Sezóna Titanov

Tohle je přímo učebnicový patos, který z filmu stříká snad v každé scéně. A i když je to natočeno podle skutečných událostí, zároveň snímek naplňuje všechna scenáristická klišé tohoto typu filmu (černo-bílé objetí, prozření a odmítnutí dosavadních zpátečnických názorů, přátelství černé a bílé holčičky...). Už jenom tyhle symptomy státotvorného edukativního snímku mi ho zprotivily k nesnesení. A přisadil si i hlavní nesympatický hrdina, který se vyznačuje takovou dávkou arogance a agresivity, že chodit do téhle školy já a mít ho za trenéra, tak si do okna vyvěsím vlajku Konfederace. (05.10.2017)

K športu a športovým filmom obzvlášť si zachovávam primeraný odstup. Ten je väčší pri filmoch z "kontaktných" športov, kde sa americký futbal umiestňuje na popredných priečkach. Ale nie o svojej predpojatosti som chcel písať. Je zaujímavé, že športové filmy mi pripadajú, ako keby boli nakrúcané cez kopirák a filmy s rasovou problematikou rovnako. Drobný rozdiel je iba v tom, že keď nám zostarol Sidney Poitier, tak nasadíme Denzela Washingtona. A tým aj rozdiely končia, lebo zvyšok sú šablónovité situácie a ich šablónovité riešenia, pridá sa trochu napätia, amerického vlastenectva a pátosu a nutný happy end a je na svete ďalší športový film prakticky neodlíšiteľný od iných. Ale pozerať sa naň dalo, nedostatky boli prehliadnuteľné a tri hviezdičky zaslúžené. (14.02.2017)

Ač jsem přiznivcem sportovních snímků, tak v tomto případě jsem moc nadšen nebyl. I když je to vina spíše protirasistické složky filmu. Nevím nakolik odpovídá děj pravdě, ale moc se mi nezdá, že by v době hutné segregace černého a bílého obyvatelstva došlo k tomu, že se parta bílých fotbalistů dá dohromady s partou černých fotbalistů, všichni se navzájem nenávidí, pak jedou na sportovní soustředění a o týden později při návratu si už v autobuse všichni spolu zpívají veselé písničky jako jedna velká rodina. Nemluvě o dalších věcech v příběhu, které jsou poměrně směšné v čele s tím faktem, že postavou, která vlastně nejvíce rozumí americkému fotbalu, je pětiletá holčička.. Zkrátka mám dojem, že většina mainstream filmů o rasismu vyznívá docela nereálně a má nakonec spíše opačný, než původně zamýšlený efekt. No a pokud je navíc ještě z produkce dílny pohádkotvůrců jménem Disney, tak to asi ani nemohlo dopadnout jinak. (01.06.2009)

Snímek měl problém ( a tím pádem i já ) jestli se tvářit jako ryze sportovní nebo jako drama. Natočit ho nějaký Evropan s jistým nadhledem nebo o mnoho zručnější režisér, mohlo by jít o vskutku velký zážitek. Takto jsme byli svědky rutinérsky odvedené práce přesně ve stylu zažité americké šablony, což je vzhledem k silnému tématu opravdu škoda. Denzel Washington i Will Patton předvádí nadprůměné herecké výkony. 65% (01.06.2009)

Sportovní filmy se často pohybují na hranici emotivní podívané a patosu a Vzpomínka na Titány není vyjímkou. Chvílemi až přehání rasistické otázky - moc mě nepřesvědčily hrubé rasistické boje mezi "bílými" a "černými" a následně za několik týdnů jejich úplně poklidné soužití. Dalším mínusem rpo našince je zajisté mnohem menší povědomí o americkém fotbalu - od pravidel po historické problémy apod. Za tři s odřenýma ušima... (17.04.2004)