Šašek a královna

K téhle látce mi Chytilové agresivní styl nesedí. Cílem přece není rozmělňovat, ale hustit, hustit, hustit! Za největší rozmělňovací nešťastnost považuji zhmotnění postavy krále. To má být přízrak, co se tyčí za plentou. Čarodějnice z Blair, nikdy neviděný fantom, který nedovoluje postavám přijít až k sobě, protože vždy bude mezi nimi. Ruční kamera nět. Nět, nět. Chci neměnnou dějinnou stabilitu, před kterou se neuteče. Můžeme se zmítat obrazem zleva doprava, zprava doleva, ale obraz se nehne, o tom by to mělo být. A bohužel Boleček v civilní podobě vypadá tak moc jako "blbej milionář", že mu tu vážnost prostě nežeru. Civilnost je moc civilní, stylizujme ji, když už, tak už. Jo a ještě jsem si tak vzpomněla, že mi taky vadí to, že ve hře je šašek "v civilní podobě" strašně chytrý, kdežto tady je kastelán dost slabomyslný. (15.04.2010)

Je to už dlouho, co musím bavit, ačkoli mě to nebaví . Mám rád snové filmy a kombinaci  reálného a fiktivního světa. Námět o setkání s osobou ze snů mi přijde papírově úplně skvělý. Jenže tohleto je ta svérazná Chytilová...u které si nejsem jistý, jestli jsem to dobře pochopil. Ale Chytilová pro mě dokáže  být stejně tak odtažitá jako fascinující. Však snovým scénám mezi šaškem a ponižující královnou Chytilová dát  pěkně hustou atmosféru, díky které skutečně mohou připomenout nějaký nesmyslný sen, jaké  zažil asi každý, zároveň je z nich zřetelné to zamýšlené podobenství a souboj muže a ženy. Z hudby také místy až mrazí. Realita dokáže být pořádně reálná, zároveň si v některých momentech na oplátku ponechat tu bláznivost a některé civilnější scény (řízky)   z té reálné linky jsou zase  v tomto blázinci fajn osvěžení.. Polívka na vrcholu (minimálně fyzických) sil a v reálné lince zase místy příjemně nezvykle civilní mladík (v těchto částech se mi líbil nejvíce), přesto mě taky dokázal bavit i nebavit. Jeho pohybové úmění bylo tehdy na špici, ale mně ty jeho fórky stejně pořád pobavily tak půl na půl, asi mám radši jiné klauny, sám si taky někdy připadám jako takový klaun.   A Chantal....určitě lepší než v Kopytem sem, kopytem, tam, ale pořád netuším, co je na ni krásného, tu by mě fakt nebavilo bavit. Přesto se podívám i na (v některých komentech vychvalovanější) komornější divadelní verzi a pak si třeba udělám větší jasno. (20.12.2022)

Upraveno v lednu 2024. Šašek a královna je jízlivější hříčkou o moci a vztazích (nejen partnerských, rovněž těch společenských, komunitních). Chytilová využila ideové spřízněnosti Polívkovy divadelní inscenace, rozšířila ji a zaktualizovala ke zdůraznění dobového společensko-politického podtextu. Sadomasochismus (nebo alespoň vzájemně provázaný poměr dominance a submisivity) v různých stupních jako základ intimního, společenského i mocenského uspořádání lidského bytí. Struktura moci je podmíněna poslušností, která čas od času musí být vynucována či dokazována. Samotný vrchol moci je izolován od bezprostředního kontaktu, důsledkem je proto nejistota, krutost, nitro a intimita zdeformované a při nenadálém odhalení vlastní slabosti pomstychtivé. Vším tím proplouvá pojem svobody. Žádanou svobodou je získání suverenity a nezávislosti, tou skutečnou je však jen ta niterná, která si i přes nepříznivé vnější okolnosti dokáže zachovat své svobodné přesvědčení i ideje a zbaví se strachu ze všudypřítomné a všeobklopující nejistoty. Průvodcem do škádlení pantomimy a mocenských hrátek o vlastní svobodu je Jaryn Slach (příhodný klaun Bolek Polívka), dobromyslný kastelán a na rozmaru moci závislý středověký šašek. Svoboda osobní je nedostižnou iluzí, svoboda niterná je jedinou skutečností. Podmínkou a zároveň základním omezením svobodného bytí je zde královna alias Regina alias Jeanette (pozoruhodná Chantal Poullain), neboť život ve slonovinové věži znamená absenci opravdových citů, nenaplněnost a kruté trestání neposlušnosti. Z dalších rolí: rozmarem trpící i rozmary zapříčiňující König alias středověký král alias Kaiser (Jiří Kodet), Slachův upřímný kamarád František Václav (Vlastimil Brodský), či místní vesnický předseda Berka (Miroslav Maruška). Šašek a královna probíhá přes tři úrovně, spojuje realitu se sny a představami, tak jako struktury moci prolíná celým uspořádáním lidského bytí. Svoboda je ústřední ideou, z ní vyvěrá ta svoboda pro tvůrce nejvlastnější, svoboda umělecká, jež dovoluje svobodné vyjádření se ke všemu současnému, probíhajícímu, uspořádávajícímu. Někde tam jsou taktéž podoby toho, čemu říkáme láska. Pozoruhodně sestavený prožitek! (10.11.2009)

Chytilka na začátku sešupu od předrevoluční anarchistické fantasmagoričnosti, kterou jsem na ní miloval, k porevolučním zapšklým upachtěně provokujícím agitkám – zde naštěstí pořád ještě výrazně převažuje to první. Ve své době mě to dostalo naprosto do kolen, dnes mi už vadí jednak ty názvuky pozdějších levných (oč ironičtějších, o to víc herecky, režijně a střihově odbytých) satir na tzv. českou malost, jednak fakt, že to vonnegutovské pendlování v čase (nápad to byl hezkej) je roubováno se střídavými úspěchy – tu krásně halucinogenně, onde vysloveně rozpačitě – a místo aby směřovalo k nějakému celek obohacujícímu vyústění, skončí tou nejbanálnější možnou vysvětlovací figurou. Další problém je vyvanutí dobového politického podtextu – je neuvěřitelné, jak posunuté vnímání jsme tenkrát měli a jaké jinotaje dokázali nacházet; tuhle citlivost už dnes nemáme ani my, co pamatujeme, natož divák narozený později. Ale kamera, muzika a hlavně Bolek s Chantalkou a původní divadelní linie poetického zobrazení SM vztahu, to všechno je pořád výtečné. (24.02.2013)

Jak ze skvělého divadelního představení udělat příšerný film.... Věra Chytilová je prostě magor a příšerná režisérka. Film je to trapný, nevtipný, nedává v něm nic smysl,. Herci působí jako idioti, celé mi to připadá pitomé, a lehce přiúchylnělé. Jednu hvězdičku za hvězdičku Bolka, ale jinak je to úplný odpad. (29.01.2014)