontaktných" športov, kde sa americký futbal umiestňuje na popredných priečkach. Ale nie o svojej predpojatosti som chcel písať. Je zaujímavé, že športové filmy mi pripadajú, ako keby boli nakrúcané cez kopirák a filmy s rasovou problematikou rovnako. Drobný rozdiel je iba v tom, že keď nám zostarol Sidney Poitier, tak nasadíme Denzela Washingtona. A tým aj rozdiely končia, lebo zvyšok sú šablónovité situácie a ich šablónovité riešenia, pridá sa trochu napätia, amerického vlastenectva a pátosu a nutný happy end a je na svete ďalší športový film prakticky neodlíšiteľný od iných. Ale pozerať sa naň dalo, nedostatky boli prehliadnuteľné a tri hviezdičky zaslúžené. (14.02.2017)

Když integrace a vštěpování morálních zásad, tak prostřednictvím sportu, nejlépe toho středoškolského, který ještě není zatížen penězi točícími se u profesionálů. Nestříkal z toho slizký patos jako u Na vítězné vlně, přesto byla ta subjektivní hranice mezi milým a otravným emotivním apelem párkrát překročena. Produkční Disney vliv byl tentokrát spíše na škodu, obzvláště, když se neobjevila zlá královna a nedala té malé přechytralé koučově Sněhurce rohypnolové jablko.. (13.12.2019)

Rasismus v USA je poměrně závažné téma i v dnešní době. Byly ale časy, kdy to bylo ještě horší, což krásně ukazuje tenhle snímek. V tom je jeho síla. Postupně vidíte, že bez happy endu se film asi neobejde, ale o to tam ani tak nejde. Určité poselství, se kterým Vzpomínka na Titány vznikala, bylo vyřčeno víc než dobře. (31.05.2009)

Ač jsem přiznivcem sportovních snímků, tak v tomto případě jsem moc nadšen nebyl. I když je to vina spíše protirasistické složky filmu. Nevím nakolik odpovídá děj pravdě, ale moc se mi nezdá, že by v době hutné segregace černého a bílého obyvatelstva došlo k tomu, že se parta bílých fotbalistů dá dohromady s partou černých fotbalistů, všichni se navzájem nenávidí, pak jedou na sportovní soustředění a o týden později při návratu si už v autobuse všichni spolu zpívají veselé písničky jako jedna velká rodina. Nemluvě o dalších věcech v příběhu, které jsou poměrně směšné v čele s tím faktem, že postavou, která vlastně nejvíce rozumí americkému fotbalu, je pětiletá holčička.. Zkrátka mám dojem, že většina mainstream filmů o rasismu vyznívá docela nereálně a má nakonec spíše opačný, než původně zamýšlený efekt. No a pokud je navíc ještě z produkce dílny pohádkotvůrců jménem Disney, tak to asi ani nemohlo dopadnout jinak. (01.06.2009)

Nemám ráda americký fotbal. To ale neznamená, že by se mi nemohl líbit FILM o americkém fotbalu - a o nedobrovolné integraci "černých" a "bílých" po nařízeném sloučení dvou středních škol, strhující příběh o překonávání rasistických předsudků na obou stranách, o nelehkém sbližování, kterému napomohla kromě nekompromisního přístupu černošského trenéra Boonea v podání charismatického Denzela Washingtona i láska k masově oblíbenému sportu. Filmaři ho sice poněkud uhladili a pro jistotu ještě přetřeli narůžovo, ale nijak výrazně mu tím neuškodili. Skutečnost musela být daleko drsnější a vyhrocenější, ale příběhy stříbrného plátna mají svá vlastní pravidla a neřídí se jenom doloženými fakty. (31.05.2009)