Zimní válka

Velmi realisticky natočená válečná řež, jež probíhala na začátku druhé světové války na dalekém severu mezi Ruskem a Finskem. Zimní válka je historický milník, který pro každého Fina znamená vítězství nad vetřelci, kteří chtěli všem vzít jejich domovy. Oni se ale nevzdali a krutě se bili za svou zem. Dle mne jeden z nejrealističtějších filmů o válce a to i vzhledem k roku natočení. Jeden z nejnákladnějších filmů ve finské historii. I když je délka filmu malinko přetažená a na frontě se toho mnoho neděje (rozuměj, děje se tam stále to samé - útok x protiútok = spousta mrtvých), tak každý nadšenec a fanoušek válečných filmů musí plesat. Ano, je to skutečně masakr a jeden z prvních skutečně realistických válečných dramat, ve kterém na vás kulky létají přímo z obrazovky. 85% (18.01.2013)

Fínsky vojnový klenot rozprávajúci príbeh hŕstky mužov, ktorí v takzvanej Zimnej vojne s minimom výzbroje a často v civilnom oblečení bránili svoju vlasť proti sovietským votrelcom. A ubránili sa. Oproti americkým vojnovým filmom je tento priamočiary a hustí do diváka jednu naturalistickú scénu za druhou. Až je to občas nepríjemné. Dodnes mám v pamäti brutálnu scénu, kedy fínski vojaci bojujú na nože proti nepriateľom v zákope či scéna, kedy jednoho vojaka roztrhá delostrelecký granát. Ale čo je hlavné, chýba tu akýkoľvek pátos či trapácke patriotické preslovy. Tu totiž na diváka čaká len a len tvrdá realita. Za celý film sa síce objavia aj nejaké hluché miesta, ale aj tak vás film spoľahlivo udrží v napätí až do konca. (31.05.2018)

Jeden z nejlepších válečných filmů jaký jsem viděl. O čemž svědčí i to, že jsem na odpoledne hledal nějaký 90 minutový snímek a vybral jsem si tento. Jenže jsem se chytil do pasti 2CD verze, když bylo posledních 20 minut nějakých dlouhých, neodolal jsem a zkontroloval kolik mi chybí do konce, chyběla asi hodina, v tu chvíli jsem zjistil, že mám 2CD verzi a musel jsem promítání přerušit abych nepřišel pozdě do práce. Začátek sice pomalejší, ale pak se to rozjelo a drželo tempo. Jak už to u severské kinematografie bývá, měl jsem ze začátku problém s postavama, ale později jsem se v nich s přehledem orientoval. Těším se až si pustím další finské snímky o Zimní válce. Framom främsta linjen a Tali-Ihantala 1944. PS Nechápu jak mohl Sovětský svaz podobným stylem boje (styl krleš a běžíme na ně a ani krok zpět) dojít až do Berlína. (14.10.2015)

Uživatel Prankster mi mluví z duše: atmosféra, forma, děj - vše bylo mdlé jako školní omáčka. Rýpat se v ní tři hodiny byla pro mě opravdu těžká dřina... Postavy se mi na plátně pletly také... Někdo tady napsal, že komu se líbilo Bratrstvo neohrožených tak bude opěvovat i Talvisotu. To opravdu neplatí... S Bratrstvem neohrožených, Trestným praporem a jinými válečnými klenoty není možné tento film vůbec srovnávat. Statečnost Finů v zimní válce by si rozhodně zasloužila kratší a dynamičtější filmové zpracování s ucelenou myšlenkou. Zajímavou vedlejší dějovou linií by mohl být sám o sobě Simo Häyhä, o kterém není ve filmu ani zmínka. (19.12.2010)

Neokázalý, civilní film o vstupu Finska do druhé světové války doopravdy zaujme zřejmě jen úzkou skupinu lidí soustředící se na válečná období a historii obecně. Většinovému divákovi se bude zdát bezpochyby dlouhý a často nudný (189 minutová verze). Parikka natočil film o období, kdy Finové proti své vůli vstoupily do druhé světové války. Vstoupili tam ovšem bez zbytečných diskusí, v jejich čele nestál Beneš, ale válečný hrdina z první světové války Mannerheim, který bral obranu vlasti při napadení jako samozřejmost, a to i v situaci, kdy počty vojáků v boji byly neporovnatelné. Ve filmu nejsou k vidění patetické scény, hrdinné, dobře vypadající vojenské akce, vidíme "jen" normální finské chlapy, umírající při potyčkách v zákopech na rusko-finské hranici. Scény jsou syrové (boje na bodáky), atmosféra tíživá. Churchill ve svých pamětech popisuje Zimní válku takto: "Byla velká zima. Finové byli velmi dobře vybaveni lyžemi a teplými oděvy, které Rusům zcela chyběli. Rusové marně spoléhali na převahu v počtu a těžších zbraních...Severně od Ladožského jezera potkal útok proti Mannerhemově linii na Karelské šíji stejný osud jako operace na severu. Počátkem prosince byl proti linii samé zahájen útok vedený téměř dvanácti divizemi. Ruské dělostřelecké ostřelování nebylo dostatečné, tanky byly většinou lehké a řada po sobě následujícíh frontálních útoků byla odražena s těžkými ztrátami a bez jakýchkoliv zisků.." Finové se ovšem bránili bez jakékoliv pomoci zvenčí (Švédové s dobrou armádou zvolili neutralitu a Británie s Francii tak dlouho diskutovaly o možnosti dodávat vojesnký mmateriál přes Norsko a Švédsko, až bylo na cokoliv pozdě) a drtivé přesile nemohly dlouho vzdorovat. Přesto způsobily Rusům ohromné ztráty (126 tisíc mrtvých a přes 250 tisíc raněných Rusů vs 22 tisíc mrtvých a 43 tisíc raněných Finů), obrana země jim navíc do velké míry pomohla uchovat si nezávislost i po roce 1948, kdy se Stalin se obával iniciovat převrat v zemi, kde má každý doma zbran a nebojí se jí použít. I tak ale Finové nepatří k vítězným stranám. Jejich pozdější spolupráce s Němci ve snaze zbavit se Rusů je stála desetinu území na severum země a přístup k Severnímu ledovému oceánu. (05.05.2011)