Réžia:
Jan HřebejkScenár:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHudba:
Aleš BřezinaHrajú:
Petr Forman, Emília Vášáryová, Jan Tříska, Ingrid Timková, Kristýna Boková, Jiří Macháček, Nataša Burger, Jan Budař, Zdeněk Suchý, Pavel Liška, Marek Daniel (viac)VOD (5)
Obsahy(1)
Vzájemně se prostupující tragikomické příběhy o osudovém ztrácení a nalézání lásek, přátelství, rodin, rodičů a dětí navzájem. Dramatické vyprávění o altruismu i xenofobii, o našem strachu z neznámého, o pocitu ohrožení, který probouzí démona rasismu ukrytého v každém z nás. Obraz současného existenciálního pocitu Středoevropanů, dříve izolovaných za železnou oponou, jejichž inkubátor se před jejich očima tříští a proměňuje v globální vesnici. Především však intimní příběh několika obyčejných lidí, kteří po dlouhé době mlčení, odloučení a lží hledají a nalézají sílu a odvahu k cestě k sobě navzájem, k odpuštění a smíření, o jejich soukromé cestě z chaosu... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (517)
Já se na něj tak těšil !!! Pořád jsem žil v přesvědčení, že přicházím o strašně moc, když jsem tenhle snímek viděl až po více jak 3 měsících od premiéry... Herci naprosto vynikající, osudy lidiček vynikající, muzika skvělá....ale ale ale proč mě pronásleduje ten divný pocit, že by se zas tak nic moc nestalo, kdybych ten film neviděl.... Osobně na mě působí ten film dojmem asi tak, jak pejsek s kočičkou dělali dort... naházeli tam s nejlepším vědomím a svědomím (možná!!!) nejlepší ingredience co měli po ruce (v případě filmu: herci, hudba, příběh respektivě námět a jiné) a logicky by měl vypadnout superdort, ale dort není úplně "apetýtlich"... a navíc působí poněkud levně a podbízivě a tak křehce... možná s odstupem času, až se ten "dortík" rozleží a vstřebá nebo si ho "dá" ještě jednou..., tak člověk přehodnotí ten prvotní pocit... ()
Zase jarchovsko-hřebejkovsky zamotaná, přesně viděná, avšak zbytečná realita zbytečných současníků. (Viděno až po Krásce v nesnázích.) Zase obtěžující hudba. Zase dojem zbytečného filmu. Nejprve nepochopitelně dlouhé rozhovory všech těch zbytečných existencí, osvěžované hláškami Macháčka a spol. Postupně ale zjišťuju, že je to dobrý film. Nepříjemně dobrý. Film k věci. Radost mi dělala nepravděpodobná postava Macháčkova. Di vod tý postýlky nebo se mi splašej kladiva. Komentáře: fmash, Marigold. Douglas má snad pravdu, až na to, že Horem pádem je sociologická fraška, nikoli psychologická studie. ()
Zpočátku jsem měla dojem, že to tentokrát bude nekoukatelná krávovina, ale nakonec mě tenhle film přece jen dokázal pobavit. Postavy, jejich příběhy i humor jsou poněkud absurdnější, než tomu bylo v předchozích Hřebejkových filmech, přesto poněkud nadneseně a pokrouceně vystihují realitu současnosti. Herci odvedli svůj obvyklý (to znamená dobrý) výkon, nad něčím jsem se zasmála, nad něčím zamyslela, celkově však hodnotím jako jeden z horších Hřebejkových filmů. Přesto solidní nadprůměr - 68% ()
