Zimní válka

Vynikající film. Poslední hodinu už jsem byla přímo tam.... Ještě teď jsem z toho trochu v šoku. Takhle dokonale mě už dlouho žádný výlečný film nevtáhl a vlastně nevím, jestli jsem za to ráda.... bylo to fakt hrozný. Film byl dobře vystavěnej, přestože neměl žádný hlavní nosný příběh, tak se nesl nějak sám svojí nepřikrášlenou autentickou výpovědí. Nebudu hodnotit herecké výkony, tam všechno v pořádku, ale tentokrát vyzdvihnu naprosto dokonalý zvuk. Zvuky byly to, co mě dostalo do filmu, na ten zasněženej kraj lesa, do těch zákopů. Všechny ty druhy zbraní měly každá vlastní zvuk a ty zvuky byly tak nějak zvláštně přítomný, že to bylo jako bych tam osobně byla. Skvělý efekty, krásně malebně vyvedený výbuchy a hodně naturalistický mrtví a zranění. Další vyjímečnej jev, kterej se ve filmech běžně nevyskytuje a dodal obrazu války fakt ultimátní autenticitu, byly ty stromy....Jak ráda bych se dočetla na konci titulků, že všechno byly triky a skutečným stromům nebylo ublíženo, ale nedočetla jsem se to....Uf dlouhá, předlouhá cesta to byla.....jsem unavená, polomrtvá, ale šťastná, že ...že...že se to těm klukům Finskejm tehdá povedlo! (27.06.2014)

Málo známy fínsky vojnový klenot, neskutočne pôsobivé, desivé a dokonalé, bez amerického pátosu a zbytočných komerčných kudrliniek. Kto bol očarený snímkom Zachráňte vojaka Ryana (1998) alebo Čatou (1986) odporúčam do pozornosti tento film, určite nebude sklamaný, spomenuté snímky sú iba tieňom tohto veľkolepého diela. Ponúka totiž aj niečo navyše. Majstrovskú, hlbokú psychologickú sondu do duše mužov, ktorých nečaká nič, iba smrť, prežitie a víťazstvo sa zdajú byť len vzdialeným snom, pričom všetky ľudské túžby sa scvrknú iba na tento cieľ. Teda niežeby som niečo podobné nenašiel aj v americkej produkcii, ale určite nie do takej hĺbky a takou surovou, naturálnou a realistickou formou. Môžem povedať iba jedno. Nevidel som lepší vojnový film, nezostáva nič iné iba vstať a zatlieskať, bravooooooo!!! (31.05.2014)

Píše se bouřlivý podzim roku 1939 a nad Finskem se stahují temná válečná mračna, mobilizační rozkaz povolává do zbraně na obranu vlasti v úzkých i různorodou skupinu záložníků. První třetina filmu dalo by se říct široce pojatý úvod, nám dává možnost seznámit se s jednotlivými postavami. Vyprávění má poklidné tempo, ale přesto je cítit blížící se nebezpečí. Během přesunu vojáků na ohroženou hranici máme možnost sledovat, jak se v ne až tak přetechnizované době šířily zprávy. Všudypřítomná šeptanda a kusé informace z radia nám dávají možnost si udělat obrázek, jak se malý finský národ postavil sovětskému diplomatickému nátlaku. Dělostřelecký přepad pozice našich záložníků je jasným předělem a od té chvíle může sledovat výpravné válečné drama. Bojové scény jsou propracované a autenticitu zvyšuje použití dobové ruské tankové techniky. Jednotlivé bitevní výjevy jsou líčeny bez přehnaného patosu. Bojiště je místem nepředstavitelného chaosu, všudypřítomné špíny, a když přijde na boj muže proti muži v zákopech tak je neuvěřitelně brutální. Střet s protivníkem, který je v mnohonásobné početní přesile, si vybírá svou krutou daň. Zraněných a mrtvých kamarádů je čím dál víc. Únava, opotřebení a stres zanechává hluboké jizvy na duších vojáků. Režisér Pekka Parikka představuje pohnutou historii Finska v čase, kdy v heroickém boji vzdorovalo rudé bolševické přesile bez jakýchkoli příkras a kudrlinek, skrze pohled prostého vojína otce od rodiny Marttiho Hakalu (Taneli Mäkelä). Musím přiznat, že mě velmi mile překvapilo nadstandardní řemeslné zpracování, které se nemusí stydět za svou podobu ani po čtvrt století od premiéry. Tohle není žádná švejkovina a tenhle pozoruhodný film se Vám dostane pod kůži jako severský mráz. (03.08.2014)

Na "malou" evropskou produkci je to výtečně natočený válečný velkofilm. Nepřichází sice s ničím formálně neobvyklým, ale už samotný fakt, že se tahle opomíjená kapitola 2.světové války dočkala důstojného a důvěryhodného filmového zpracování, mě těší. Nijak se netajím obdivem k tomu, jak tenkrát Finové dokázali mnohonásobně početnějším Rusům tak dlouho a tak úspěšně odolávat. Aspoň část z toho, jakou strašnou cenu za to platili, dokáže snímek Talvisota zprostředkovat. Nemá bůhvíjak vypiplanou dramatickou strukturu, v podstatě jsme po delším prologu svědky jen dalších a dalších zoufalých bojových střetů, zimy, strádání a mrtvých, takže to někomu může připadat zdlouhavé. Pro ty kluky v zákopech to ale bylo jistojistě mnohem delší. Kdyby někoho tahle tématika zaujala natolik, že by se chtěl dozvědět i víc, doporučuju výbornou knihu Karla Richtera Hranice placená krví. (26.02.2012)

Neznámý válečný klenot z finské kuchyně. Film, který byl natočen k 50letému výročí sovětsko-finské války si po celé tři hodiny drží vysoký standard. Všechny boje jsou zobrazeny naprosto realisticky. Komu se líbilo Band of Brothers, ten bude zbožňovat i Talvisotu. Škoda jen, že zde není nějaká ústřední postava, kolem které by se děj točil. Jinak ale jeden z nejlepších válečných filmů! (08.06.2010)