Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film Sametoví vrazi vychází volně z nejznámějšího případu násilné trestné činnosti poslední doby tzv. Orlických vražd. Jednalo se o sérii vražd z let 1991 až 1993, jejichž oběti byly nalezeny na dně přehrady Orlík. Vrchní soud v Praze poslal v této kauze v roce 1997 za mříže na doživotí Karla Kopáče, a to za podíl na čtyřech vraždách. K nejvyššímu možnému trestu odsoudil také vykonavatele vražd Ludvíka Černého, který měl podle soudu na svědomí pět lidí, a podílníka na některých z nich Vladimíra Kunu. Další jejich společníci dostali tresty od deseti let a více. V listopadu 1997 vrchní soud Kunovi zmírnil trest na 25 let, Černému doživotí potvrdil. S cílem získat majetkový prospěch promyšleně popravili tito pachatelé pět osob, šestá smrti unikla jen o vlásek. Tři těla tehdy potápěči vylovili z Orlické přehrady, kam je vrazi hodili. Jedno tělo zabalili do pletiva, dvě nacpali do sudů. Celý případ, kde vrazi své oběti odkládali do sudů se žíravinou a vhazovali do Orlické vodní nádrže, policisté tehdy hodnotili jako nejzávažnější v dějinách české kriminalistiky. Téměř absurdní přitom je, že z první oběti, která putovala do jezera ještě v drátěném pletivu, měli pachatelé zisk cca 800 000 korun. Z druhé, kterou už potopili v sudu, zhruba již jen 20 000, ze třetí rovněž v sudu jakési zlaté pečetě, které dodnes nebyly nalezeny, a tudíž ani vyčísleny. Čtvrtá oběť, matka jednoho obžalovaného, zahynula při explozi po doručení výbušného balíčku: zisk z dědictví domu, který zároveň sloužil jako erotický salón, byl vyčíslen na milion šest set tisíc. A konečně pátá oběť, Kopáčův švagr, zastřelený přímo v domě, nevynesla vůbec nic. Jeho dům, který měl sloužit jako jistina bance, se už zastavit nepodařilo. Suma sumárum tak získali přibližně "pouze" tři miliony za pět vražd pro pět pachatelů v rozmezí dvou let. Josef Doucha, který stál v čele středočeského krajského úřadu vyšetřování a spolu s týmem vyšetřovatelů a operativních pracovníků kriminální služby měl podíl na vyřešení složitého případu Orlických vražd, vydal posléze v roce 1998 spolu s Alešem Přivodou knihu s názvem: Akce Přehrada. "Orlické vraždy" očima vyšetřovatele. Vzpomínky kriminálního rady Douchy. Čtenář zde může krok za krokem sledovat motivy a jednání pachatelů i nelehkou práci policistů autentickýma očima vyšetřovatele. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (3)

Trailer

Recenzie (453)

Matty 

všetky recenzie používateľa

Žánr českého filmu jaksi zakrněl u (polo)lidových komedií a malých příběhů obyčejných lidí (případně šílenců :). Natočit ve zdejších podmínkách, kdy prakticky neexistuje finanční podpora ze strany státu, akční krimi, bylo velmi odvážným kouskem. Jako skákat bungee se starými popruhy a tedy nemít jistotu, jestli neskončíte třeba na dně Orlické přehrady. Režiséra a scénáristu Jiřího Svobodu popruhy nezklamaly – odvážně skočil tam, kde se z českých režisérů odváží skákat málokdo a svou rekonstrukci několikanásobné vraždy z počátku 90. let pojal skutečně se vší pompou. Na druhou stranu, skok je to sice pěkný, ale příliš hluboký. V případu tzv. Orlických vražd figurovalo poměrně hodně jmen. Vrazi, jejich rodiny, oběti, jejich rodiny, vyšetřovatelé – tihle všichni ve filmu jsou a navíc ještě mnoho osob, jejichž úlohu jsem tak úplně nepochopil. Postav je jednoduše mnoho – je jich mnoho na dvouhodinový celovečerák a je jich mnoho také na dvoudílný televizní projekt. Už dlouho jsem neměl v jednotlivých charakterech a jejich cílech takový guláš. Má snaha o uspořádání si souvislostí byla navíc narušována představováním stále nových a nových postav. Nadto jsem se nemohl zbavit dojmu, že Svoboda z natočeného materiálu vybral jenom scény, kde se něco děje a jaksi pozapomněl přidat scény, kde se něco vysvětluje. Pokud takové scény nikdy neexistovaly, problém bude ve scénáři. Další vadou na kráse jsou mizerné postsynchrony srovnatelné s nějakým nedůležitým německým krimiseriálem vysílaným kolem druhé v noci. Ať se tedy herci snaží sebevíc, to, co jim leze z úst si nikdy nerozumí s jejich mimickým svalstvem. Michal Dlouhý je umírněný drsňák, Jan Dolanský je excentrický psychopat (někdy až na hranici parodie), Alice Veselá je potěchou pro oko. S ženskými hrdinkami je to zde vůbec zvláštní, vztahy hlavních hrdinů k nim se dějí výhradně na fyzické bázi, množstvím (nikoliv rozsahem) souloží připomínají „Sameťáci“ erotický snímek. Zajímavý je rovněž slovník zapadající do drsného ladění filmu, jako expresivní věty typu „A kluka sis ušukala s kým?“. Trošku přehnaná je naopak míra vulgarismů (Dlouhého neustále opakování věty „Kurva, neser mě!“ je ke konci až iritující). Sametoví vrazi by se dali přirovnat k parabole – od těch nejlepších okamžiků se postupně propadají někde daleko pod průměr, aby ke konci zázračně nabrali nový dech a zmohli se k opětovnému vystoupání do výšin. Na české poměry je to nebývalé akční film, má pěknou kameru a místy i velmi schopnou režii, ale pořád je to ten malý český film, kde, když má být zdemolováno nějaké auto, pak jedině oprýskaná škodovka, kde je nedostatek děje vynahrazen dostatkem výstupů schopným herců, kde mnoho věcí nefunguje zdaleka tak bezchybně jak jsme zvyklí u filmů zahraničních. Snaha tu byla, možná až příliš velká, někdy i méně znamená více, zvlášť s podobně omezeným rozpočtem. 55% Zajímavé komentáře: zputnik, mm13, Hopper, JayKey ()

