Pearls of the Deep
VOD (1)
Obsahy(2)
Svérázné povídky Bohumila Hrabala přitáhly v 60. letech pozornost mladých filmařů, kteří v nich nalezli netušenou poezii všedního života. Žánrové ladění i vyznění příběhů je rozličné, (ne)herecké ztvárnění mistrně evokuje hrabalovsky pábitelské postavičky. Zavítáme mezi nadšence automobilových závodů, navštívíme dva staříky v nemocnici, ocitneme se v libeňské hospodě, nechybí ani instalatér zamilovaný do cikánské dívky. Příběhy jsou černobílé, jedině návštěva pojišťováků v domě naivního malíře je natočena barevně. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (142)
Pět režisérů (ke kterým bych snad přidal šestého, Ivana Passera, s kraťasem Fádní odpoledne) se sešlo, aby zfilmovali Hrabalovy povídky. Jedná se veskrze o známá jména jako Menzel, Chytilová či Němec. Z každé povídky jde cítit Hrabalův rukopis. Celý film je černobílý, výjimkou je pouze Schormovo zpracování Domu radosti, které je v barvě. Jednotlivé příběhy jsou dosti odlišné, ať už kvalitativně či tématicky, ale rozhodně jsou do jednoho Hrabalovsky úsměvné. ()
Zfilmování někdy takřka nezfilmovatelných literárních předloh předními osobnostmi československé filmové vny šedesátých let je přehlídkou její síly a možností, které tehdy stále byly více potencialitou než skutečností. Zobrazení motocyklových závodů v první z nich je mimořádně zdařilé; mimo vlastní tragédii se Menzelovi podařilo podat i přesný obraz nálad nejen diváctva, ale přesahově i veřejnosti té doby. Trestí pábitelství je Schormův příspěvek. Němcovy "scény z předpeklí" konce života jakoby předjímaly zralá Hrabalova díla (HARLEKÝNOVY MILIÓNY). Prakticky vše o pohostinství komunistické doby šedesátých let zachycuje Věra Chytilová. Relativně nejméně přesvědčivý je Jaromil Jireš. Celek PERLIČEK je možné hodnotit jako experiment jak výsledného tvaru, tak jeho jednotlivých stavebních kamenů-filmových povídek. Jako experiment s mnohoznačnými výsledky a následnými až protichůdnými interpretacemi. ()
Menzelova povídka je otřesná. Němcova o něco lepší. Schormova ujde. Chytilové je dobrá a Jirešova skvělá. Hlavně první tři povídky jsou pak po zvukově jazykové stránce velice nesrozumitelné. Angažování neherců přece neznamená, že se musí slova huhlat do ztracena a Menzel se pak tvářit, jak je poetický. 50% díky Jirešově výborné povídce. ()
Za nejlepši perličku považuju Podvodníky od Jana Němce, kde se podařilo v podobě dvou starých pánu předhánějících se ve vyprávění podivuhodných historek ze svého života asi nejlépe vystihnout atmosféru Hrabalových děl, zbytek se pohybuje na hranici průměru až v případě Domu radosti podprůměru. Proto mi zůstává trochu záhadou, proč do filmu raději nebyly zařazeny Fádní odpoledne a Sběrné suroviny, které kvalitou vlastně všechny zde uvedené perličky vysoko převyšují... ()
Smrt pana Baltazara - Jiří Menzel; Povídka, která nejvíc potěšila a nejvíc z ní čišela hrabalovština. Podvodníci - Jan Němec; Dědoušci byli decentní, příběh vystoupill, až když jsem se podívala v klidu podruhé. Moc pěkná koncovka. Dům radosti - Edvald Schorm; Zábavné provedení, které neslo svůj vlastní výrazný rukopis, ale předloha autora byla pořád ještě čitelná. Automat svět - Věra Chytilová; Byla jsem hodně zvědavá, jak se svézázná dáma popasuje s panem doktorem. Zvědavost zvolna přerostla v zalíbení. Svérázné pojetí. Romance - Jaromil Jireš; Nejvíc dokumentárních záběrů. ()
Galéria (23)
Fotka © MALAVIDA
Zaujímavosti (16)
- Jiří Menzel obdržel díky úspěchu snímku nabídku režírovat film Ostře sledované vlaky (1966). (mchnk)
- Povídka "Automat svět" byla natočena Věrou Chytilovou, která poprvé a naposled točila podle literární předlohy, jak sama uvedla. (M.B)
- Jiří Menzel vzpomínal, že "už na začátku jsme se všichni domluvili, že v každé povídce se objeví pan Hrabal a bude tak procházet celým filmem jako náhodný přihlížející, který se u všeho nějak ocitne. V mé povídce byl jako jeden z diváků na závodech, v Evaldově povídce jen tak prošel kolem a u Věry Chytilové hrál zevlouna, který se kouká do výkladní skříně automatu Svět. Říkal mi potom: 'Tak já si napíšu, že prší, a pak na mě po tři noci stříkají hasiči.' Už nikdy nechtěl hrát ve filmu, až ve Slavnostech sněženek se nechal uprosit a objevil se asi ve třech záběrech." (NIRO)
Reklama