Duše jako kaviár

Podivný film řešící vztahové problémy několika lidí. Nedá se říci, že by mě nějak odpudil, nechal mě však naprosto chladným. Jediné, co mě zaujalo byla zvuková kulisa, která jako by nabrala na razanci vždy během nějaké hádky (a je jich docela dost) – neobratné dialogy jsou podbarveny různými ruchy z okolí, to jim chvílemi dodává trochu působivosti. Jinak nuda V centru dění je manželský čtyřúhelník, který si vzájemně prohazuje partnery. Kam to spěje je jasné, žádné překvapení se nekoná. Nekoná se ani žádný pokus o myšlenkyTed látka, která by se vešla do hodinové tv inscenace. Za sympatickou dějovou linii považuji pouze tu s Budařem, který se předvádí v nebývale normální podobě. Od chvíle, kdy usednul na injekční stříkačku jsem mu opravdu fandil, aby byl jeho výsledek negativníA je to hlavně jeho herecká zásluha, že dávám jeden bodík pozitivní (22.10.2005)

Původně jsem chtěl dát tři hvězdy, protože je to ukázkový mainstreamově dokonale plochý, nekonfliktní a černobílý film a jako takový slouží opravdu velmi dobře, to je potřeba zdůraznit - není zcela špatný ani diletantský. Ovšem pokud se na něj podívám z kritické pozice, tak v podstatě nemůže obstát. (07.09.2013)

Zkažené duše v hajzlu... jedině tak lze přistupovat k tomuto filmu. A jen těžko budete nalézat zárodky sympatií nedejbože ztotožnění s osůbkami angažovanými v bahnu lží a peripetií kaviárové existence, nebo lépe - naší existence?! Ne, ať si kdo chce co chce povídá, Duše jako kaviár pro mě není komedie, je to mrazivý film s jasnou dávkou pesimismu (což dle mého názoru jasně podtrhuje scénaristické a režisérské opratě Milana Cieslara), který je občas nakopnut do výšin snesitelné koukatelnosti nadhledem a jemně lidským humorem, úsměvnou pointou anebo naprosto žádnou pointou - mimochodem, a snad i ponaučením. Zde hodně podotýkané technické zpracování, mě hodně zaskočilo, protože zrnitost obrazu se vyskytuje v dost podivných až nevhodných scénách (obzvlášť v těch málo osvětlených), takže je otázkou zda je to záměr nebo opravdu jen nedostatek financí - obé asi sehrálo roli. Nakonec jsem si ponechala herce - ti jsou skutečně velmi dobře obsazení, od čistě esteticky využitých ikon (Filip Blažek, Alice Veselá), přes charakterově a společensky typizované postavy (Saša Rašilov, Ondřej Vetchý, Vilma Cibulková a Kateřina Kaiserová) až po střeleně- ujeté figury (Tatiana Vilhelmová a Jan Budař). Mé lehké srozumění s jednotlivými postavami se během filmu několikát přelilo diametrálně odlišným směrem, ale ponejvíce jsem "soucítila" s neúspěšným malířem, jeho rodinou a pubertální studentkou. Ale i to mě nestačilo, abych děj plně prožila a prodýchala až dokonce, neboť i přes svoji krátkou stopáž, se objevilo pár vyloženě hluchých míst, kdy film totálně ztrácí tempo a ulpívá do hysterické nicoty. (24.05.2006)

Promiňte mi ten výraz, ale je to bezbřehá a bezinvenční splácanina, která se při strmé jízdě od začátku až do konce (resp. seshora dolů) neustále omlacuje o mantinely svojí podprůměrnosti. Dle mého soudu nemá smysl opět kritizovat veškeré mezilidské vztahy v naší zakonzervované společnosti, neboť to, co se odehrává v tomto filmu, si každý z nás užije do sytosti ve svém vlastním životě a koukat na to ještě na plátně, je zbytečná ztráta času, který bychom mohli jinak smysluplně využít k nevěrám, podvodům, neřesti a jiným radovánkám, přesně podle návodu Ondřeje Vetchého... :-) (03.06.2006)

Hořká komedii o vztazích, určenou všem typům publika. Příběh volně inspirovaný Moraviovým pohledem na sex a podvědomí či stavbou filmu Magnolie stojí na hereckých osobnostech. Jan Budař v roli šestatřicátníka, kterého jeho nevlastní sestry poznají až na otcově pohřbu, musí podle režiséra obsáhnout "ryze mužské pochybnosti, krize i obavy z domnělé nemoci". (26.05.2020)