Sedmokrásky

Tento film som musel vidieť viackrát, než som mu prišiel na chuť. Bolo nakrútených veľa filmov, ktoré slúžili režisérovi iba na to, aby sa zbavil svojich démonov alebo aby sa vybláznil. Z tejto druhej kôpky sú Chytilovej Sedmikrásky. Myslím, že je zbytočné hľadať v ňom nejaké veľké symboly, podobenstvá a posolstvá. Treba sa iba pozerať a baviť sa, aspoň tak, ako sa Věra Chytilová mohla baviť pri ich nakrúcaní. Po čase som si Sedmokrásky pozrel opäť a bavil som sa ešte viac, ako v predošlých prípadoch. Takže hviezdička navyše sa hodí. A porovnateľne ma bavia užívatelia, ktorí sa rozhorčujú nad filmom s intenzitou niekdajších súdruhov a veselo prideľujú hviezdičky Sawom a Lidským stonožkám. (13.10.2013)

Když jsem se s filmem setkal poprvé, po deseti minutách jsem to vypnul, protože mi ty dvě hrdinky lezly brutálně na nervy a neuvěřitelně mě sraly. Po čase jsem se ale rozhodl, že těm třem holkám (Chytilová, Marie a Marie) dám ještě jednu šanci. A nakonec jsem jim i přišel na chuť. Obě hlavní představitelky si natáčení zcela určitě užívaly, což se promítlo i do celkového vyznění filmu. Jen mi trochu připadá, že počáteční zkaženost obou děvčat, později již eliminovaná jen na marnivost a obžerství, čím více se blížil film k závěru slábla a slábla a divák si je zamilovával více a více. Což je, myslím, ke škodě filmu. Ale je to typická Chytilová, tak jak ji má laskavý divák rád. Možná škoda, že film, kromě dvou hlavních představitelek (chtěl bych být alespoň chvíli motýlem a ani by mi nevadilo mít srdce proklaté špendlíkem), zaujme hlavně formou (kamerou, střihem a výpravou) a ne obsahem. Jsem však rád, že jsem filmu tu druhou šanci dal. Asi ho dám ještě párkrát, abych odhalil mnohá jeho možná skrytá poselství a trochu si s holkama zazlobil. (04.01.2013)

Tak na tohle nejsem dostatečně umělecky vybaven. Provokativní, ohromně nápadité, šílené, stupidní. Film prakticky neobsahuje jediný dialog, věty navazují buďto volně nebo vůbec. Děj se nedostavil, pochopení nemožné. Ivana Karbanová byla fakt kost! Umím si představit, kolik lidí asi kombinace pražského protahování a až puristicky spisovných koncovek dokáže nasrat. (29.05.2013)

Do předem vyprázdněné narace přidáme půl kila neortodoxní střihové režie, balení kamerové virtuozity, kapku s obrazem provázané a kapku obrazu protiřečící hudby, nevyčíslitelně drzosti, čtvrt litru odvahy experimentovat, špetku unikátní umělecké optiky a na závěr dva zlobivé okvětní plátky sedmikrásky, které s předstihem vybavíme dětsky nedětskou naivitou. Podusíme, promísíme, protřepeme a vyjde nám trocha příliš dlouhé anarchie s (ne)závažným(i) poselstvím(i). Krásný to reprezentant experimentálního klíčku Nouvelle Vague po československu. Jen toho feminismu by mohlo být méně... :) (01.02.2009)

Sedmikrásky doslova od první minuty a od první pronesené repliky jasně odhalují Chytilové základní režijní slabiny. Ačkoliv jde o vizuálně nesmírně zajímavé a svěží dílko, herectví (zvláště dialogy) jsou dosti otřesné. Nejde ani o vybroušené herectví profesionálů ani o přirozené neherectví amatérů, jakým vynikají například raní Formanové, nýbrž o podivně křečovité a stylizované "herectví" několika (zřejmě) neherců. Chytilová těmto postavám odnímá to nejzajímavější, co mohli svým (ne)hereckým projevem přinést, totiž autentičnost a spontaneitu. Jeden z výrazných výrazových prostředků Československé nové filmové vlny tím vlastně obrací zcela naruby. Výrazná stylizovanost má samozřejmě i svoje přednosti, především už zmíněnou vizuální složku u níž lze mluvit o určité opulentnosti a touze po překvapivosti v kombinaci s hledáním esteticky působivých záběrů, a dále formální neuspořádanost a kolážovitost, která je rozhodně spíše dadaistická než surrealistická. Vedle Chytilové, jejíž hlavním přínosem je zřejmě značné "povolení opratí" a touha po experimentu jako výchozím tvůrčím přístupu, se na tomto výsledku evidentně výrazněji podíleli kameraman Jaroslav Kučera a výtvarnice Ester Krumbachová, která se také, spolu s Chytilovou, podílela na kompletním přepsání Juráčkova námětu. Jím zamýšlená "studie morálně rozložené mládeže" se ve filmu vlastně naprosto ztrácí a lze ji spíše jen tušit než jasněji sledovat a definovat. Tímhle přístupem ostatně Sedmikrásky výrazně připomenou o něco mladší Jakubiskův film "Vtáčkovia, siroty a blázni "... Suma sumárum: Filmový zázrak se rozhodně nekoná, jakkoli jde opravdu o jeden z nejzajímavějších Chytilové filmů. Spíše jde o drtivé vítězství ne zcela zvládnuté ale velmi zajímavé formy nad vcelku nicneříkajícáím a vyprázdněným obsahem... Celkový dojem: 65% (21.01.2012)