Pearls of the Deep
VOD (1)
Obsahy(2)
Svérázné povídky Bohumila Hrabala přitáhly v 60. letech pozornost mladých filmařů, kteří v nich nalezli netušenou poezii všedního života. Žánrové ladění i vyznění příběhů je rozličné, (ne)herecké ztvárnění mistrně evokuje hrabalovsky pábitelské postavičky. Zavítáme mezi nadšence automobilových závodů, navštívíme dva staříky v nemocnici, ocitneme se v libeňské hospodě, nechybí ani instalatér zamilovaný do cikánské dívky. Příběhy jsou černobílé, jedině návštěva pojišťováků v domě naivního malíře je natočena barevně. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (143)
Zajímavý experiment, ovšem skládačka Hrabalových povídek natočená různými režiséry sama o sobě není dobrým nápadem. Celkový dojem tak možná není úplně dokonalý, ačkoliv jednotlivé povídky působí velmi dobře. Jiří Menzel se učil pracovat s hrabalovským materiálem a už tady jeho pábitelům vtiskl i svůj nezaměnitelný rukopis, poetizace motorkářských závodů je vynikajícím nápadem. Jan Němec Podvodníky vlastně doslova přepsal, v televizi ale dvě rozkošné postavičky typických Hrabalových kecalů působí možná ještě zajímavěji než v psané podobě. Příběh Evalda Schorma se vymyká svojí barvou - kvůli rozkošné barevnosti kreseb naivního malíře, který je z postav celého snímku asi tím nejživotnějším. Věra Chytilová naložila se svou povídkou nejvolněji, kombinace svérázného chování i nečekané poetiky jí ale rozhodně vyšla. Jaromil Jireš pak svým způsobem také trochu uhnul, ale téma cikánského přístupu k životu příběhu zajistilo spoustu hrabalovského sentimentu. ()
aneb český povídkový filmek ala Rogopag vyšel na výbornou. Další z perel v české kinematografii. Individuálně bych hodnotil: Smrt pana Baltazara 7/10, Podvodníci 9/10, Dům radosti 10/10 (Schorm chlastal čistej iron na ex), Automat Svět 10/10 (Chytilová u toho zase chlastala kanistr s benzínem), Romance 8/10. Hodnotím individuálně, nikoliv způsobem abych srovnával jak moc se daný interpreti přiblížili Hrabalovi... Jak prohlásila Chytilová, filmová podoba Hrabalových knih je velmi náročná na převedení a nikdy se nepovede úplně jako u žádné adaptace, proto písmo a filmový pás nelze nikdy srovnávat, jsou to prostě jiná média... ()
Jestli to má nějakou uměleckou hodnotu, tak ji v tom prostě neumím najít. Fakt je, že jsem u dvou povídek málem usnula a u jedné se mi to povedlo, naštěstí (?) mě soused probudil, takže jsem to mohla s "chutí" dokoukat. Ale štěstí opravdu bylo, že poslední povídka byla opravdu dobrá; za ni lepší 2*. ()
Strašně mi vadilo, jak je to pohromadě a jela jedna povídka za druhou. Vidět to rozsekaně, každou zvlášť, ve svůj vlastní okamžik, určitě by jednotlivě dopadly lépe, než takhle v celku. Bavily mě jen první dvě povídky a ta poslední, ta si nejvíce. Třetí a čtvrtá nic moc, ale uškodilo jim nejvíce asi to, že právě byly součástí, středem, jednoho celku. ()
Zajímavé, ale nic převratného. Z celého cyklu docela průměrně zpracovaných a dost depresivních povídek vystupuje Dům radosti od Evalda Schorma, ve kterém je natočen velmi originálním způsobem příběh dvou postaviček s "uměleckými" sklony. Výbornou atmosféru povídky je možné popsat jako mysticky napínavou. Docela mě také zaujala poslední povídka Romance od Jaromíra Jireše, ale spíše než svojí kvalitou, tak svojí úžasnou nekorektností. ()
Galéria (23)
Fotka © MALAVIDA
Zaujímavosti (22)
- Povídka Smrt pana Baltazara se točila sedm dní, 4 dny v Jevanech, 3 dny na Velké ceně Brna. (M.B)
- Jiří Menzel o desítky let později ve své autobiografii napsal: "S odstupem se mi zdá, že právě díky důslednému oddělení dialogu od obrazu je z mých hrabalovských adaptací tenhle filmeček asi nejhrabalovštější. Spolehl jsem se v něm na vtip Hrabalových textů a domýšlel jen takový obrazový doprovod, na kterém by v konfrontaci s ním lépe vyzněl jejich obsah. K některým Pepinovým monologům jsem použil i texty z jiné Hrabalovy knihy Taneční hodiny pro starší a pokročilé." (NIRO)
- Automat Svět v Libni se tak ve skutečnosti nejmenoval. Tak se jmenoval stavitel Svět, který nechal v letech 1932 až 1934 postavit podle plánů architekta Františka Havlena komplex činžovních bytů, restaurace, herny, onoho automatu a kina. A ulice, která vede hned za palácem, se jmenovala Světova. (sator)
Reklama