Precitnutie v Garden State

Film, ktorý (ako spomína i Adrián) sa feelingom veľmi podobá pre mňa nepochopiteľne ospevovanému Sideways. Je to film z ktorého mám pocit, že mi chce povedať niečo „veľké“, cez zobrazovanie malých veľkých vecí, ale akosi nevie ako to má urobiť ani čo presne chce povedať. Celý film pôsobí strašne rozťahaným dojmom, jednotlivé scény sú na seba radené bez zmysluplnejšej nadväznosti. Garden State stojí a padá na jedinej osobe a tou je Natalie Portmann, ktorá vo svojej postave asi ako jediná má čo hrať a kedykoľvek je na scéne, zatieňuje i pána hercorežiséra Braffa. A práve kvôli jej postave a nehynúcemu obdivu k Natálkinmu umeniu si Garden State veľmi rád pozriem znova, ale nad 7/10 sa film u mňa nedostane. (09.06.2006)

Asi 2 roky som kamarátovi sľubovala, že si tento film pozriem. Kamoš je oboznámený s mojím odporom voči väčšine sladkých cajdákov, ale tvrdil, že Garden State je výnimočný. Nuž, je... Príbeh "o živote" je chvíľami melancholický, romantický, poučný, tragický, absurdný, uletený... a neoriginálny. Nevie čím chce byť a čo dosiahnuť, strieda polohy ako nesmelý panic a záverečné romantické vyvrcholenie je predvídateľnejšie ako jeho rýchly orgazmus. Všetky príbehové ingrediencie sú bežné klišé. Zo začiatku môže zmiasť, že sú namixované z rôznych žánrov a tak skúšajú človeku brnkať na všetky city od sympatií, ľútosti, cez entuziazmus až po smútok. Mladík v tieni otca, bláznivé, skromné a k tomu choré dievča, zopár potrhlých kamošov a trochu morbídneho humoru, váha nešťastného detstva a biľag viny, kvapka životnej filozofie a k tomu duševná nevyrovnanosť a rodiaca sa láska medzi dvoma outsidermi... Koľko ráz ste to už videli? Skúsenejší divák čoskoro prehliadne, že tucetkrát, často bola látka lepšie uchytená aj kvalitnejšie spracovaná. Toto je len ambiciózny hybrid, ktorý ma nedokázal uspokojiť po žiadnej stránke. A možno je chyba len vo mne, že som očakávala komédiu a sklamala sa... a možno v tom, že aj ten spomínaný Absolvent, ku ktorému Garden State prirovnávajú, sa mi nepáčil... Holt, vkus je veľmi subjektívna vecička :-) (07.06.2009)

Proč jsem se rozhodl zrovna pro Procitnutí v Garden State? No měl jsem několik důvodů, zejména to bylo zdejší hodnocení a doporučení ShaQuana, v druhé řadě to pak bylo protože mám podobné snímky hodně rád. Jenže všechno bylo úplně jinak... Procitnutí v Garden State není dobrý film, to v žádném případě, jen se tak tváří, snaží se jako parazit nalepit na ostatní příbuzné snímky a sát z jejich úspěchů. Přitom se jim vůbec nepodobá. Důvody jeho průměrnosti jsou zcela jasné, Garden State je příliš konvenční. Chybí mu nadhled, chytrý humor a zejména pak jistá dávka originality, čímž zde myslím přístup k dané látce. Od podobného snímku očekávám že bude jistým způsobem svěží a díky jeho nezávislosti očekávám i nějaké ty neotřelé nápady a myšlenky, toho se tady ale skoro vůbec nedočkáte. Snad jediná scéna, ze které vyzařoval jistý punc "originality" je ta, kde si hlavní hrdina zkouší košili. Krom nezajímavé režie je tu u nevýrazný scénář. Jednotlivé dialogy nejsou špatné a ani premisa není nijak špatná, horší je to však s jednotlivými hrdiny. Až na Sam, která je zajímavá už jen díky slušné Natalii Portman, jsou všichni hrdinové unylí a nenabízejí nic co bychom neměli možnost jinde vidět. Takže jen vata, vata, vata... 50% (22.08.2006)