Ten film je skutečně hodně hořký a smutný - to se musí Hřebejkovi nechat, že se odvážil opustit svou pevnost nostalgie, kde byl pevný v kramflecích a pokusil se nám sdělit co ho u nás (na světě vůbec, v naší malé zemi zejména) trápí. Lidi jsou zahořklí, zklamaní a otupělí, bezohlední, sobečtí, zrádní, násilničtí, sprostí, víceméně bez výjimky rasisti (v různé míře samozřejmě) a nikdo s tím jak to tak vypadá nic nedělá (a ani nechce - viz scéna na policejní záchytce, aneb "pánové si přáli ještě med")... Osobně tedy nemám problém s tím, o čem film vypráví, ale spíš v tom jak to dělá. Paralelní, prolínající se příběhy několika lidí se společnou pointou, to je v současné době poměrně moderní a osvědčený model vyprávění (Podfuck, Magnolie, Amores perros, 21 gramů, ...), ovšem Hřebejk jakoby ho využíval jen a pouze proto. Všechny postavy kromě policisty Františka a Martina a jeho matky Věry jsou prakticky ploché a z charakterového hlediska hodně nevýrazné (i když třeba svým způsobem zábavné - duo Liška, Daniel). A hlavně - i když celé poselství filmu je samo o sobě poměrně silné a nosné, celý film postrádá... jak to říct? Šmrnc, něco co by z něj dělalo ucelené dílo. V rámci naší kinematografie se přesto stále jedná o silný nadprůměr. 70% ()
Sice si nejsem jistý, jestli si film zaslouží tolik lvů, ale je to bez pochyby kvalitní snímek. Je zde spousta kvalitních herců, někteří v docela pro ně netypických rolích (např. Jaroslav Dušek). Nejvíc mě zaujal asi Jiří Macháček, naopak výkon skoro bez výrazu předvedl Pavel Liška (umí zahrát mnohem lépe). Já osobně od toho čekal film se všemi prvky (tzn. nejen těmi humornými), tudíž jsem nebyl zklamán a nenudil se u těch vážnějších jako někteří uživatelé (scéna u rodinného obědu byla možná někomu hodně nepříjemná, ale patřila k těm herecky nejlépe zahraným). A vůbec mi film přišel hodně realistický a hlavně společensky AKTUÁLNÍ. Musím ještě vyzdvihnout ten konec, kdy sparťanští fanoušci halekali: "Pískej konec, pískej konec", čímž byla velice umně vyjádřena blížící se smrt Jana Třísky (naštěstí jen na filmovém plátně). Asi jsem od filmu čekal také trochu více a 1* musím strhnout kvůli těm "netitulkovatelným" scénám, kterým určitě málokdo rozumněl (byly hodně potichu, nesrozumitelné a ne úplně jednoduché na překlad-myslím nejenom pro moji mamku ;-)). ()
Galéria (24)
Zaujímavosti (17)
- Ve scéně, kdy přijde Bejk (Jiří Macháček) za Plukovníkem (Jaroslav Dušek) do hospody, hrají praví sparťanští chuligáni. (satena)
- Pavel Liška a Marek Daniel, kteří ve filmu ztvárnili jednu z ústředních dvojic, již spolu účinkovali za dob studií na JAMU, když hráli v brněnském HaDivadle. Spolu hráli také ve filmech Vyhnáni z ráje (2001), Divoké včely (2001), Nuda v Brně (2003), Štěstí (2005), Venkovský učitel (2007) a Polski film (2012) (majky19)
- Namaskovaný pysk Františka Fikese (Jiří Macháček) podle režiséra Jana Hřebejka rozhodně nebyl jen pro diváky, ale i pomůckou pro samotného herce: "Podle mě to Jirkovi pomáhalo. Jestli si něco vyčítám, pak fakt, že Jirka své nejtěžší monology točil na úplném začátku, kdy s tím drátkem na zubu, který mu dělal zaječí pysk, ještě nebyl srostlý, takže trochu šišlal. Řada lidí mi pak vyčetla, že je to nepovedenej pokus o vtip, přitom jsme o nic takového neusilovali. Ke konci natáčení už Jirka nešišlal, protože si na ten drátek zvykl, a my ho naopak museli nutit, aby tam aspoň trochu toho šišlání zachoval." (NIRO)
Reklama