Jara.Cimrman.jr 

všetky recenzie používateľa

"Že jsem ale čtverák." Sametoví vrazi jsou inspirativním snímkem pro mladý muže, kteří jsou ochotni rychle zbohatnout, ale pravidelná pracovní doba jim moc nevoní. Ukrajinská a kosovská konkurence naštěstí srazila paušál za vraždu někam k úrovni životního minima, takže nefachčenka si zřejmě budou muset najít jiný zdroj snadný obživy a tak mohu s klidem ocenit zejména Dlouhýho za jeho urňáka svědomitě při odchodu vrátícího muskulaturu do policejního skladu a Dolanskýho za jeho nevypočitatelného psychopata, k němuž bych se s důvěrou nikdy nemohl otočit zády. ()

Reklama

MM_Ramone 

všetky recenzie používateľa

"Sametoví vrazi" ma príjemne prekvapili. Aj keď je to celé nasnímané viac menej televíznou kamerou vtiahlo ma to do deja. Sledovať počínanie trojice povahovo rozdielných týpkov, ktorí chladnokrvne, bezcitne likvidujú svojich oponentov a konkurenciu, bolo hodne zaujímavé. Vykreslenie ich charakterov zvládli tvorcovia tohto film na jedničku. Taktiež aj herci v hlavných úlohách sa posnažili. Michal Dlouhý ako hlava vražedného gangu bol výborný, a Jan Dohanský čo by psychopatický zabiják Ludvík Křížek ešte lepší. **** ()

Tetsuo 

všetky recenzie používateľa

V lečcems profesionálně udělaná detektivka a la 70. léta. Problém je v ideologickém vyznění filmu. Stylizace neodpovídá raným 90. letům, ale současnosti, takže to vypadá, že dnešní kapitalismus je nejprohnilejším zřizením, jaké tato republika pamatuje. S ohledem na minulost režiséra (bývalý polistopadový předseda KSČM) dotyčnou stylizaci nelze brát na lehkou váhu. A omluvou nemůžou být výroky o tom, že na lepší postižení dobových reálií nebyl dostatečně vysoký rozpočet... ()

