Kopytem sem, kopytem tam

Chytilová dost brilantně a u nás bych řekl i nadčasově naťukla téma AIDS. Co naťukla, přímo nakřípla! Obsadit do hlavních rolí herce divadla Sklep známé to recesisty a milovníky alternativního nezávislého divadla se mohlo zdát jako šlápnutí mimo, ale opak je pravdou. Právě ta jejich bezprostřednost, had po životě a zážitcích pak těžce kontrastuje se zjištěním, že - máte AIDS. * * * * (12.03.2016)

Dokonalé spojení Chytilové se Sklepáky. Obě tyto entity jsou tam zřetelné v plné síle. Nemohu si pomoci, ale čím dál víc se mi zdá, že těch "na svou dobu výjmečných" a "neuvěřitelně odvážných" filmů z éry normalizace je nějak moc. Ostatně, kolik opravdu dobrých českých filmů vzniklo za posledních 20 let? Pět? Deset? Patnáct? (01.07.2011)

Vyslovene hnusne. Zvratene, prazdne, skarede, proste dokonala sracka. Vyhoda tejto urovne je, ze sa uz velmi neda padnut hlbsie, cize bud sa takto spraseny priemysel zruti celkom, alebo sa pomaly z tych hovan odrazi. Ako ukazal cas, boli 90-te roky dno netvorivej latriny domacej filmografie a tento srackovy pocin to dobre dokumentuje. Ked chcela pani Chytilova sokovat divaka prazdnymi holoprdnymi sekvenciami, mala obsadit aspon pozeratelne herecky a nie tento kontajnerovy vyber. Ze sa tie klobasovoprdne oskudy v predpenzijnom veku nehanbia otrcat sa lascivne v takto bordelovom blivajze! Akoze fakt hnusne. Steindler, Bartoska atd. sa ovsem kiblovym grcom remeselnicky casto nevyhybaju. Takze ako inak: ODPAD jak svina! (21.04.2022)

Generační zpověď současných padesátníků za dob končícího komunismu, kdy jim bylo přes třicet. Myslím si, že členové divadla Sklep nemuseli nic hrát, protože tak prostě žili. Navíc Věra Chytilová zachytila reálný vztah mezi svou dcerou a jejím tehdejším přítelem Tomášem Hanákem. Všichni v partičce tak dlouho spolu kamarádili a pařili, až teprve hrozba AIDS je rozdělila definitivně i přes negativní výsledek testu. Už to zkrátka nebylo takové jako dřív. Ale Tomáš Hanák AIDS bohužel měl, díky blonďaté divě v podání Chantal Poullain. (23.01.2008)

Ještě teď, když si vzpomenu na tu hrůzu, kterou jsem se sebezapřením vydržela sledovat až do konce, skutečně mi není nejlíp. Co tím vším kraválem, létající kamerou, vykulenými obličeji a odpornými kulisami mělo být řečeno, mě tak nějak míjí. Zpracovat téma promiskuity a posléze sžíravé obavy ohledně nějakého strašáka, který v menší či větší podobě tehdy řádil a bohužel řádí dodnes, snad lze vytvořit i bez toho, aby z filmu bylo člověku šoufl, a to ne kvůli jeho tématu. Moc se mi ulevilo, když už konečně skončil a ještě víc, když jsem ho slavnostně vyhodila do odpadků. (01.02.2011)