Slovácko sa nesúdí

Některé díly jsou naprosto famózní, střed seriálu nuda a pak se to opět zvedá. Místy herci vypadávají z rolí bo jsou přece jen z Prahy. Možná trochu víc preciznosti by bývalo nezaškodilo, ale jinak dobrá zábava, rozhodně filozofii Slovácka v tom člověk pochytí. Doporučuji vřele tento národopisný seriál.... (17.04.2011)

Tož tento seriál sa ně opravdu moc lúbil. Zaprvní protože je to tady ze Slovácka, zadruhé protože tam nejsú žádně trapné vtipy, ale naopak takové věci keré sú směšné a možú sa stat no a zatřetí protože je to ze života na dědině. Mosím súhlasit s Isherwoodem, ten tvůj komentář je velice výstižný. Akorát ně tam vadijú ti herci z Čech, keří směšně napodobujú toto slovácké nářečí. (16.07.2012)

Tož, ten kdo nebývá v centrumu tehoto kraja, nemože nikdá pochopit, co je na temto seriálu tak fajnového. A plést semkaj jakési hanácké nářečí je capina, protože tentok kraj se jmenuje Moravské Slovácko a kemu to nende pod fúse, ať si hnedkaj chlópne jednu po papuli lebo skončí na kerchově Originální lidová slovesnost vypravěče Zdeňka Galušky patří v místním kraji ke kultu, který vedle modlitebních knížek patří k povinné výbavě každé řádné knihovny. Seriálová podoba tohoto díla mohla sice dopadnout lépe (hlavně někteří pražští herci nikdy nedokáží s lehkostí vyslovit většinu peprných slov), ale naprosto geniální obsazení Jozefa Krónera zvedá toto dílko na úroveň předlohy (25.02.2006)

Humorné zpracování někdy až neuvěřitelných historek strýčka Pagáča, který je zde hlavní postavou a vypravěčem. Ani v jednom díle nechybí špetka humoru a fištrónu, kterým strýc Pagáč a jeho věrný kamarád Jura Klásek oplývají. Seriál mě chytil za srdce hned prvním dílem. A to nejen kouzelným nářečím, které je dnes slyšet v kraji malebného Slovácka už jen velice zřídka, ale stejně tak lidovými písněmi a prostředím jedné Slovácké vsi za vlády Habsburků. (03.02.2020)

Zvláštní pozornost na tomto seriálu si zaslouží šestý díl s názvem Medicína. Zde totiž jednu z hlavních rolí, roli zlé a pomlouvačné tetky Peléščeny, ztvárnila neblaze proslulá Světla Amortová. Symbiózu povah této herečky a její postavy dokázali tvůrcové nejen ztvárnit v ději samotném, ale i v závěrečném monologu Jozefa Kronera: "Těžko sa léčí ludé, kteří pro zlé řeči žijů. Protože zlá povaha obyčajně roste ze závisti. A zlostné srdce sa daleko hůře léčí, než nemocný břuch." Lépe snad osobní profil a osud Světly Amortové vystihnout nelze. (13.03.2013)