filmfanouch 

všetky recenzie používateľa

Případ Orlických vrahů patří mezi nejznámější zločiny spáchané na našem území od sametové revoluce, který otřásl společností. Případ Orlických vrahů ostatně (velmi kvalitně) zpracovává čerstvý seriál Devadesátky, v něm jde ovšem spíše o pohled z druhé strany barikády, tedy z policejního vyšetřování. V roce 2005 ovšem vznikl Sametoví vrazi, který byl natočen na motivy právě Orlických vrahů a režie se chopil Jiří Svoboda, zkušený režisér převážně televizních filmů i předseda KSČM v letech 1990-1993. Právě Sametoví vrazi dokázali víceméně shrnout celý případ Orlických vrahů. A ve finále to vlastně ani není špatný film.   Důležité je zmínit fakt, že i přes to, že se vraždy Orlických vrahů odehrávali v letech 1991-1993 a k jejich dopadení následně došlo až v roce 1995, samotní Sametoví vrazi nejsou do 90. let vyloženě zasazeni, což dokazuje i fakt, že typy aut nebo mobilní telefony odpovídají spíše 21. století. Stejně tak Sametoví vrazi změnili příjmení skutečných postav. Z Karla Kopáče se stal Karel Hrubeš, Z Ludvíka Černého Ludvík Křížek či z Vladimíra Kuny Vladimír Rejsek. Důležité je též zmínit, že klasická celovečerní verze zobrazuje pouze 4 vraždy spáchané Orlickými vrahy (pátá je k vidění alespoň v prodloužené televizní verzi). Případy jsou ovšem jinak zpracované víceméně věrně, Svoboda navíc přišel s nápadem, že kvůli autentičnosti a dokumentárnímu nádechu bude celý film natáčen ruční kamerou. A natočené je to celé velmi slušně.   Karlu Janákovi se v roce 2004 se Snowboarďáky podařilo celkem slušně přenést koncept teenage komedie do Čech, Jiří Svoboda poté celkem slušně dokázal natočit Sametové vrahy jako takovou variaci na zahraniční žánrovky. A po vzoru Janáka u Snowboarďáků to nedopadlo vyloženě špatně. Už tehdy šedesátiletý Svoboda film natočil neskutečně dravě, že byste vlastně těžko věřili tomu, že za kamerou seděl někdo, kdo už na světě strávil šest dekád. Onen nápad s ruční kamerou má ve finále neskutečné kouzlo, mrazivá atmosféra poměrně funguje a sám Svoboda při natáčení nepoužíval storyboard, ale měl celý scénář a pojetí scén v hlavě a celí Sametoví vrazi tak náhle působí dojmem, že jde o film někoho, kdo měl vizi. A fakt ze Sametových vrahů dokáže čpí nádech zahraničních gangsterek.   Svoboda měl navíc štěstí i v castingu. Jan Dolanský dokázal v roli Ludvíka Křížka dostát přezdívce Ludvíka Černého ´´ Pacient ´´, dokáže navíc působit jako skutečný Ludvík Černý. Na první pohled milý, dobrácký a milující člověk, kterému známí přezdívali ´´ Mimísek ´´, pod onou fasádou ovšem skutečně čtverák, kterému by člověk nechtěl zkřížit cestu. Stejně tak se dá chválit Michal Dlouhý v roli Karla Hrubeše, který dokázal zřejmě nejkomplexnější postavu celého filmu též zahrát skvěle.   Problém je tak ve finále v tom, že i přes mrazivou atmosféru Sametoví vrazi vyznívají poměrně chladně, přičemž se ovšem v průběhu rozhodně nedá říct, že by šlo o úmysl. Celovečerní délka přes 2 hodiny navíc ukazuje, že je možná páchání zločinu zajímavý námět na film, jakmile ovšem dojde na jednu osudovou autonehodu, jakoby film ztratil solidní tempo a přišel o to nejzajímavější. V porovnání s aktuálními Devadesátkami se finální vyšetřování jeví jako nejméně zajímavá část filmu. Přitom linka Karla Hrubeše o jisté formě výčitek je sama o sobě nosná, ona chladnost ovšem pořád přetrvává. A právě snaha o nějakou psychologii postav a něco víc než pouhé víceméně věrné zpracování případu Orlických vrahů ve finále tak úplně nefunguje.   Jako poměrně drsná kriminálka přitom Sametoví vrazi skutečně fungují, kamera Martina Šáchy má skutečně v jistých momentech ten ideální výtvarný nádech a Svoboda minimálně dokázal, že i u nás takové kriminálky mohou vzniknout. I přes to, že rozpočet nebyl největší, poznat je to vyloženě málokdy. Důležité je ovšem připomenout fakt, že byl Svoboda skutečně skutečně předsedou KSČM a jakoby se filmem samotným snažil naznačit, že sametová revoluce byla chyba. Z Jiřího Svobody se tak rázem z dnešního pohledu může stát takový menší Oliver Stone, který svou komunistickou ideologii nenápadně a přesto snadno okatě prodírá do svých filmů. A i když je zrovna u Sametových vrahů vlastně snadné nad tímto faktorem přimhouřit oko, pachuť přetrvává.   Sametoví vrazi tak minimálně ukázali, že i u nás může vzniknout solidní krimi, která dokázala případ Orlických vrahů víceméně věrně zpracovat a vyloženým problémem se stává lehce natažená délka, chladnost i ideologie Jiřího Svobody. Zároveň je ovšem skutečně poctivě natočená i funkčně atmosférická. I proto Sametoví vrazi nedokážou vyloženě urazit.......   PS: I když je tříminutový trailer v podstatě jen klipovou koláží záběrů, i díky parádně zvolené muzice a kompilaci záběrů má ovšem neskutečnou atmosféru. Většina současných trailerů na české filmy by se měla učit...... () (menej) (viac)

Galéria (14)

Zaujímavosti (30)

  • Režisér a scénárista Svoboda při natáčení nepoužíval storyboard. Scénář měl celý v hlavě a záběry komponoval pár minut před ostrou, po dohodě s kameramanem Martinem Šáchou. (hippyman)
  • Když policie obklíčí dům Karla Hrubeše (Michal Dlouhý), můžeme si při střídání záběrů ze zaměřovače a z bytu všimnout, že zde mizí a zase se objevuje záclona. Při pohledu ze zaměřovače vidíme až do bytu a na Karla Hrubeše, ale při pohledu zevnitř stojí schován za neprůsvitnou záclonou. (tommahol)
  • Původní měl scénář skoro 300 stran. (hippyman)

Reklama

Reklama