Réžia:
Věra ChytilováKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Michael KocábHrajú:
Miroslav Macháček, Tomáš Palatý, Nina Divíšková, Jan Kačer, Jiří Krampol, Jan Bidlas, Roman Fišer, František Staněk, Rita DudusováObsahy(1)
Do Vlčí boudy, staré horské chaty se symbolickým názvem, umístila režisérka a spoluautorka scénáře Věra Chytilová děj filmu, který natočila v roce 1986 na námět Daniely Fischerové. Jedenáct mladých, pečlivě vybraných účastníků lyžařského kursu prožívá pod taktovkou vedoucího a dvou instruktorů nejdramatičtější chvíle svého života. Skupina dospívajících, v níž je jeden od druhého záměrně vzdalován, je v atmosféře narůstajícího napětí a podezírání dováděna až do situace, v níž se bude muset rozhodnout, zda pro osobní záchranu obětuje jednoho ze svého středu. V tu chvíli bude záležet už jen na nich, jak „úspěšný“ bude experiment, který se začal odvíjet ve chvíli, kdy je rodiče svěřili do péče vedoucích – tří podivných bytostí… Stejně jako v předešlých filmech, i ve Vlčí boudě rozvíjí režisérka aktivní dialog s divákem. Metodou analytického pohledu jim představuje varovný obraz nebezpečných úskalí, jež člověku hrozí, zpronevěří-li se principům lidského soužití. Jaký význam přikládá Věra Chytilová spolupráci s diváky, je zřejmé z jednoho z jejích rozhovorů: „Já preferuji takového diváka, který je otevřený, vstřícný, pozorný, lačný. Není to jen ten, kdo pouze přihlíží, ale kdo spoluvytváří, koexistuje. Takový divák jsem i já, pro něho dělám filmy. V to věřím.“ Nejvýraznější postavou záhadného příběhu je neproniknutelný vedoucí kurzu zvaný Táta, kterého znamenitě zahrál Miroslav Macháček. Tato role odhalila zajímavé, dosud nevyzkoušené možnosti hercova naturelu. K působivosti filmu přispěla i sugestivní kamera Jaromíra Šofra a hudba Michaela Kocába. (Česká televize)
(viac)Videá (2)
Recenzie (346)
"Šéfe, dejte tomu lemplovi zabrat, až z něj teče olej." Bál jsem se. Opravdu jsem se bál, že se té partě mladistvých dementů nic nestane. Viděl jsem prostě dostatek adeptů na zmrznutí, kuchnutí či infarkt z vyplašení a byla by škoda tohle nevyužít. Abych však neprozradil děj a aby se zároveň neprovalilo, že jsem nepokrytě fandil mimozemšťanům, tak se přiznám, že jistou atmosféru to mělo a mimozemšťanka Chytilová dokázala zajímavě zachytit pohled své rasy na tu naši. ()
Na Vlčí boudu jsem se těšila, protože Chytilová, horor, mimozemšťani, horská chata ve sněhu, to mi nějak nešlo dohromady. Kde jsou vztahy, ženské, chlapi? Ale kuš s nimi, tohle je sice úplně jiné, ovšem dost dobré. Výborně vybudovaná sugestivní atmosféra, hororové prvky, mimozemská hudba, strach, ale i naštěstí ne moc čpějící moralita. Naprosto jiná Chytilová, až vás to překvapí. Zato si ale tento film určitě zapamatujete. ()
Dobrých českých filmů existuje spousta, ale těch které patří do hororového žánru byť jen okrajově je jako šafránu. Proto jsem byl po shlédnutí tohoto snímku velmi mile překvapen. Režisérku Věru Chytilovou a její díla moc neznám, jedinou výjimkou je legendární Dědictví a tak to budu muset asi velmi rychle napravit, protože jde vidět, že tato dáma své kvality určitě má. . Režisérka dobře rozdala karty a díky barevnosti jednotlivých postav se do toho mohla pěkně pustit. Jedenáct lidí kteří se navzájem neznají spolu musí spolupracovat a legendární heslo: ‚‘‘Jeden za všechny, všichni za jednoho‘‘ začne brzy dostávat první trhliny. Sám osobně si nedokážu představit, že bych musel něco takového prožít. Protože větší bandu rozmazlených fracků jsem ještě neviděl. Samotná atmosféra začala houstnout rovněž zhruba uprostřed filmu a za pomoci kosmické hudby poslance Kocába, která do snímku perfektně zapadla se rozjela ta prává psychologická bitva, která nenechá diváka klidným. ()
Klub náročného diváka: Odpudivé charaktery naprostých kreténů, kteří bez výjimky (ne)hrají, ale jenom vřeští, pitvoří se a chovají se totálně kravsky a do toho se tu hraje na jakousi pseudoscifi rádoby inteligentní horor s nádechem psychologického moralizování o tom, kdo je tu přebytečný. Chytilové tvorbu prakticky nemám rád, tato mrazivá podívaná byla pro mě utrpením a vlastně si tak nějak říkám, proč tomu nedat odpad... Možná kvůli tomu pejskovi? I ten Macháček si nějak sám se sebou nevěděl rady. Nelíbilo se mi to. A to hodně 15% ()
Mnou dlouho opomíjený film Vlčí bouda se pro mě rázem stal jedním z nejlepších Československých hororových počinů. O filmu jsem věděl málo a jsem za to rád. Protože o to víc si mě získal. Jelikož jsem netušil jakým směrem se bude dál ubírat. Parádní psychologická hra s atmosférou hustou tak, že by se dala krájet. Cuká to se mnou abych dal 5 hvězd, ale herectví většiny mladých protagonistů byla katastrofa. Ikdyž je možný, že to byl úmysl. Tak či tak se jedná o hutnej film. Za mě palec nahoru. ()
Galéria (10)
Fotka © Mokép
Zaujímavosti (9)
- Experimentálne a nezvyčajné prvky výtvarníka a animátora Jiřího Barty ktorý spolupracoval na filme, sú na svoju dobu novátorské, nakoľko sa pohral s abstraktným bujnením ľadových útvarov snímaných v makrodetailoch. (Raccoon.city)
- Režisérka Věra Chytilová sa počas natáčania pobila s kameramanom. Po rokoch na to spomína: "Naozaj som sa pobila s kameramanom, keď sme natáčali. Ja som ho trošku „ťukla“ do bicepsu, to mi robil často brat, keď som ho neposlúchla. On to nečakal, otočil sa a udrel ma päsťou do tváre. Odleteli mi okuliare a on si zrazu uvedomil, že to bolo neadekvátne. A ako si to uvedomil, tak povedal: „A končím!“ Ale stalo sa to vlastne preto, že na nás tlačili producenti, pretiahli sme natáčanie o dva dni." (Raccoon.city)
- Ve filmu můžeme vidět i záběry Vysokých Tater. Konkrétně pak Solisko, Štrbské Pleso a Tatranské Matliare. [Zdroj: Filmovamista.cz] (pornogrind)
Reklama