Psychologický chytře zpracovaný snímek, herecky dobře obsazený, přítulná hudba Coldplay, Jimmyho Somerwilla... Zach mě pobavil též ve filmu Poslední polibek, má takový zvláštní kukuč a oči. Některé dialogy měly velkou hloubku, celý příběh byl tak obyčejný, na hony vzdálen typickým hollywoodským velkohubým chvástačkám a megalomanství vlastní americké produkci. I zdánlivě rušivé vsuvky úryvků ze života kámošů a sousedů, nakonec zapadly do logického celku. Celoživotní trauma, sedativa, nudný život, výčitky, pohřeb, návrat, náhoda, osud, proměna, procitnutí, závěr. Od Portmanky se přece neutíká. Tečka. Žádná elipsa. (02.01.2011)

Antidepresiva jsou špatná, ááááno. Ale nebýt jich, neměl by zřejmě tenhle film svoji tichou, místy až zasněnou atmosféru, která mi přišla tak zajímavá - ovšem ne přitažlivá. A tak to zřejmě mělo být, protožu tu máme případ lehce depresivně působícího (sychravého a deštivého) melancholického poklidného snímku, který má díky svojí gradaci, autorskému ztvárnění tématu hledání sebe sama hlavně uvnitř sebe, a emocionální síle pramenící z perfektních hereckých výkonů a srdcem vybírané doprovodné hudby potenciál stát se kultovním. Vlastně když tak o tom přemýšlím, kdybych Garden State viděl někdy na pomezí patnáctého a šestnáctého roku, kdy jsem objevoval svět dospělých a zjišťoval, co za emocionální prožitky je schopné vzbudit umění (a konečně to začínal chápat), dovedu si představit, že by to byl "film mojí generace". Pátrám v paměti a podobný kus ve zmíněné kategorii nikde nenacházím, protože buď jsou to exempláře moc pozlátkové (jako Cruel Intentions), umělecky ponuré (jako Dead Man) nebo regulérně Palahniukovsko-Fincherovské (jako Fight Club:)). Co dodat - není snadné se vyladit na tu správnou frekvenci s filmem, zvlášť pokud naletíte na kategorie Komedie-Romantický a čekáte řachandu s maloměstskými zhulenci a ulítlou Natálkou, ve které se to Drama nějak mihne a zase zmizí. Pomalé tempo úvodu (první třetiny filmu) je bohatě vykoupeno nástupem madony s kouzelným úsměvem a sluchátky s The Shins, a tím, co potom nastane a spěje k nevyhnutelnému konci. Konci, který má....duši? Ano, duši... Tady bych mohl skončit, ale to bych nic neřekl o hudbě a tím pádem i o filmu samotném, protože ji "ručně" vybíral režisér/scénárista/představitel hlavní role Zach Braff, před kterým tímto smekám, a díky kterému máme na světě další ukázku toho, jak to vypadá, když někdo do něčeho vkládá srdce, a je přesvědčen, že to tak má být. To jsou sice mudžahedíni taky, ale ti, pokud je mi známo, nic nevytvářejí, kdežto Zach Braff vytvořil ve svých 29 letech za de facto směšné peníze (na nikoliv nezávislý film) něco úžasného, u čehož ale dovedu pochopit i zdvižená obočí a znechucené úšklebky části divácké obce. To něco je kromě samostatné celkové úžasnosti i úžasně kompatkní, protože tak jako Garden State není kdovíjak alternativní a převratný počin, tak i jeho již zmiňovaná hudební stránka pochází od interpretů, kteří se tak rádi škatulkují jako "indie", ale kteří mají k původní idee nezávislosti zatraceně daleko (a které bych koupí legálního hudebního nosiče rozhodně v dalším tvůrčím úsilí nepodpořil, asi jako libovolnou současnou "poctivou českou kytarovku" z ranku Čínských Lyží), nicméně jejichž jednotlivé příspěvky pro tento film se mi i jako album hodně líbí, a jsem ochoten je tu hodinu v kuse poslouchat a dát se jimi "bavit". I když to tak dost dlouho nevypadá, a i když to rozhodně nebude platit pro každého, pro mě je to a kind of magic, a proto dávám 90%. (07.01.2011)