Píseň pro Rudolfa III.

Písně pro Rudolfa III. jsou rozhodně výtečný projekt a už jen za odvahu tvůrci si vysoké hodnocení zaslouží. Také sestava zpěváků, na dobu asi to nejlepší včetně zahraničních hvězd, je pozoruhodná. Nicméně tohle jsem neocenil a popravdě mě písničky nudily. Během nich jsem povětšinou odcházel pro jídlo, pití a na záchod. Krásně mé myšlenky vystihla jedna replika: „Proč zpívá pod mostem?“ Hrané pasáže jsou ale skvělé a za ně a za silný příběh vzniku seriálu si ode mě čtyři hvězdy odnesly. Který jiný československý seriál nemohl natočit jeden z dílů kvůli okupaci v 68? Byl zakázán po odvážném a silném dalším dílu? Poslední díl mu byl oficiálně úplně zničen (i když se jej nakonec jako zázrakem podařilo zachránit)? Pokud vám ještě sednou do noty písničky, je tento seriál jasným kandidátem na maximální hodnocení, zvlášť pro lidi, kteří tu dobu osobně ještě pamatují. (02.06.2020)

I dnes neuvěřitelně svěže působící písničkový seriál. Normálně netrpím záchvaty nostalgie, ale nelze si nepovšimnout, že tehdejšímu mainstreamu dominovaly prvotřídní zpěvácké hlasy. Ne že by dnes bylo málo skvělých zpěvaček a zpěváků. Jen nejsou moc slyšet. Do médií jsou posouváni zřejmě podle jiných kritérií.:-D (05.12.2023)

Na tenhle serial sem narazil naprostou nahodou v ramci vysilani starsi tvorby na CT2. Kdyz se podivam na soucasnou TV produkci, je skutecne neskutecne co v Ceskoslovensku v kratkem obdobi svobody pred '68 vzniklo za neuveritelne originalni a svezi dilko. Jestli TOHLE je atmosfera a duch ktery komunisti normalizaci zabili, tak uz jen za to si zaslouzi do jednoho viset... (11.04.2005)

"Pouze" znamená mnohdy všecko. To "všecko" tvoří obligátní instrumentárium nápadu a zvládnutí návazných výrobních složek - v tomto případě televizní tvorby. A pak "maličkost" - jiskra, nevypočitatelná a nevykalkulovatelná, která způsobí zázrak: trvalou pozornost, neutuchuchající obdiv vzdorující času a konečně všeobecně sdílenou a uznávanou hodnotu. Pohlédneme-li z tohoto hlediska na klasický čeký muzikálový seriál - i tak to lze charakterizovat toto Dietlovo zralé dílo - jsme konfrontováni s vícefunkční, navýsost profesionální Vaštovou režií (Jaromír Vašta), skvěle vybraným mladickým hereckým duem Hrzán-Janžurová a dobře zachyceným dobovým prostředím světel i stínů zavedeného komunistického životního stylu té doby i prvků. jež prorážely viditelně jeho povrchem. Na tomto pozadí písně, vybírané tak, aby mohly navázat na úspěšné televizní soutěže první poloviny šedesátých let (PÍSNIČKY NA ZÍTRA, KDO - S KÝM - O ČEM - PRO KOHO) i rozmach malých divadelních scén (Semafor, Rokoko, Alfa), a události Pražského jara a rané, postupně prosazované normalizace (píseň PŘEJDI JORDÁN), nemohly neuspět - zvlášť když byly interpretovány špičkovými zpěváky doby (Gott, Matuška, Neckář, Pilarová, Vondráčková, Kubišová). Symbolické je. že poslední díl, předvídavě nazvaný DINOSAURUS, nikdy nebyl vysílán. Zaujmou i politické reflexe v obou posledních dílech (7. a 8.). Způsob, jakým Dietl vtělil do romantického syžetu Dumasova románu i biblické vánoční scenérie soudobou politiku, je jedinečný (scéna podpisu vázacího aktu Třemi králi na Herodesův příkaz v 8. díle). Je dobře, že dílo je konečně také dostupné i na DVD nosičích. (20.10.2007)

To nejlepší, co na poli televizní zábavy za dob minulých vzniklo. Neotřelý nápad, kdy normální rodina díky fantazii otce - řezníka prožívá co díl, to jiný příběh...jako třeba "Hrabě Monte Christo", "Rudolf II", "Pan Pickwick", "Vánoce"...A co teprve to obsazení herecké a pěvecké. Jednou jsme se ale díky tomu, co se tenkrát stalo, oblíbeného řezníka nedočkali. Místo toho jsme se dočkali Rusů na tancích...a nechtěně se písně "Modlitba pro Martu" a "Přejdi Jordán" staly v kontextu roku 1968 doslova odbojovými. Po letech jsem si reprízu nemohl nechat ujít! (29.09.2008)