Réžia:
Věra ChytilováKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Michael KocábHrajú:
Miroslav Macháček, Tomáš Palatý, Nina Divíšková, Jan Kačer, Jiří Krampol, Jan Bidlas, Roman Fišer, František Staněk, Rita DudusováObsahy(1)
Do Vlčí boudy, staré horské chaty se symbolickým názvem, umístila režisérka a spoluautorka scénáře Věra Chytilová děj filmu, který natočila v roce 1986 na námět Daniely Fischerové. Jedenáct mladých, pečlivě vybraných účastníků lyžařského kursu prožívá pod taktovkou vedoucího a dvou instruktorů nejdramatičtější chvíle svého života. Skupina dospívajících, v níž je jeden od druhého záměrně vzdalován, je v atmosféře narůstajícího napětí a podezírání dováděna až do situace, v níž se bude muset rozhodnout, zda pro osobní záchranu obětuje jednoho ze svého středu. V tu chvíli bude záležet už jen na nich, jak „úspěšný“ bude experiment, který se začal odvíjet ve chvíli, kdy je rodiče svěřili do péče vedoucích – tří podivných bytostí… Stejně jako v předešlých filmech, i ve Vlčí boudě rozvíjí režisérka aktivní dialog s divákem. Metodou analytického pohledu jim představuje varovný obraz nebezpečných úskalí, jež člověku hrozí, zpronevěří-li se principům lidského soužití. Jaký význam přikládá Věra Chytilová spolupráci s diváky, je zřejmé z jednoho z jejích rozhovorů: „Já preferuji takového diváka, který je otevřený, vstřícný, pozorný, lačný. Není to jen ten, kdo pouze přihlíží, ale kdo spoluvytváří, koexistuje. Takový divák jsem i já, pro něho dělám filmy. V to věřím.“ Nejvýraznější postavou záhadného příběhu je neproniknutelný vedoucí kurzu zvaný Táta, kterého znamenitě zahrál Miroslav Macháček. Tato role odhalila zajímavé, dosud nevyzkoušené možnosti hercova naturelu. K působivosti filmu přispěla i sugestivní kamera Jaromíra Šofra a hudba Michaela Kocába. (Česká televize)
(viac)Videá (2)
Recenzie (344)
Když jsem ten film tenkrát viděl (coby student suchopárné matematické analýzy, pragmatik a ateista až za hrob), zneklidnily mě dvě věci. Jednak samotný film svou atmosférou a za druhé otázka, proč mě (až nechutnému realistovi), to vůbec dokázalo rozhodit sandál. A potřetí se to na mě spiklenecky zašklebilo, když jsem si po 25 letech pročítal na ČSFD naprosto rozporuplné komentáře od lidí, jejichž názory na film mě zajímají, abych konečně zjistil, jestli jsem holt divnej já nebo ten film. A stejně vím prd... Tak na tom filmu asi fakt něco bude. Jo, ale sněhuláky od té doby pro jistotu nerozhrabávám :-) ()
Další z kolekce filmotéky "rodiče doporučují". Vlčí bouda jsou hororový Sněženky a machři (1982). Ovšem s bandou hereckých kopyt a divné kamery. Jasně, styl je bohužel hrozný a neherci "hrají" příšerně jako v ledajakém studentském filmu. Ovšem myšlenka filmu je naprosto výborná. Resp. vyznění a tajemství celého filmu je strašně děsivé na několika úrovních a samotné finále má dost odporných momentů. Dokážu si velmi dobře představit nějaký remake s klasickou kamerou a kvalitními herci. Potom by takovýhle film mohl být hotový majstrštyk. Na zápletku filmu však hned tak nezapomenu. (62 %) ()
Jak už jsem určitě několikrát zmiňoval, mám v oblibě děje (týká se to samozřejmě nejen filmů, ale i knih) odehrávající se v nějaké formě izolovaného prostředí, ve kterém autor vytvoří jakýsi vnitřní svět. Toto kritérium splňuje Vlčí bouda dokonale - poněkud zašlá horská chata je pro režisérku ideálním prostředím k vytvoření požadovaného mikrosvěta a zárověň dává k dispozici působivé zimní scenérie, které s hravou živostí snímá příjemně neukázněná kamera. Zvukový doprovod je poťouchlý, ale výtečně koresponduje s obrazem. Herecky dominuje samozřejmě Macháček, ale ani někteří mladí herci se rozhodně nemají zač stydět a povětšinou jsou dobře vybráni i typově. Velmi originální svěží dílko kombinující žánry jedinečným způsobem (řekněme od mysteriózního horroru, přes psychologicko-sociální drama, až po teenagerovskou komedii). Nosná myšlenka obětování jednotlivce kolektivem je zde přes (nebo snad díky ní?) záměrnou trivializaci značně působivá, zdůrazněná v několika klíčových rovinách (Macháčkův výraz je roztomilý, když odmítá nabídku jednoho z chlapců, který zvažuje obětovat sám sebe: pravý výraz sociálního inženýra (lhostejno zda mimozemšťan;)), který se lekne, že se některá z ovcí přestane chovat jako správná ovce a jeho konstrukt se zhroutí jako hajzlík z karet). Ojedinělá a dle mého názoru nedoceněná perlička českého filmu. ()
V dětství jsem tenhle mrazivý film zbožňoval a po skoro desetileté pauze jsem se ujistil, že skoro neztratil na svých kvalitách ani u odrostlejšího diváka. Chytilová se protentokrát trochu umírnila a tvůrčí chaos podřídila pečlivému budování atmosféry a dodržování žánrovým konvencí. Vznikla hororová psychologická sonda, která má co říct k dobové společnosti a svoji výpovědní hodnotou povyšuje dobře zvládnutý žánr ještě do vyšší polohy. Žádný Upír z Feratu, ale Vlčí bouda je filmem, z něhož člověk může zakusit nefalšované zamrazení. ()
Klub náročného diváka: Odpudivé charaktery naprostých kreténů, kteří bez výjimky (ne)hrají, ale jenom vřeští, pitvoří se a chovají se totálně kravsky a do toho se tu hraje na jakousi pseudoscifi rádoby inteligentní horor s nádechem psychologického moralizování o tom, kdo je tu přebytečný. Chytilové tvorbu prakticky nemám rád, tato mrazivá podívaná byla pro mě utrpením a vlastně si tak nějak říkám, proč tomu nedat odpad... Možná kvůli tomu pejskovi? I ten Macháček si nějak sám se sebou nevěděl rady. Nelíbilo se mi to. A to hodně 15% ()
Galéria (10)
Fotka © Mokép
![Vlčí bouda - Fotosky](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/163/352/163352373_882552.jpg)
Zaujímavosti (9)
- V roce 2018 byly scény z filmu použity ve videoklipu k singlu „Frosty“ od holandského dua Outerspass. (Jankier)
- Natáčelo se také na nádraží Poniklá. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
- Původně se mělo natáčet v Alpách, nakonec se ale z ekonomických důvodů točilo v Peci pod Sněžkou. Titulní bouda tam dodnes stojí a funguje. Chata, kde se natáčelo, má č. p .Velká Úpa 113. (choze)
Reklama