Réžia:
Věra ChytilováKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Michael KocábHrajú:
Miroslav Macháček, Tomáš Palatý, Nina Divíšková, Jan Kačer, Jiří Krampol, Jan Bidlas, Roman Fišer, František Staněk, Rita DudusováVOD (1)
Obsahy(1)
Do Vlčí boudy, staré horské chaty se symbolickým názvem, umístila režisérka a spoluautorka scénáře Věra Chytilová děj filmu, který natočila v roce 1986 na námět Daniely Fischerové. Jedenáct mladých, pečlivě vybraných účastníků lyžařského kursu prožívá pod taktovkou vedoucího a dvou instruktorů nejdramatičtější chvíle svého života. Skupina dospívajících, v níž je jeden od druhého záměrně vzdalován, je v atmosféře narůstajícího napětí a podezírání dováděna až do situace, v níž se bude muset rozhodnout, zda pro osobní záchranu obětuje jednoho ze svého středu. V tu chvíli bude záležet už jen na nich, jak „úspěšný“ bude experiment, který se začal odvíjet ve chvíli, kdy je rodiče svěřili do péče vedoucích – tří podivných bytostí… Stejně jako v předešlých filmech, i ve Vlčí boudě rozvíjí režisérka aktivní dialog s divákem. Metodou analytického pohledu jim představuje varovný obraz nebezpečných úskalí, jež člověku hrozí, zpronevěří-li se principům lidského soužití. Jaký význam přikládá Věra Chytilová spolupráci s diváky, je zřejmé z jednoho z jejích rozhovorů: „Já preferuji takového diváka, který je otevřený, vstřícný, pozorný, lačný. Není to jen ten, kdo pouze přihlíží, ale kdo spoluvytváří, koexistuje. Takový divák jsem i já, pro něho dělám filmy. V to věřím.“ Nejvýraznější postavou záhadného příběhu je neproniknutelný vedoucí kurzu zvaný Táta, kterého znamenitě zahrál Miroslav Macháček. Tato role odhalila zajímavé, dosud nevyzkoušené možnosti hercova naturelu. K působivosti filmu přispěla i sugestivní kamera Jaromíra Šofra a hudba Michaela Kocába. (Česká televize)
(viac)Videá (2)
Recenzie (346)
Další z kolekce filmotéky "rodiče doporučují". Vlčí bouda jsou hororový Sněženky a machři (1982). Ovšem s bandou hereckých kopyt a divné kamery. Jasně, styl je bohužel hrozný a neherci "hrají" příšerně jako v ledajakém studentském filmu. Ovšem myšlenka filmu je naprosto výborná. Resp. vyznění a tajemství celého filmu je strašně děsivé na několika úrovních a samotné finále má dost odporných momentů. Dokážu si velmi dobře představit nějaký remake s klasickou kamerou a kvalitními herci. Potom by takovýhle film mohl být hotový majstrštyk. Na zápletku filmu však hned tak nezapomenu. (62 %) ()
Pokud by někdo hledal inspirační látku pro nizkorozpočtové turecké sci-fi spektákly, vkčí bouda poslouží vcelku spolehlivě. Musíte však prominout moralizující část filmu, která mi způsobila naprostou nerozhodnost v druhu diváckého zážitku. Při projekci jsem se především divil a uškliboval, ale od skončení mi Vlčí buda pořád v hlavě podvratně pracuje. ()
Či už ide o nejaké podobenstvo alebo nie (áno, ide - Chytilová by nikdy nenakrútila nič obsahovo vyprázdnené), pravdou je, že niekto tu veľmi operatívne a invenčne nadviazal na princípy amerického hororového boomu z obdobia okolo 1980. Bohužiaľ miestami dosť okato. Chlapík s klobúkom v úvode, tvrdiaci, že "to nejde" evokuje Ralpha z Piatku trinásteho - chlapíka s klobúkom v úvode, tvrdiaceho, že "to nejde". Dievčina, ktorá vysvetľuje, čo je KPZ, akoby z oka vypadla prvej obeti Piatku trinásteho. No a hudobná zložka filmu Manfrediniho šepotavé efekty priamo a bezostyšne kopíruje (tvorcovia zrejme usúdili, že nám ten komunizmus vydrží, takže šanca dostať sa ku komparatívnemu materiálu sa nezdala byť veľká). A to je asi tak všetko, čo by som filmu vytkol. Hneď prvé minúty avizujú, že minimálne po režisérskej stránke rozhodne nepôjde o všedný zážitok, čo definitívne potvrdí "milovanie so snehom". Najlepší čs. horor tých čias to ale nie je (mne vstávali vlasy na hlave z Upíra z Feratu, dokonca i kreslená Krvavá pani je lepšia), ale horor bez krvi, obetí a vrahov, s atmosférou obrazov Caspara Davida Friedricha (mein Gott), kto by to nebral? ()
Dobrých českých filmů existuje spousta, ale těch které patří do hororového žánru byť jen okrajově je jako šafránu. Proto jsem byl po shlédnutí tohoto snímku velmi mile překvapen. Režisérku Věru Chytilovou a její díla moc neznám, jedinou výjimkou je legendární Dědictví a tak to budu muset asi velmi rychle napravit, protože jde vidět, že tato dáma své kvality určitě má. . Režisérka dobře rozdala karty a díky barevnosti jednotlivých postav se do toho mohla pěkně pustit. Jedenáct lidí kteří se navzájem neznají spolu musí spolupracovat a legendární heslo: ‚‘‘Jeden za všechny, všichni za jednoho‘‘ začne brzy dostávat první trhliny. Sám osobně si nedokážu představit, že bych musel něco takového prožít. Protože větší bandu rozmazlených fracků jsem ještě neviděl. Samotná atmosféra začala houstnout rovněž zhruba uprostřed filmu a za pomoci kosmické hudby poslance Kocába, která do snímku perfektně zapadla se rozjela ta prává psychologická bitva, která nenechá diváka klidným. ()
spíš než Dobrodružný / Drama bych tohle označil jako sci-fi hororový thriller... nepříjemnou atmosféru snímek rozhodně nepostrádá, bohužel asi právě proto filmy věry chytilové obecně moc nemusím... tady se k tomu ještě přidaly chabé neherecké výkony přiblblých výrostků a trochu zklamání z konce... takže průměr. 60% ()
Galéria (10)
Fotka © Mokép
Zaujímavosti (9)
- Film se natáčel od 20. ledna 1986 do 24. července 1986. (GASTON73)
- Natáčelo se také na nádraží Poniklá. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
- Experimentálne a nezvyčajné prvky výtvarníka a animátora Jiřího Barty ktorý spolupracoval na filme, sú na svoju dobu novátorské, nakoľko sa pohral s abstraktným bujnením ľadových útvarov snímaných v makrodetailoch. (Raccoon.city)
Reklama