Sedmokrásky

Velmi provokativní mix sovětské montážní školy (inspirace je patrná už v úvodních titulcích, kdy sledujeme chod jistého stroje), komiksově laděného vyprávění a extravagantní estetické vize naší nejoceňovanější režisérky. Chvíli trvá, než si člověk zvykne na nesourodý epizodní děj, narativní experimenty nebo afektované herectví ústřední dvojice, ale chytře satirický "protirežimový" podtón brzy diváka vtáhne a jemu nezbývá než bezbranně zírat, jak mohou být tuny alegorie a nekonvenčnosti ve výsledku zábavné a inspirativní. Na každého samozřejmě taková osobitost zapůsobí jinak, já patřím k těm s větší míry okouzleným... 80% (03.05.2016)

Nesnášíš to, ale miluješ to. Nechápeš to, ale jedeš v tom s nima.... Takto by se dala laicky popsat legendární sociálně-politicko-kritická satira Sedmikrásky, jež pojednává o excesech dvou nerozlučných dívek, Marie a Marie - obě jsou zkažené a rádi hrají hru "Vadí, nevadí?". Jenže jde o snímek, který je interpretačně otevřený, a dodnes mnozí polemizují nad tím, o čem vlastně je.... Jde o ódu na anarcho-feminismus, experiment zkoumající hranice avantgardního filmu, nebo jen rafinovaně groteskní 'two-women-show'? Jedni zase budou Sedmikrásky vnímat jako šílenou exhibici o morálce, druzí pak jako podobenství jež je oslavou nespoutanosti ženství. Tím vším Sedmikrásky jsou, a zároveň nejsou... Věra Chytilová se zde totiž pokouší zbořit mýtus o něžném pohlaví tím, že boří narativní, formální i stylistické konvence filmového média, čímž divákovi servíruje filmový pokrm, který mu buď zachutná a bude jej milovat, anebo mu nezachutná a bude jej nenávidět. Nic mezi tím, nic pro diváky bez nadhledu. To vše a nejen to dělá ze Sedmikrásek nadčasový prototyp emancipačního filmu a nedocenitelný klenot nejen v rámci české nové vlny.... Zkrátka, jeden z mála filmů, kterej je tak cursed, až je prostě skvělej - k tomu všemu ještě věnován všem, kteří se rozhořčují pouze nad pošlapaným salátem. Takže jestliže Věra Chytilová neměla při natáčení týhle provokativní pseudo-intelektuální frašky permanentní halušky, tak pěkně šmelí. (06.06.2022)

Sedmikrásky Věry Chytilové se řadí mezi nejen nejvýznamnější díla stále opěvované československé nové vlny, ale zároveň mezi nejprobíranější tuzemské snímky mezi filmovými historiky. V několika nedávných anketách si dokonce vysloužil umístnění mezi nejlepšími filmy natočenými režisérkami. Chytilová, která před tímto opusem z roku 1966 natočila několik důsledně realistických dramat (O něčem jiném, Pytel blech a Strop), zde skloubila emancipační angažovanost s vyjadřovacími prostředky výsostně filmové avantgardy. Více zde. (03.12.2022)

Dve skazené sestry vďaka časovým, územným a charakterovým zahrávaním si, prejavujú bezprostredný, navonok možno latentný,fantazíjny a pohŕdavý prístup k všetkému ostatnému. Som z tých, ktorí vítajú rôznorodé či diferenciálne remeselné prostriedky na vyjadrenie trefnosti momentov a výstižnosti odlišnej atmosféry. Všetko, čo som videl určite slúži k širokospektrálnym metaforickým vyjadreniam. Sedmokrásky totižto disponujú množstvom úchvatných hypnotických záberov a ich myšlienkové hranice sú neobmedzené. Chytilová si vyskúšala exotické filmárske postupy, ich kontrast medzi reálnymi scénami, ale predsa len cítiť, že rozhodne nepatrí medzi "najinteligentnejších experimentárov" filmovej vedy. Keby mám toto podobenstvo definovať k niektorým iným dielam, vybral by som predovšetkým exaktný, ale kvalitatívne plochší mix Persony X Valérie a týždeň divov. (03.02.2014)

Když jsem se s filmem setkal poprvé, po deseti minutách jsem to vypnul, protože mi ty dvě hrdinky lezly brutálně na nervy a neuvěřitelně mě sraly. Po čase jsem se ale rozhodl, že těm třem holkám (Chytilová, Marie a Marie) dám ještě jednu šanci. A nakonec jsem jim i přišel na chuť. Obě hlavní představitelky si natáčení zcela určitě užívaly, což se promítlo i do celkového vyznění filmu. Jen mi trochu připadá, že počáteční zkaženost obou děvčat, později již eliminovaná jen na marnivost a obžerství, čím více se blížil film k závěru slábla a slábla a divák si je zamilovával více a více. Což je, myslím, ke škodě filmu. Ale je to typická Chytilová, tak jak ji má laskavý divák rád. Možná škoda, že film, kromě dvou hlavních představitelek (chtěl bych být alespoň chvíli motýlem a ani by mi nevadilo mít srdce proklaté špendlíkem), zaujme hlavně formou (kamerou, střihem a výpravou) a ne obsahem. Jsem však rád, že jsem filmu tu druhou šanci dal. Asi ho dám ještě párkrát, abych odhalil mnohá jeho možná skrytá poselství a trochu si s holkama zazlobil. (04.01.2013)