Actress
Réžia:
Theodora RemundováScenár:
Theodora RemundováKamera:
Jan ŠípekHudba:
Tadeáš VěrčákHrajú:
Iva Janžurová, Theodora Remundová, Sabina Remundová, Marta Kubišová, Stanislav Remunda, Igor Orozovič, Alice Nellis, Dušan Hanák, Valeria RecmanObsahy(1)
V dokumentárním portrétu je Iva Janžurová – ikona českého filmu, televize a divadla – nazírána citlivým pohledem své dcery, dokumentaristky Theodory Remundové. Tento nejbližší možný vztah umožňuje režisérce pohybovat se v její bezprostřední blízkosti. Tímto pohledem odkrýváme nejen obdivuhodnou profesní aktivitu Ivy Janžurové v současnosti, ale i její minulou kariéru a osobní život v dobových souvislostech. Observační styl se přirozeně prolíná s inscenovanými scénami, ve kterých hravě ožívají fotografie z Ivina dětství i podstatné momenty jejího života. Míjíme důležitá místa a lidi, vnořujeme se do soukromé korespondence, ale i do děl, ve kterých hrála. Osobní linka lásky milenecké, partnerské i mateřské se odhaluje jako živná půda pro vášeň k herecké profesi, protíná se s promyšlenou důsledností v uvažování o hereckých postupech. Podstatným prvkem je “obyčejnost”, kterou si Iva Janžurová vzdor výsostnému postavení zachovala, její přirozená lidovost a blízkost divákovi, ambice vydat ze sebe maximum v nejzapadlejším regionu České a Slovenské republiky, stejně jako na prknech Národního divadla. Sledujeme ženu, ke které se vztahuje velká část česko-slovenské veřejnosti, a to skrze filmové, televizní a divadelní příběhy a postavy, které v nich ztělesňovala a ztělesňuje. (Cinemart)
(viac)Recenzie (4)
Klasický tendenční medailonek známé osobnosti, který rekapituluje její život a úspěchy. V tomto případě natočila o vynikající herečce Ivě Janžurové dokumentární portrét její dcera Theodora Remundová, ale úzké pouto mezi režisérkou a protagonistkou se na obsahu filmu projevuje v podstatě jen familiárním oslovováním hlavní protagonistky. Celý dokument působí, jako kdyby vznikal samovolně bez jakéhokoli konceptu, takže jde jen o pásmo ledabyle poskládaných a formálně nesourodých střípků míchajících všechno možné. Tuhle Iva Janžurová vzpomíná na dětství, pak zkouší divadelní hru, poté rekonstruuje dávnou událost ze svého života, jindy se v současnosti účastní rodinné oslavy, místy zas cituje dialogy ze svých rolí přímo do kamery, předčítá z milostných dopisů od svých ctitelů (což ji viditelně nebavilo dělat), a tak dále. To všechno je prokládáno scénami z jejích filmů a záznamů divadelních představení, archivními rodinnými materiály a dobovými záznamy z událostí československé historie. V celém tom mišmaši naštěstí vyniká bezprostřednost, herecký um a milá osobnost Ivy Janžurové, díky níž jsou některé momenty zábavné a zajímavé. Většina dokumentu je ale pouze ubíjející. Skvěle ho shrnuje závěr, v němž se režisérka své matky ptá, co si myslí o tom, že ve svém filmu chtěla nahlédnout do jejího nitra. A vždycky svá Iva Janžurová odpovídá: "No to je pěkná blbost. Moje nitro říká, že tenhle sýr byl moc dobrej." ()
Ve vší úctě k osobnosti, o které vypráví tento medailonek, protože paní Janžurovou mám opravdu ráda (nejen proto, že i v pokročilém věku ráda nosí výrazné brýle) – tohle není dobrý film. Dlouho jsem zvažovala, jestli nehodnotit více hvězdičkami a být vzorná fanynka, ale kritické myšlení tentokrát zvítězilo. Režisérka a zároveň dcera hlavní protagonistky sice na navazující besedě mluvila o velkém množství vystříhaného materiálu, ale upřímně toho mohli „vyhodit“ ještě mnohem víc. Téměř dvouhodinová stopáž je naprosto neospravedlnitelná. Sekvence kombinující současné natáčení s archivními rodinnými nebo filmovými či divadelními záběry nemají pořádnou logiku a jsou podivným způsobem rámovány úryvky z jisté hry absurdního dramatika Samuela Becketta. V karlovarském městském divadle jsem při závěrečném potlesku jako jedna z mála nestála, nebyl důvod. A jestli se chcete podívat na informačně hodnotný a přitom dobře dramaturgicky vystavěný dokument o nějaké československé herecké legendě, sáhněte po tomhle loňském televizním o panu Kostkovi. ()
Na snímek Janžurka jsem neměl žádná očekávání - a to je dobře. Film jde hodně do hloubky života Janžurky, ale bohoužel je hodně nezáživný a nudný. Přesto jsem rád, že jsem mohl nahlédnout do života této důležité filmové osobnosti, a poznat ji ze stran, které nejsou veřejně prezentované. Pro její skalní fanoušky bude určitě film zajimavý, ale pro prostého diváka ne, jelikož působí jako další obyčený televizní dokument. Palec nahoru dávám za to, že je režisérkou filmu Theodora Remundová, která je dcerou Janžurky, a tak film působí autenticky a mile. [KVIFF 2024] ()
Janžurka je zachycena z pohledu své dcery Theodory (režisérka), která sháněla materiál z mnoha stran. Dostaneme se zde k dětství, prvnímu manželství, poslední lásce, mateřství a nakonec k současnosti. Rozhovory, záběry z domácího prostředí jsou prokládány scénami z divadla nebo filmů, které hravě doprovázejí celý životní příběh. Mnoho vtipných momentů a hlášek. Velmi povedená práce, děkujeme Ivo za vaši tvorbu a přínos. ()